Vlastovky a jiricky jsou jednemi z prvnich ptaku, ktere se naucime znat jiz v detstvi. Presto ale teprve pozdeji, kdyz se zacneme o ptaky blize zajimat, zacneme si vsimat jejich hnizd a zjistime, ze hnizdo vlastovky obecne (Hirundo rustica) je svrchu otevrene, kdezto hnizdo jiricky obecne (Delichon urbica) je ponekud jine. Predevsim je cele uzavrene, s jedinym malym vletovym otvorem, ktery ptakum umoznuje vstup do hnizda. V posledni dobe, kdy si hnizd vlastovek a jiricek dost intenzivne vsimam, mam ale pocit, ze se hnizda obou druhu lisi nejenom vzhledem. Zda se mi, ze i material, ktery ptaci ke stavbe pouzivaji, se trochu lisi. Mozna se pletu, ale zda se mi, ze jiricky staveji hnizdo prakticky jen z blata, kdezto vlastovky do blata zabudovavaji take travu nebo seno.
Články k tématu: Hnízdění
Vlaštovky a jiřičky a jejich hnízda
Skorec vodní – „nevděčný“ pták?
Skorec vodní. Foto – Vladimír Šoltys.
Novopacko – Skorec vodni (Cinclus cinclus) je v mnoha ohledech velmi zajimavy ptak. Ac pevec, jeho naklonnost k vode, zpusob ziskavani potravy, stavba hnizda a samotne zavalite vzezreni jsou unikatni. Jeho otuzilost mu navic dovoluje nachazet potravu na temze miste po cely rok.
Hnízdění jiřiček obecných v umělých hnízdech
Nove Mesto nad Metuji – Stejne jako lidem, zalibilo se na namesti v Novem Meste nad Metuji i jirickam obecnym (Delichon urbica). Hnizdi zde od nepameti po vsech stranach v podloubi. Jejich pribytky jsou vystavene na lampach.
Na prelomu roku 2009/2010 probihala celkova rekonstrukce namesti. Vymenovaly se napriklad stare lampy za nove a bylo treba pritom odstranit i prirozena hnizda jiricek.
Uvazovalo se o moznosti nahrady puvodnich hnizd za umela.
Chocholouši ve východních Čechách. Přežili rok 2000?
Predstavovat chocholouse obecneho (Galerida cristata) je jako nosit drivi do lesa. V nasich krajich vzdy patril mezi ptaky cloveku nejblizsi a nejznamejsi. Od nepameti (prvni pisemna zminka z naseho uzemi se datuje pred rok 1360) zil svuj prosty zivot na okraji vsi i velkych mest, aniz by mu vadil ruch lidskeho hemzeni. Nikdy nebyl prilis pocetny, ale zustaval v nasi pritomnosti neustale, po cela staleti, v zime i uprostred leta.
Slavičí hnízdiště Mladoboleslavska
Vyprahlé hnízdiště na svazích PR Baba. Stará Studénka. Foto – Pavel Kverek.
Mladoboleslavsko – Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) hnízdí na Mladoboleslavsku ve dvou od sebe odlišných prostředích. Jedna jsou vlhčí, druhá sušší. Nebylo zkoumáno, do jaké míry jsou tyto odlišné tváře lokalit pro druh důležité, obecně lze totiž říci, že ptáci v oblasti osidlují všechna příhodná stanoviště a mezi zmíněnými lze nalézt i varianty přechodné. Je však přinejmenším zajímavé, do jaké míry jsou slavíci směrem k nabídce tolerantní. Stačí jen postavit vedle sebe – třeba v krajině Bakovska – hnízdiště od řeky a ze svahů rezervace Baba.
Nové hnízdiště racka chechtavého na Chlumecku
Hnízdo racka chechtavého v řepkovém poli na Chlumecku. Foto L.Kadava
Dlouhá zima a deštivé jaro může přinášet nové hnízdní možnosti pro některé druhy ptáků. Na Novobydžovsku a Chlumecku byl letos příděl sněhu a jeho setrvání v krajině rekordní. Mokré jaro navíc přispělo k tomu, že řada míst, zejm. v říčních nivách, zůstala trvale podmáčená. Jedním z největších překvapení pak bylo nalezení nové hnízdní – pravděpodobně pouze sezónní – kolonie racka chechtavého (Larus ridibundus) nedaleko obce Písek na Chlumecku.
Hnízdní kolonie volavek popelavých (Ardea cinerea) v Ptačí oblasti Rožďalovické rybníky
Ptačí oblast Rožďalovické rybníky byla vyhlášena pro dva kritériové druhy: motáka pochopa (Circus earuginosus) a jeřába popelavého (Grus grus). Kromě těchto dvou ptačích druhů zde ale samozřejmě hnízdí další zajímavé druhy ptáků. Jedním z nich je také volavka popelavá (Ardea cinerea).
Ojedinělá zahnízdění tohoto druhu nejsou žádnou velkou ornitologickou událostí. Takováto hnízda se objevují na různých místech a mohou, ale také nemusí, se stát základem pro budoucí početné hnízdní kolonie. Osud hnízdišť závisí i v dnešní době na pronásledování především ze strany rybářů v dané oblasti působící. V nepříznivém prostředí však i velké kolonie volavek mohou v krátké době přesídlit na jiné vhodnější místo (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC, 1996).
Čimčarání u svitavské pekárny
Svitavy – V posledních letech se na různých úrovních diskutuje o ubývání vrabců domácích (Passer domesticus). O příčinách se vedou debaty a probíhají i určité odbornější iniciativy, které mají osvětlit příčiny toho stavu, projevujícího se především v západní Evropě. Mnohé příčiny úbytku jsou patrné „na první pohled“, k jiným se budeme muset vyjádřit až na základě skutečně doložených výsledků vědeckých studií. Pozorování synantropních druhů ptáků se věnuje poměrně široké spektrum osob, včetně těch, které neholdují ornitologii nebo birdwatchingu. Setkání s vrabcem domácím tak u nás stále ještě při troše snahy a pozornosti není ničím výjimečným.
Kavka obecná v Hradci Králové
Dospělá kavka. Foto – Miloš Truhlář.
Hradec Králové – Mezi stálé ptačí obyvatele větších měst můžeme zařadit i nápadného černého ptáka s šedou hlavou o velikosti hrdličky. Většina z nás jistě ví, že se jedná o kavku obecnou (Corvus monedula), která je již po staletí nedílnou součástí koloritu lidských sídel. Bohužel dnes už hnízdící kavky zastihneme téměř pouze v jejich nové domovině, kterou se stala především větší města, jako jsou například Hradec Králové, Jaroměř, Pardubice, Náchod, Nový Bydžov apod. Namísto starých doupných stromů na okraji lesních porostů hnízdí dnes tito ptáci v komínech starých budov, ve výklencích střech, na půdách a v prostorách větracích šachet domů. Poskytneme-li ale kavce adekvátní hnízdiště v podobě budek a umístíme je do dobře předem vytipovaných alejí a porostů vzrostlých dřevin, s velkou pravděpodobností se nemineme s úspěchem a ptáci budky obsadí. Podmínkou však musí být trvalý výskyt kavek v lokalitě.
Kulíčí stopy na poldru
Žichlínek – Na rozdíl od většiny ptáků řazených mezi bahňáky (dlouhokřídlí – Charadriiformes), kulík říční (Charadrius dubius) neustupuje před civilizačním tlakem, ale svádí úspěšně svůj „boj o život“ i v prostředí vytvářeném a měněném člověkem. Učebnicovým příkladem může být hnízdění kulíků na nohejbalovém hřišti v Dolní Čermné (Hampl a kol. 2001).
Kulíky jsem na suchém poldru u Žichlínku sledoval již během stavby. Od roku 2008 (dokončení poldru) se na lokalitě dají v jarních měsících pozorovat ve vysokých počtech. V tomto roce lokalita byla čerstvě opuštěným staveništěm, poldr však postupně zarůstá vegetací, a tak se časem změní i prostředí, které pro ně již nebude tak atraktivní.
V roce 2009 se na poldru pokusilo v „první vlně“ vyhnízdit přibližně 20 párů kulíků říčních. Bylo možné například z jednoho místa pozorovat tři čtveřice kulíků bojující o teritoria a kulíků byl doslova plný poldr. Nemají tu však ustláno na růžích. Predace je značná a „vypomáhají“ ještě venčení psi. S těmi páníčci procházejí nejraději hnízdiště čejek a kulíků. Další ohrožení pro kulíčí mládež představují auta, čtyřkolky a motorkáři. Mladí kulíci mají po opuštění hnízda v oblibě černé šotolinové cesty, a to se jim stává osudným. Kulíčí hnízda na jesepech Moravské Sázavy ohrožuje kolísající hladina a část bývá vyplavena.
Po vyhnízdění místní populace kulíků poldr rychle opouští a dají se už pozorovat pouze protahující ptáci. Podmínky na poldru mi umožnily pořídit fotodokumentaci těchto sympatických, tvrdých a skromných ptačích bojovníků.
Kulík říční není ptákem, který by zaujal otrlé lovce rarit ptačí říše. I tak najde své obdivovatele, kteří budou sledovat životní projevy tohoto charismatického ptáčka.
Šel jsem v sychravém podzimním odpoledni pustým poldrem směrem k autu, skládal jsem v duchu slova tohoto článku a uvědomil jsem si, že už se těším, jak se na jaře ozve hlas prvního kulíčího navrátilce!
Petr Moutelík
