Ceska Skalice, Rozkos – Minuly mesic jsem se stal cerstvym clenem birdwatcherskeho Klubu 300, ktery zalozil na svem webu Robert Dolezal – Dodin (vice informaci naleznete zde) a abych sve nove clenstvi dostatecne pokrtil, ihned jsem se zucastnil klubove exkurze na prehradni nadrz Rozkos na Nachodsku. V sobotu rano se temer dvacet ucastniku vydalo na delici hraz prehrady na prvni ptaci pozorovani. „Kdo uvidite prvni potaplici, mate velke plus,“ vtipkoval Robert, nacez jeste nez stacil dorict vetu, Martina Nachazelova uz aktivne zhavila dalekohled a kricela: „Ja ji mam!!„. Ac se za nimi honim uz jakou dobu, nikdy jsem zadnou potaplici v prirode nevidel, takze jsem musel potlacit prival silnych emoci a zvukovy projev nadseni, aby na me ostatni ucastnici nekoukali jako na „toho z Prahy“…
Články k tématu: Činnost členů Pobočky
Exkurze klubu 300 na přehradní nádrž Rozkoš
Ptačí zpěv dospělý!
Rozdalovicke rybniky – Osmnact let v zivote lidskem neni az tak zanedbatelny casovy usek. Pro mnoho lidi je to jejich cely dosavadni zivot. Pokud je pro ty mladsi z nas „Vitani ptaciho zpevu“ tradicni jarni akci Ceske spolecnosti ornitologicke samozrejmosti, verte, ze tomu tak nebylo vzdycky.
Na pocatku stala nadherna myslenka. V jeden den na cele nasi planete svou pritomnosti na mnoha mistech spolecne s ptaky oslavit prichod jara a pripomenout vyznamnou ulohu, kterou tento zivocisny rad v prirode plni a sehrava. K realizaci teto myslenky doslo poprve v roce 1983 v anglickem Birminghamu pod nazvem „Dawn chorus day“.
Spolupráce Klubu českých turistů na mapování sov
To že dnešní mládež stále více ztrácí kontakt s přírodou, je všeobecně známý fakt. Naštěstí spousta organizací projevuje snahu to změnit. Mezi ně mohu zařadit i Turistický oddíl mládeže Zálesáci Svitavy, jenž pořádá pro děti a mládež spoustu akcí, zaměřených na osvětu a úctu k přírodě. Poslední akcí tohoto charakteru byl ornitologický víkend na Brlence ve dnech 5. – 7. 3. 2010, jehož součástí bylo i mapování sov v severní části Javornického hřebene.
Výstava
Svitavy – I když si jich mnohdy ani nevšimneme, jsou ptáci důležitou a nedílnou součástí našeho života. Zkusme si jen na chvíli představit třeba park bez zpěvu kosů nebo rybník bez kachen a pak si upřímně odpovězme na otázku: Nebyl by svět bez nich o mnoho chudší? Podobně jako ptáci působí na nás, ale ovlivňujeme i my je. A záleží jen na našem vlastním svědomí a rozumu, jak se k nim budeme chovat. Protože hybnou silou vedoucí k pochopení je poznání, uspořádala ZO ČSOP Rybák Svitavy ve spolupráci s Městským muzeem a galerií ve Svitavách a Východočeskou pobočkou České společnosti ornitologické výstavu „Ptáci našich lesů, vod a strání aneb o ptactvu na Svitavsku“.
Ta byla slavnostně zahájena včera (sobota 20. 2.) s úderem patnácté hodiny. Vedle proslovů (za pobočku mluvil její místopředseda Milan Janoušek) si všichni přítomní užili také živé hudby a občerstvení. Výstava potrvá až do 30. 5. a všichni návštěvníci na ní mohou vidět ptačí exponáty v co nejpřesnějším napodobení přirozených biotopů, jako jsou rybník, řeka, louka, les a lidská obydlí. Ochuzeni nebudou ani o naše zimní hosty a opravdu vzácné a zajímavé ptačí druhy, jimž vévodí orli mořský a křiklavý.
Hlavním cílem výstavy je zvýšení povědomí o ptácích našeho regionu, zájmu o ně a pochopení jejich života a lidské role v něm. Pomoci by k tomu měly i komentované prohlídky pro žáky mateřských a základních škol. Součástí expozice jsou navíc přednášky Mgr. Filipa Jetmara a Mgr. Jiřího Macha o ptácích Svitavska a jejich ochraně. Všichni členové i nečlenové Východočeské pobočky jsou srdečně zváni.
Jakub Vrána
Poděkování
Rád bych za organizátory vyjádřil dík všem třem sponzorům (Leo Vondra, elektroinstalace a elektromontážní práce, Dr. Edvarda Beneše 10, Svitavy-Předměstí; Luboš Novák, zednictví, Riegrova 12, Svitavy; Milan Vrána, oprava chladících zařízení, Riegrova 15, Svitavy), kteří výstavu finančně podpořili. Dále bych rád poděkoval V. Lemberkovi z Východočeského muzea v Pardubicích, L. Urbánkovi z DDM Litomyšl, J. Zelenému ze Záchranné stanice Zelené Vendolí, J. Richtrovi ze ZŠ Riegrova 4 Svitavy, P. Veselému a J. Pěničkovi za zapůjčení vycpanin. Díky patří také M. Polákovi, Z. Musilovi, P. Suvorovovi, P. Moutelíkovi, L. Novákovi a J. Machovi za poskytnutí fotek, A. Cedzovi za zapůjčení hnízdní podložky pro čápa bílého, K. Vránové za návrh plakátu a pozvánky, M. Janouškovi a S. Vránové za redigování textů, které připravili J. Vrána, J. Mach a M. Janoušek. Velký dík patří rovněž všem těm, kteří se podíleli na instalaci výstavy. Jsou to P. Zobač, D. Šrajbr, M. Šrajbr, M. Cibulková, D. Vránová, L. Vymazal, Y. Vymazalová, L. Vondra a M. Nováková.
Exkurze Východočeské pobočky ČSO – přehrada Rozkoš
Česká Skalice, Rozkoš – Exkurze na známou ornitologickou lokalitu v regionu, vodní nádrž Rozkoš u České Skalice, byla naplánována na 17.října 2009. Počet účastníků negativně ovlivnilo nepříznivé počasí a termínový souběh s další významnou celostátní akcí. Řada členů pobočky – kroužkovatelů vyrazila do Klatov na Kroužkovatelský aktiv.
Nevlídné počasí minulého týdne se nakonec právě na sobotní dopoledne poněkud umoudřilo. Umožnilo tak pěti účastníkům exkurse (třem členům pobočky a předsedovi s doprovodem) navštívit nejzajímavější části nádrže – přechodně chráněnou plochu, tzv. Domovskou zátoku a dělící hráz vodního díla pod obcí Spyta.
Pravidelné podzimní odpouštění vody z nádrže odhaluje velké plochy bahnitého dna a zvyšuje členitost břehové linie. Nádrž je v tomto stavu velmi atraktivní pro protahující vodní ptactvo.
Počty vodních ptáků na přehradě jsou letos na podzim spíše nižší, obdobně jako na většině stojatých vod v oblasti. Přesto jsme na Rozkoši zastihli několik zajímavých druhů. K těm nejatraktivnějším patřili: kajka mořska (Somateria mollissima) – 1 dospělý samec, morčák velký (Mergus merganser) – 9 ex, břehouš rudý (Limosa lapponica) – 1 ex., jespák křivozobý (Calidris ferruginea) – 1 ex., jespák obecný (Calidris alpina), kulík bledý (Pluvialis squatarola) – 5 ex., kulík písečný (Charadrius hiaticula) – 4 ex., husa velká (Anser anser) – 14 ex., husa polní (A. fabalis) – 130 ex a husa běločelá (A. albifrons) – 4 ex., mladý rybák obecný x dlouhoocasý (Sterna hirundo x paradisaea) – 1 ex., racek bělohlavý (Larus cachinnans) – 20 ex., racek bouřní (Larus canus) – min. 5 ex. a jeřáb popelavý (Grus grus) – 17 ex.
Vedle pozorování ptáků jsme v komorním prostředí hovořili o aktivní účasti Východočeské pobočky ČSO při jednáních o změně statutu ochrany Domovské zátoky a také o podpoře aktuálních projektů revitalizace nádrže..
Václav Koza
Budování ornitologického parku Josefovské louky slavnostně zahájeno
Starý Ples – Slavnostním zahájením, které se konalo minulý čtvrtek nedaleko obce Starý Ples na Náchodsku, byla odstartována výstavba ornitologického parku Josefovské louky. Krátce po 14. hodině uvítal asi 50 přítomných lidí z řad ornitologů, ochranářů, státní správy a samospráv pan ing. Jiří Kult ze Zemědělské vodohospodářské správy Oblastního povodí Labe. V úvodním proslovu přivítal přítomné a krátce poreferoval o stavu a cílech projektu. Poté si vzal slovo místopředseda České společnosti ornitologické a úřadující tajemník pan Mgr. Zdeněk Vermouzek, který zúčastněné seznámil s přehledem co vše bylo pro vznik ptačího parku již vykonáno a co ho v první fázi budování ještě čeká. Závěrem vyzval všechny přítomné, aby společnými silami vztyčili za pomocí lana umělou hnízdní podložku pro čápa bílého.
Dřevěný stožár v podobě trojbokého hranolu se asi po 10 minutách podařilo úspěšně postavit a ukotvit. Prvním návštěvníkem umně upleteného čapího hnízda byl dřevěný balabán čápa bílého, který však při silném poryvu větru hnízdo rychle opustil a „slétl“ na zem. Závěrečným slovem projektu požehnal kazatel Církve bratrské pan Mgr. Pavel Světlík. Program zahájení byl ukončen volnou prohlídkou lokality.
Tento u nás ojedinělý projekt má za cíl vytvořit vhodné prostředí pro výskyt a hnízdění mokřadních druhů ptáků na rozloze zhruba 80 hektarů. Lokalita, kde tato první soukromá ptačí rezervace vzniká, je situována do nivy dolního toku řeky Metuje východně od Jaroměře. V minulosti byla niva řeky často zaplavována a fungoval zde systém zavodňovacích kanálů. S odvedením vody z území v posledních desetiletích vymizely i mokřadní druhy ptáků a snížil se stav obojživelníků.
V první fázi výstavby parku bude nákladem okolo 3 miliónů korun vybudováno 8 jezírek pro ptáky a obojživelníky a následně bude opraven i zavodňovací systém. Náklady z části pokryje Evropská unie a výrazně přispěje i Německá spolková nadace pro životní prostředí a Česká společnost ornitologická.
Vedoucím projektu a správcem vznikající ptačího parku je východočeský ornitolog pan Miloslav Hromádko z Hradce Králové.
Videoreportáž ze zahájení naleznete zde.
Tradičně netradiční festival
Svitavsko – Mnozí z nás už asi mají první říjnový víkend neodmyslitelně spojený s ptačím festivalem, který se může střídavě pyšnit přídavky Světový a Evropský. Nejinak tomu bylo i na Svitavsku, kde se již řadu let pravidelně vydáváme na opatovské rybníky Mušlový, Nový a Hvězda (49°50’28.347″N, 16°29’33.051″). Letošní rok však přinesl změnu. Nepodařilo se nám včas nahlásit termín akce na centrále ČSO, a tak to dlouho vypadalo, že se podzimní vycházka pro všechny milovníky přírody na Svitavsku tentokrát vůbec konat nebude. Nakonec jsme ale zmobilizovali všechny své síly a doslova za pět minut dvanáct uspořádali vlastní akci nazvanou „Ptáci v barvách podzimu.“
Krátce před půl desátou se na železniční zastávce Semanín sešlo celkem 36 lidí (většinou se jednalo o děti z MOP Spongilit Choceň), kteří nejprve vyrazili na rybník Mušlový, kde jsme se rozhodli, ukázat dětem barevnými kroužky označené labutě velké (Cygnus olor). Nevím, jestli se někdy metoda odečet za bonbón uplatní mezi dospělými ornitology, ale na děti zabírá perfektně – celá labutí rodinka byla v mžiku odečtena a my se mohli vydat dál na Nový rybník. Zde si nejmenší účastníci zapozorovali stativovým dalekohledem, pojedli vydatnou svačinu a na závěr také vyzkoušeli své znalosti v malé soutěži. Poslední zastávkou naší, díky přítomnosti jedné Slovenky opravdu mezinárodní, výpravy byl rybník Hvězda. Tady nás „Choceňští“ opustili a spěchali na vlak. Bohužel tak přišli o svého vysněného ledňáčka říčního (Alcedo atthis), který se objevil chvíli po jejich odchodu. Přesto si myslím, že byli spokojeni stejně jako my.
Zbývá jen dodat, že mezi 40 pozorovanými druhy vynikli především orel mořský (Haliaeetus albicilla), bekasina otavní (Gallinago gallinago), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a čírka obecná (Anas crecca).
Popravdě nevím, jestli se ještě někdy dočkáme dalšího ročníku této akce, ale myslím, že se za ni, i kdyby se už nikdy neměla opakovat, rozhodně nemusíme stydět.
Poděkování
Za ZO ČSOP Rybák Svitavy děkuji Luboši a Marii Novákovým za koupi a přípravu občerstvení, Lence Svobodové, Kristýně Vránové, Danovi a Martinu Šrajbrovým za pomoc při pořádání soutěže pro dětí.
Jakub Vrána
Organizace A Rocha – Christians in Conservation
Východní Čechy – Možná už jste slyšeli zvláštně zněníjí název organizace "A Rocha". Co to ale znamená a co je to za lidi?Původně maličký britsko-portugalský ochranářský projekt z počátku osmdesátých let se postupně rozrostl do světové sítě, jakési rodiny 19 dnes existujících skupin po celém světě. Zejména ve třetím světě. Jméno A Rocha dostal podle první stanice v portugalském Algarve. Skála, „arocha“, je místní jméno, a to tak časté jako v Čechách Lhota. Britští ochranáři a kroužkovatelé Petr a Miranda Harrisovi a jejich první spolupracovnící si je vybrali pro to, že je nejen lokálním jménem, ale vyjadřuje i základní element přírodního života. To poznáte hned, když přijdete pěšky od stanice v Gruzinha asi po 1 km k moři. Tady ve skalnatém algarvském pobřeží po tisíciletí odolávají větru a vlnám často i bizardní tvary vysokých skal, čnících nad divoké, dosti ledové moře.
A Rocha se původně ve většině projektů zaměřovala na avifaunu místního okolí. Tak např. v Libanonu v údolí Bekaa na migraci táhnoucích dravců nebo čápů, v jihofrancouzské stanici kousek od Arlee (v Provenci) na pomoc slábnoucí populaci mandelíků hajních, keňský projekt v pralese Arabuko Sokoke se soustředil na ochranu několika ptačích endemitů a pod.
Jak práce s přicházejícími odborníky přibývalo, rozšířilo se i působení skupin AR např. v Indii na ochranu slonů nebo želv, v Kanadě na ochranu lososů nebo třeba v Bulharsku na botanické programy. I současný výkonný ředitel A Rocha, Brit prof. Sir Ghillean Prance byl řadu let ředitelem královské botanické zahrady v Londýně. Prof. Prance je ostatně vášnivý botanik s terénními zkušenostmi v Brazílii nebo v Africe.
Naše česká skupina se orientuje zejména na ekovýchovu mladé generace, dále na spolupráci s ČSO při ornitologických akcích pro veřejnost, jindy na výzkum v Ptačí oblast Orlické Záhoří. Do budoucnosti chceme pomáhat ČSO i v oblasti Josefovských luk. V Dobrém u Dobrušky vzniká postupně ekologické vzdělávací centrum s přilehlou ekozahradou.
Vývoj organizace má jistě svá mnohá úskalí, zápasy i problémy. Potýkáme se s nedostatky personální i finanční povahy. Snad jen křesťanský charakter naší služby nám znovu i v nejtemnějších chvílích dává naději a odvahu jít dál. Nevzdat to a pomáhat při společném úkolu náš všech – chránit svěřené bohatství a dar země s jejím úžasným přírodním dědictvím. Novozákonní Ježíšovo slovo ustrašenému člověku „Neboj se a věř“ nás chrání od propadnutí totální unavené letargii a „ekologické depresi i skepsi“. A povzbuzuje nás, když se setkáváme s bezohledností a sobectvím člověka – pomáhá nám věřit v možnost změny.
I tohle je „A Rocha“. Křehcí, slabí lidičkové, kteří se zuby nehty snaží držet něčeho pevnějšího, co je jako kámen.
Mgr. Pavel Světlík výkonný ředitel české A Rocha
kontakt: psvetlik@arocha.cz
Více se můžete dozcědět na našich webových stránkách zde.
{mxc}
VVT 2009 – chladno, déšť i zajímavá setkání
Část pracovní skupiny s průvodcem F. Štanclem – foto: P. Kverek
Víkendový výzkumný (vzdělávací) tábor v okolí Přelouče, přestože počasí mnoho nepřálo, navštívilo přes dvě desítky účastníků. A protože profil této ornitologické akce bude připraven pořadateli později (v tuto chvíli setkání ještě probíhá), omezím se pouze na jakési „vyjádření pocitů přespolního účastníka“.
Hezkých pár let jsem na tomto „prohledávání“ východočeské přírody chyběl. Čekal jsem, až operační prostor „spadne“ z kopců a nekončících lesů do otevřené krajiny k řece.
Výprava za kukačkou
Choceňsko – Možná si řeknete: „Co je na kukačce?“. A přece, dnes je to jeden ze vzácných a ubývajících druhů naší přírody. Ovšem nemám na mysli ptáka kukačku obecnou, ale divoce rostoucí orchidej s ornitologickým názvem vstavač kukačka (též vstavač obecný Orchis morio). Když jsem se dozvěděl o poměrně bohaté populaci u Dvořiska na Choceňsku, začal jsem spřádat plány, jak a kdy se tam vypravit. Před několika lety jsem fotil 4 kukačky na Hadovně u Potštejna 22. května (loni už jsem tam nenašel ani jednu), tak mě poněkud zaskočilo, když mi David Číp počátkem května hlásil, že už jsou v plném květu.
Co teď? Času málo, povinností mnoho. Nakonec jsem to vymyslel tak, že jako učitel biologie uspořádám odbornou exkurzi pro několik gymnazistů, zájemců o biologii. Použil jsem i drobnou fintu a naší paní ředitelce, která je z Vysokého Mýta, jsem to podal jako „pátrání po vzácných orchidejích na Vysokomýtsku“. A bylo schváleno.
13. května 2009 jsme z Litomyšle vyrazili vlakem v 6:41, přestoupili v Chocni a z železného oře sesedli v Zámrsku před osmou ranní. Naše kroky směřovaly okolo Rzů k Dobříkovu. Hned za nádražím v Zámrsku se představil svým tlukotem slavík obecný, zajódlovala žluva hajní a od Dobříkova se hlásila kukačka obecná (no vida, i na tu se dostalo). Když jsme našli místo, kde bychom překonali řeku Loučnou, zamířili jsme k železnici, za níž nás čekal „ptačí ráj“ v podobě mokřiny a bývalého rybníka u Rzů. Ještě před tratí se nám na rákosu ukázal ťuhýk obecný, pod ním zpívala cvrčilka zelená.
Z tisícovek racků chechtavých byli někteří studenti úplně nadšení. V touze po co nejlepším záběru a zdařilém snímku toho skřehotavého mračna chtěli dojít až mezi hnízda do zblochanu. Naštěstí měli jen lehké letní obutí a někteří i kraťasy, a tak strach z vody, klíšťat, kopřiv a zápach nějaké zdechliny je od záměru odradily. Krom toho jsem jim to důrazně zakázal. Snad pochopili, že rackům taková návštěva vetřelců škodí a že bohatě stačí, když jim tam v červnu lezou kroužkovatelé. I tak jsme se tu kochali půl druhé hodiny. Nad hladinou manévrovali 2 rybáci černí, na hladině dominovali lysky černé, poláci velcí a chocholačky. Potápek černokrkých jsem napočítal 16, dále 2 potápky roháče, 2 samce lžičáka pestrého, nejméně 3 samce čírky modré a dále kopřivky a pár labutí, který vodil dvě šedá mláďata (ta si po chvíli vlezla mamince na záda). Do rákosí hned u cesty přistál samec motáka pochopa se stavebním materiálem pro hnízdo, v pobřežní vegetaci se překřikovali rákosníci proužkovaní, rákosníci obecní, bramborníčci hnědí a strnadi rákosní. Na louce za rybníkem jsme vyplašili skupinu 7 jespáků bojovných, kteří dosedli asi 50 m od nás a chodili v trávě jako nějaké malé slepice. A abych ten výčet uzavřel, na trase Rzy – Dobříkov – Sruby – Dvořisko nás téměř na každém poli doprovázely čejky chocholaté, nejvíc jich ale bylo právě na Rzech.
Prošli jsme Dobříkovem a za obcí zatočili vpravo ke Končinskému rybníku, kde hladinu ovládly 4 labutě. Jinak byla hladina prázdná, jen v koutě se krčili 2 roháči a lysky. Zato na konci hráze (na okraji pole) na nás pokřikoval párek kulíků říčních a z břehu rybníka se postupně zvedli 2 pisíci obecní a 2 jespáci bojovní. Po kraji pestrobarevné louky plné kohoutků (zase ornitologické jméno), kopretin a pryskyřníků jsme došli na poněkud zamokřenou luční enklávu mezi rybníky Končinský a Podedvorní. Zde upoutaly žlutě kvetoucí kosatce a mě taky žluťuchy (snad lesklé), které rovněž začínaly kvést. Po dřevěné lávce jsme přešli přes vodní kanál na pole, kde se opět proháněly 2 čejky, a taky zajíci.
Už poměrně svěžím tempem jsme prošli kolem rybníka Rutník, kde jsem si zapsal jen rákosníka velkého, rákosníka obecného, 2 samce pochopa a další 2 čejky. Hladinu jsem prohlédnul jen přes rákosí, ale i tak se jevila prázdná. Pro mě to byl nezvyklý pohled, neboť kdykoli jsem na Rutník v minulých letech přijel, bylo tu nacpáno lyskami, mezi nimiž se tlačili (když to přeženu) kachny divoké, kopřivky, potápky malé, černokrké i roháči, labutě, někdy lžičáci, čírky nebo husy velké, v rákosí se ukrývaly volavky popelavé, někdy i bílé, nad rákosím vytrvale přeletovali pochopové. To vše podbarveno neutuchajícím, jemným hlasovým doprovodem kuněk ohnivých a při jedné dubnové návštěvě i pravidelným zaduněním bukače velkého. Jenže kde jsou ty časy! Rybáři zřejmě pochopili, že z rybníka mohou vytřískat ještě větší zisk, zvýšit rybní obsádku… Však to znáte.
Na sousedním rybníku Netušil (stále téměř bez vody) chodili 2 rackové, čejka, vrána. V severním cípu rybníka se za rákosím skrývalo 8 jespáků bojovných – dnes měli asi nějaký sraz, mejdan, letecký den, anebo že by se účastnili manévrů NATO? Za rybníkem u trati o sobě dávala vědět vytrvalým „dze, dze, dze, dze“ cvrčilka říční, letos moje první. To už jsme ale spěchali ke Dvořisku pátrat po kukačkách. Nakonec jsme se do louky vydali jen čtyři. Ostatní, zjevně unavení, ulehli na asfaltku a z povzdálí nás sledovali (a zřejmě si o nás mysleli svoje). Po chvíli hlásím první vstavač, a když se rozhlédnu kolem sebe, jsou jich tu skutečně desítky, možná stovky. Bohužel, všechny už jsou odkvetlé, takže jsme se moc nepokochali. I tak jsem ale spokojen, je vidět, že vstavačům kukačkám se tu daří.
Filip Jetmar
{mxc}
