Mlady slavik obecny. Foto – Pavel Kverek.
Mladoboleslavsko – Shromazdovani udaju o odletu slavika obecneho (Luscinia megarhynchos) do zimovist se intenzivneji venuji sedm let. Prispelo k tomu nalezeni zpusobu, jak ptaky v lete v prostredi zjistit a v pobytu monitorovat. Zminenym vyhledavanim jsou slavici nyni uz chytani pro krouzkovani, probihaji u nich nektera mereni, vazeni a zjistovani tucnosti. Dokumentovano je pelichani dospelych i mladat, ktere odletu predchazi.
Pozorovani volavky bile patri ke krasnym zazitkum. Foto – Jerzy Bartuzi..
Pozorovani volavek bilych (Egretta alba) patri vzdy k estetickym zazitkum. Stoji ale zato prohlizet si je dukladne a vsimat si i nohou techto nadhernych ptaku. Muze se totiz stat, ze na nich uvidime barevny krouzek – mozna jeden z tech, ktere byly v letosni sezone pouzite pro temer dve stovky mladat z kolonie na Dolni Biebrze w Polsku.
Rodící se řeka v Orlickém Záhoří – místě, kde byl letos chycen pelichající slavík tmavý. Foto – Pavel Kverek.
Stále platí, že slavík tmavý (Luscinia luscinia) je na území naší republiky zjevem vzácným. Přesto se ornitologům daří s tímto druhem občas setkat, a v poslední době dokonce za velmi zajímavých okolností.
Nejvíce zástihů slavíka tmavého se týká podzimních mladých jedinců (kat.1K), chytaných do sítí kolem rybníků, při akcích v rákosinách. Naději na úspěch tam posilují zvláště plody černého bezu (bezinky). Mladí ptáci je na tahu s oblibou vyhledávají. Další možností setkat se s tímto slavíkem je období jarního tahu a zde už i ornitologové hlásí občasné zástihy. Stává se totiž, že tu a tam zaslechneme i hlas zpívajícího samce.
Začátek jara se na přehradě vyznačoval velice vysokým stavem vody – částečně zatopená dělící hráz. Foto – Jaroslav Vaněk.
Jarní měsíce na přehradě Rozkoš se vyznačovaly poměrně dlouho přetrvávající ledovou pokrývkou hladiny. První volná hladina se objevila v prvních březnových dnech mezi úpským přivaděčem a přelivem mezi rekreační a retenční částí přehrady, a to v důsledku velmi silného přítoku vody přivaděčem. Ledová pokrývka z hladiny přehrady zcela zmizela až na počátku poslední dekády března. Celé období jara na přehradě se vyznačovalo velice vysokou vodní hladinou již od samotného začátku jara, takže hlavně bahňáci neměli na lokalitě vhodné podmínky pro svůj pobyt. Počátkem dubna byla hladina přehrady dokonce na takové úrovní, že část dělící hráze byla zatopena a značná část ostrova, na kterém se nachází kolonie racka chechtavého (Chroicocephalus ridibundus), byla pod vodou.
Portret slavika obcneho. Foto – Pavel Kverek.
Konci cerven a s nim i vetsina slavicich hnizdeni. Ti, kteri zacali na jare vcas, prave vyvedli sva mladata. Dnesni tema predstavi, co slaviky obecne (Luscinia megarhynchos) na hnizdistich jeste ceka, jak vyzkum zacina zvolna odhalovat nektere pozoruhodnosti.
Na hnizdistich slaviku muzeme nyni, pred zacinajicimi skolnimi prazdninami, slaviky naposledy uslyset. Spise ojedinele se jeste ozve zpev, patrici hlavne neuspesnym samcum, nekdy vsak se k nemu uchyli i slavik vyvadejici mlade, aby odlakal pozornost. Nejde nikdy o plny jarni zpev, strofy jsou usecne (osizene), prednasene mnohdy polohlasem.
Labuť velká z Mušlového rybníka ve Vídni.
Trilety spolecny projekt Vychodoceske pobocky Ceske spolecnosti ornitologicke a Poludniowowielkopolskiej Grupy Ogolnopolskiego Towarzystwa Ochrony Ptakow „Labute 2008-2010“ nemusim dlouze predstavovat a pripominat. V ramci neho byly krouzkovany labute velke (Cygnus olor) na zimovistich v Hradci Kralove a v Pardubicich, ale v srpnu roku 2009 i rada hnizdicich rodinek a nehnizdicich jedincu v Kralovehradeckem i Pardubickem kraji. Po trech letech se muzeme pokusit zhodnotit hlaseni, ktera evidujeme i u dvou labutich rodin, ktere hnizdi v Opatove na Svitavsku.
Samice raroha velkého (foto: Zdeněk Mrkáček)
Zpravy o vyskytu raroha velkeho (Falco cherrug) jsou mi zname od pocatku devadesatych let dvacateho stoleti. Byl predpoklad jeho hnizdeni ve VVP Ralsko, zde bylo i nejvice pozorovani, ale hnizdeni prokazano nebylo (Otahal).
Pocatkem roku 1997 jsem byl pozadan tehdejsim namestkem starosty mesta Mlada Boleslav o pomoc s resenim problematiky zdivocelych holubu. Mesto bylo ochotno zakoupit a vypustit dravce. Rozhodoval jsem se mezi sokolem stehovavym (Falco perregrinus) a rarohem velkym. Vzhledem k relativni blizkosti Ceskeho raje jsem predpokladal, ze pripadne vypusteni sokoli stehovavi by k hnizdeni spise vyhledali skaly v Ceskem raji. Rozhodl jsem se doporucit vypusteni rarohu velkych, i s prihlednutim ke zkusenostem pan Kumbery, ktery vypoustel rarohy velke v Usti nad Labem.
Hnízdo moudivláčka lužního
Kopidlno, Rožďalovické rybníky – Neč, čili Nečaský rybník u Kopidlna včetně jeho nejbližšího okolí, to je vskutku neobyčejná ornitologická lokalita, dosud ještě nedoceněná. Jedná se o rybník nacházející se zhruba uprostřed ptačí oblasti „Rožďalovické rybníky“, mající poměrně členitý průběh pobřežního pásu se střídajícími se remízky křovin, litorálních i terestrických rákosin, a také lipové aleje na hrázi. Asi uprostřed rybníka je významné zúžení, jež je tvořeno jednak ostrůvkem s křovinami a vysokým topolem a jednak úzkým dlouhým poloostrůvkem (jakési „molo“), rovněž porostlým stromy a křovinami – zbytek původní selské cesty. V zadní části rybníka se nachází ještě jeden „ostrov“, který je tvořen pouze rákosinami s rákosem obecným a orobincem úzkolistým, a který je vynikajícím útočištěm pro vodní ptactvo. Na SV straně rybníka je zátoka, do níž přitéká malá vodoteč, protékající nedalekou slatinnou loukou a posléze poměrně významným pruhem rákosin, který navazuje na pobřežní rákosový pás. Hned za ním se nachází okraj listnatého a smíšeného lesa „Perna“, jehož přítomnost dále zvyšuje druhovou rozmanitost ptactva v této lokalitě.
Adultní pisík na dělící hrázi přehrady. Foto – Jaroslav Vaněk.
Pisík obecný (Actitis hypoleucos) je bahňák z čeledi slukovitých (Scolopacidae), který tvoří samostatný rod a v Evropě je zastoupen jediným monotypickým druhem, což znamená, že nevytváří žádné geografické rasy. Je o něco menší než špaček s delším zobákem a proti většině ostatních vodoušů má poměrně krátké nohy. Zbarvení je dost nenápadné – na svrchní straně je hnědý, na prsou hnědý až šedohnědý s tmavým skvrněním, na spodní straně je zbarven bíle. V letu je dobře patrná bílá páska v křídle. Typické pro tento druh je neustálé pokyvování zadní částí těla a také je vyznačuje typickým způsobem letu. Při vyplašení letí většinou nízko nad vodou, jeho let trhavý a přerušovaný a křídla jsou nízko svěšená.
Holešovice, dospělá samice sokola. Foto – Martin Černý.
Praha – Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je kriticky ohrožený druh dravého ptáka. Tento úžasný lovec téměř vyhynul v 60. letech 20. století zejména v důsledku hromadění DDT v potravním řetězci. Celosvětový kolaps populací se u nás projevil jeho kompletním vymizením na dlouhá desetiletí. První novodobá hnízdění v České republice se datují až od poloviny devadesátých let. Díky zákazu výroby a používání DDT a díky následné systematické ochraně sokoli v současné době postupně znovu osidlují svoje historická hnízdiště. Těmi jsou u nás zejména vysoké a klidné skalní stěny. Vhodných nerušených lokalit ovšem v přírodě stále ubývá a tak zůstávají počty hnízdících párů nízké – aktuálně v ČR hnízdí přibližně 50 párů.
Sokol se živí jinými ptáky střední velikosti, které loví v letu. Při střemhlavém útoku volným pádem dokáže vyvinout až rekordních rychlostí, blížících se 300 km/h. Oblíbenou potravu sokolů tvoří holubi. Pravděpodobně právě díky atraktivitě všudypřítomných hejn zdivočelých holubů sokoli stále častěji překonávají svoji přirozenou plachost a objevují se i ve velkých městech a jejich okolí. Pro odpočinek a pro vyhlížení kořisti si tady vybírají dominantní vysoké stavby, jako jsou televizní vysílače, vysoké kostelní věže nebo tovární komíny.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Za podporu děkujeme:
