Hradec Králové – Mezi stálé ptačí obyvatele větších měst můžeme zařadit i nápadného černého ptáka s šedou hlavou o velikosti hrdličky. Většina z nás jistě ví, že se jedná o kavku obecnou (Corvus monedula), která je již po staletí nedílnou součástí koloritu lidských sídel. Bohužel dnes už hnízdící kavky zastihneme téměř pouze v jejich nové domovině, kterou se stala především větší města, jako jsou například Hradec Králové, Jaroměř, Pardubice, Náchod, Nový Bydžov apod. Namísto starých doupných stromů na okraji lesních porostů hnízdí dnes tito ptáci v komínech starých budov, ve výklencích střech, na půdách a v prostorách větracích šachet domů. Poskytneme-li ale kavce adekvátní hnízdiště v podobě budek a umístíme je do dobře předem vytipovaných alejí a porostů vzrostlých dřevin, s velkou pravděpodobností se nemineme s úspěchem a ptáci budky obsadí. Podmínkou však musí být trvalý výskyt kavek v lokalitě.
Články k tématu: Avifauna
Kavka obecná v Hradci Králové
Nocoviště havranů a kavek v Nymburce
Nymburk – S nástupem jara a příletem prvních ptačích migrantů se od nás stěhují ty ptačí druhy, které u nás trávily zimu. Mezi ně patří i havran polní (Corvus frugilegus). O vysokých koncentracích těchto ptáků na tradičních nocovištích v Pardubicích zde bylo již referováno. Já bych se chtěl jen ve stručnosti zmínit o výskytu havranů a kavek obecných (Corvus monedula) na nocovišti v Nymburce v zimě 2009/2010. Tamější nocoviště je dle místních pozorovatelů každoročně situováno na vzrostlých stromech poblíž železničního depa. Letos tomu bylo poněkud jinak a nocující ptáci byli pravidelně v průběhu prosince a ledna pozorováni na ranních rozletech z nocoviště, které se nacházelo v parčíku přímo před nádražím ČD v Nymburce.
Mé setkání s kalousem pustovkou
Dobruška – Moje první setkání s kalousem pustovkou (Asio flammeus) se odehrálo v lednu letošního roku. Při jízdě mezi Slavětínem nad Metují a Rohenicemi jsem na stromech podél silnice zahlédl tři dravce. Teprve po chvilce mi došlo, že se jedná o sovy.
Některé zkušenosti z praktické ochrany ptáků 2 – Zimní přikrmování pěvců
Ptačí krmítka pro zimující druhy ptáků v zimním období pomáhají snadněji přežít období přechodného nedostatku nebo nedostupnosti potravy v přírodě. Jsou-li doplňována pravidelně vhodným krmivem, ptáci si rychle navyknou je pravidelně navštěvovat a následně se na ně do určité míry spoléhají. Kolem takových míst bývají dlouhodobě soustředěni někdy i v překvapivě početných a druhově různorodých hejnech. Podle mých zkušeností není přerušení nebo ukončení podávání krmiva pro ptáky za normálních okolností nijak nebezpečné. Konečně to jen simuluje přirozený stav, ke kterému v přírodě běžně dochází a ptáci jsou tomu velmi dobře přizpůsobeni. Vysoká pohyblivost a schopnost rychlého přemístění na značné vzdálenosti jim usnadňuje dosažení náhradního zdroje potravy v okolním prostoru.
Atraktivní ptačí jídelna u Kněžmostu
Kněžmost – Srdce ornitologa zaplesá, vidí-li už druhým rokem klíčit mezi ohromnými a v zimě polomrtvými polními komplexy Kněžmostska ptačí ráj. Od rána do večera se tu hemží čečetkami zimními (Carduelis flammea), konopkami obecnými (C. cannabina), stehlíky obecnými (C. carduelis), zvonky zelenými (C. chloris), pěnkavami obecnými (Fringilla coelebs), pěnkavami jikavci (F. montifringilla), úpolníky (vrabec polní – Passer montanus) a strnady rákosními (Emberiza schoeniclus). Druhů v rozlehlé a těžko přehledné buřeni bude zřejmě ještě víc i jejich skladba je týden od týdne proměnlivá.
Krom těchto drobných ptáků je možno zjistit bažanty obecné (Phasianus colchicus) a dokonce i koroptve polní (Perdix perdix). Na drátech vysokého napětí sedí šedý ťuhýk (Lanius excubitor), tak trochu nechápu společnost drozdů kvíčal (Turdus pilaris) a tří dlasků tlustozobých (Coccothraustes coccothraustes). Poštolky obecné (Falco tinnunculus) a káně lesní (Buteo buteo) sem patří, zem je doslova rozvrtána spokojenými hlodavci.
Porost byl založen před dvěma lety a jde zřejmě o řádky rychle rostoucích dřevin s výhledem brzké a opakované sklizně palivového dřeva. Deformován svým výzkumem, už si v hlavě rýsuji kolik ona „produktivní topolová pařezovina“ jen pro Kněžmost získá mladých slavičích párů.
Nyní ono prostředí budoucího lesa dotváří velké množství plevelů, nízkých i vyšších, od rmenu přes pelyněk až k nejvyšší řepce, které nabízí dostatek atraktivní potravy, ale i dokonalý úkryt. Proto se celá řada opeřenců ráda zdrží i přes noc. Pro ostatní to je coby kamenem dohodil k lesům při úpatí Českého ráje, nebo opačně do rákosin rybníku Ohrada či Kněžského, známého zimováním vodoušů kropenatých na lysých bahnech se stružkou.
V loňské zimě jsem si pleveliště mnoho nevšímal, porost byl nenápadný a řídký, letos mne lednový výjev nad polem přinutil zastavit a dokonce se vrátit s dalekohledem. Pro sítě ale nepůjdu, pozemek je soukromý a také schází čas. Budu se ale chodit dívat, je určitě na co.
Můj kamarád zoolog Prácheňského muzea ve výslužbě, ornitolog s značnými zkušenostmi a rozhledem, pod jihočeským nebem často říkával: „v přírodě je všechno o žrádle!“. Jak často Karlu Peclovi dávám za pravdu!
Jak jsem již psal na těchto stránkách o Štědrém dnu, mám dávno zkušenosti s tímto prostředím a vím, že jde vždy o veliké divadlo a dobrou školu poznávání života pěvců. Zatímco čečetky s konopkami i stehlíky spatříme hned, jak co chvíli spontánně vyletují a usedají po vršcích bylin, strnadi rákosní se chovají zcela opačně po způsobu myší. Dovedu si představit v tak obrovském komplexu i zimující pěvušku modrou (Prunella modularit) či střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes).
O vzácnějších hostech ze severu lze s trochou fantazie uvažovat též, navíc tato nápadná zimní společenství pěnkavovitých ptáků vytváří svým pohybem „efekt spontánnosti“ a mnozí jiní přeletující na to rádi „slyší“.
Je škoda, že naše krajina ztratila dávno svoji mozaiku, sny o porevolučním návratu tohoto fenoménu se alespoň na Kněžmostsku, přes mnohá očekávání nenaplnily. Jsem rád, že plevelné rostliny v tomto komplexu přežily a přežívají, jsou mi potěšením když kvetou i když spí.
Pavel Kverek
Neobvyklý host na „krmítku“
Smiřice – Bydlím v rodinném domku na okraji Smiřic. Jako každý rok, krmím i v letošní zimě na zahradě ptáky. Létají se jich k nám krmit desítky jedinců mnoha druhů. Na stromech mám rozvěšená krmítka se slunečnicí, jeřabiny a lůj. Kromě toho máme na zahradě jmelí. Záměrně jej seji na stromy v zahradě – hlavně proto, že se mi tato magická rostlina líbí, a také proto, že je to oblíbená vánoční rostlina. Naproti zahradě se jmelím na druhé straně domu máme také dub s ochmetem. Tyto cizopasné dřeviny jsou mým koníčkem a věnuji se jejich pěstování se vším všudy. Bobulky jmelí jsou ale také oblíbenou pochoutkou některých ptáků.
Zimní výskyty poláka kaholky na přehradě Rozkoš
Jedním ze zimních, severských návštěvníků našich vod je potápivá kachna s trochu podivným jménem polák kaholka (Aythya marila). Při pátrání po původu druhového jména této kachny jsem se na internetových stránkách Ústavu pro jazyk český dočetl, že toto slovo bylo převzato z ruštiny. V ruštině je slovo kagolka, údajně jedním z označení pro člun. Ale nevím, jak jsem koupil, tak prodávám.
Zimování ostralky štíhlé (Anas acuta) na řece Jizeře v Semilech
Semily – Ostralka štíhlá (Anas acuta) hnízdí na rozsáhlém areálu od Skandinávie přes téměř celou evropskou část Ruska a kromě nejzazšího severu i na celé Sibiři. Hnízdí i v Severní Americe a na Islandu. Ve střední a západní Evropě je její hnízdní výskyt ostrůvkovitý. V České republice je poslední prokázané hnízdění známé z roku 1985 od Oder na Novojičínsku. Od té doby se počet hnízdních párů odhaduje v rozmezí 0 – 3. S tímto druhem se tedy u nás můžeme setkat vzácně v době tahu nebo ještě vzácněji v zimě. Ostralky zimují především na velkých řekách jako je Labe, Vltava, Ohře nebo Morava. Pokud je zima mírná, lze ji pozorovat i na nezamrzlých rybnících a vodních nádržích.
Do začátku 70. let 20. století nejsou o zimování ostralek na našem území žádné zprávy. Při mapování zimního rozšíření v letech 1982-1985 byl počet odhadnut na 5 – 15 ex. Přesnější počty z poslední doby se dozvíme z výsledků Mezinárodního sčítání vodních ptáků, které probíhá každoročně kolem poloviny ledna. V lednu 2004 na našich vodách zimovalo 9 ostralek, v roce 2005 a 2006 už 16 ex., v roce 2007 dokonce 18 ex. a v letech 2008 a 2009 po 16 ex. Nejvíce ostralek zimuje pokaždé na jižní Moravě. Zajímavý trend v zimním výskytu tohoto druhu lze vyhledat na webu ČSO, kde se údaje o výskytu ptáků v České republice ukládají od roku 2003. Z tohoto zdroje jsem zjistil, že od roku 2006 ostralky zimují i v centrech měst (2006 – 3 ex., 2008 – 1 ex., 2009 – 5 ex.).
Jaké bylo moje překvapení, když jsem 29. 12. 2009 objevil na Jizeře v Semilch mezi asi šedesátkou zimujících kachen vybarveného samce ostralky štíhlé. Dvě ženy stály u houfu kachen divokých (spíš krotkých) a krmily je suchými rohlíky. Samec vylétl z hladiny řeky na příkrý břeh a snažil se také sbírat pro něj nezvyklou potravu. Větší kusy polykal jenom s obtížemi a tak chodil i několik minut s rozevřeným zobákem, než se mu podařilo suchý rohlík polknout. Nejblíže se ke mně přiblížil na 2 metry. Jakmile jsem udělal krůček směrem k němu, okamžitě odlétl na řeku. Všiml jsem si také, že není kroužkovaný.
Co se týče kroužkování ostralky štíhlé, bylo jich dosud označeno v celé České republice pouze 8 za celou historii kroužkování ptáků u nás. Šest zřejmě mláďat bylo označeno v 60. letech 20. století na jižní Moravě, 1 ex. v roce 1991 a 1 F 20. 1. 2010 na řece Bečvě v Přerově. A tak jsme se v sobotu 23. ledna rozhodli zkusit štěstí. Po dvou hodinách v desetistupňovém mrazu se nám nakonec podařilo opatrného samce ostralky odchytit a okroužkovat. Velice by mě zajímalo, odkud k nám do Podkrkonoší přiletěl, ale na druhou stranu budu radši, když se to nedozvím. Všechna naše zpětná hlášení kroužkovaných ostralek byla totiž získána zastřelením nositele kroužku. A to mu nepřeji.
Ladislav Jasso
Ostralka štíhlá byla v zimním období na území východních Čech zastižena vícekrát. Ve faunistice na našem webu jsou čtyři záznamy, ale to nejsou všechna pozorování. Nejvíce pozorování pochází z Rozkoše, kde se od 8. 11. do 2. 12. 2009 zdržovalo hned několik jedinců (8.11.2009 – 5 ex – z toho 1M, 17.11. 2009 – 1 pár, 26.11. 2009 1M + 2F, 2.12. 2009 1F). Ostralky byly ale na Rozkoši pozorovány i v předešlých letech – např. 23.2. 2008 – 1 pár, 24.2. 2009 – 10M+10F, 28.2. 2008 – 7M+3F atd. Prosincový výskyt je na Rozkoši každoroční, stejně tak v únoru, pokud je nějaká volná hladina (všechny údaje z Rozkoše poskytnul Jaroslav Vaněk). V Pardubickém kraji je šťastným přeborníkem v zimním pozorování ostralek Luboš Novák – poštěstilo se mu to již třikrát: 23. 1. 2009 na Labi v Pardubicích 1 samec, 31. 12. 2009 na rybníku Velký Košíř u Litomyšli 1 samice a 1.12. 2009 na rybníku Chobot u Vysokého Mýta 1 samec.
(Svě)
Blázni do potáplic
Motto:
„Víc ledu tam dej
Tuhle chvíli mám rád
Když lokál je prázdnej
A měl bys zavírat…“
(Poutníci)
Píseň zněla 21. 1. 2010 mou dodávkou. Nejel jsem na ustavující schůzi výzkumné sekce potápličářů. I když by to byla krása (… welcome drink – grog, v krbu praskají buková polena, program: příprava expedice na severská hnízdiště, na interaktivní tabuli probíhá přednáška o posledním záletu Gavia pacifica, na britské ostrovy, účastníci popíjejí ušlechtilé nápoje, v kterých musí chřestit kostky ledu…Nádhera!).
Cílem mé cesty byl Lipník nad Bečvou, kde nastoupil Jura Polčák s Jirkou Šírkem. Míříme na vodní nádrž Šance v Beskydech. Dne 17. 1. 2010 na ní Jan Šerek a Martin Šerek objevili dospělou potáplici lední (Gavia immer). Naposledy byla pozorována regionálními ornitology 20. 1. 2010. Nálada v automobilu je optimistická a v nákladním prostoru výbava na arktickou expedici. Vodní nádrž Šance nás nadchla. Pro potáplici lední jsou zde ideální podmínky: oligotrofní voda, vynikající trofické podmínky, klidné, nerušené prostředí a cca 180ha nezamrzlé hladiny. Naše motivace i nasazení bylo maximální. Čtyři hodiny jsme v obtížných podmínkách (pro ilustraci: v poledne mi zamrzlo ostření na klasickém triedru) věnovali systematickému pátrání po severském fantomovi. Resultát: potáplice již lokalitu opustila. Akci jsme uzavřeli v příjemné hospůdce s krbovými kamny na kuří nožce, byli jsme rádi za příjemně prožitý den a domluvili jsme další výpravu za ptáky do půvabných Beskyd.
Dne 24.1.2010 zveřejnil ve večerních hodinách na webu ČSO pozorování juvenilní potáplice lední pan Vladimír Gahura. Lokalita: Slezská Harta. Já jsem o programu na 25. ledna rozhodnutý hned! O pozorování potáplice lední sním již 32 let a doufám, že na mě počká. V poledne druhého dne parkuji v Leskovci nad Moravicí u rázovitého hřbitůvku. Je mrazivo, ale slunečno a dobré světlo. Zdravím se s Adolfem Goebelem a ve stativáku pozorujeme Juru Polčáka, jak kamerou natáčí potáplici v oku v ledu o průměru cca 5m! Okamžitě se rozhoduji, že na led půjdu také. Tam později (před puklinou v ledu) pořizuji fotodokumentaci tohoto raritního migranta. Potáplice se ozývá svým mystickým hlasem, dvakrát se ozve prasknutí v ledu… Atmosféra je fantastická, ani nevím, jak jsem pořídil 200 snímků. Kamarádi mě štengrují ze břehu, nálada všech účastníků je sváteční – jde o detailní pozorování vzácného ptáka, kterého patrně v naší vlasti již neuvidíme. Rozhoduji se, že napíšu poděkování panu Gahurovi, že nám svou laskavostí umožnil toto mimořádné pozorování.
Před cestou domů posilňuji sebe (zabijačkovými specialitami) a regionální ekonomiku (Kč) v motorestu „Kukačka“. Přemýšlím o dalším osudu potáplice a vzpomínám na tragický konec potáplice severní Marušky minulou zimu na Žichlínském poldru. Vím, že potáplice z malého oka již neodletí. Tyto „bombardéry“ potřebují startovací dráhu 15-20m.
V Bruntálu žije hasič renesančního záběru – Štěpán Mikulka, v noci se nám podaří spolu promluvit o situaci na přehradě. 26. ledna je dnem hektickým pro bruntálské hasiče, původní plánované cvičení se mění v ostrý zásah a tvrdou dřinu za extrémních podmínek. To najdete na skvěle vylíčené na webu Štěpána Mikulky zde. Jde pravděpodobně o ojedinělou záchranu potáplice lední v Evropě. Před výkonem těchto chlapů smekám! Za soumraku dokončují ranvej pro potáplici (je letuschopná?).
Motto:
„Víc ledu tam dej
Noc sedla na runway
Gin usíná v láhvi
Víc ledu mu dej!…“
(Poutníci)
Dne 27. ledna již pták na lokalitě nebyl pozorován. Zda ranvej posloužila svému účelu bude vždy jen ve sféře dohadů. Já bytostný optimista, si myslím, že ano. Celý život mám štěstí na lidi. Nezradilo mě ani při posledních akcích s „blázny do potáplic“. Zkušenosti účastníků mj. poslouží záchraně dalších ptáků, kteří se u nás dostanou do problémů. Bude to jen malá splátka dluhu, který má člověk moudrý vůči přírodě.
S pozdravem: Víc ledu tam dej!
Petr Moutelík
Další strhující reportáže a fotografie ze záchranné akce naleznete na stránkách Petra Podzemného (zde je i video, na němž můžete slyšet podmanivý hlas potáplice lední) a Roberta Doležala – Dodina.
Nález ostatků orla mořského na Žehuňském rybníku
Žehuň – V poklidném nedělním dopoledni 24.1.2010 jsem obdržel telefonát od kamaráda a ornitologa Ing. Stanislava Šimka o jeho nálezu mrtvého orla mořského (Haeliaeetus albicilla) u Žehuňského rybníka. Vzrušeně zoufalým hlasem mi vysvětloval podrobnosti a zatímco jsem se soukal do zimní kombinézy, popisoval nejbližší cestu k místu. Nakonec jsme se sešli Na Kopičáku, projeli po silnici Žehuňskou oborou až k hájovně a odtud pěšky hlubokým sněhem nedaleko nad železniční zastávku Choťovice. Mezitím jsme obdrželi instrukce o správném postupu od pracovníků ČIŽP v Hradci Králové, kteří nám také sdělili, že okamžitě zkontaktují kolegu z pražského inspektorátu, do jehož působnosti lokalita spadá.