Články k tématu: Avifauna

Bude orel skalní znovu pravidelně hnízdit v České republice?

20101023aV cele Evrope dodnes hnizdi asi 5.500 paru orlu skalnich (Aquila chrysaetos). Jedinymi zememi, odkud pricinenim cloveka tento druh jako hnizdni zcela vymizel, jsou Irsko a Ceska republika. V Irsku od roku 2001 uspesne probiha repatriacni projekt, jehoz cilem je navratit orla skalniho irske prirode.

Ceske zeme byly v minulosti domovem dvou druhu velkych orlu – morskeho (Haliaeetus albicilla) a skalniho. Oba byly clovekem vyhubeny. Orel morsky se po uspesne repatriaci v letech 1979 az 1984 do nasi prirody jako hnizdni druh vratil a jeho populace stale narusta, orel skalni na svou prilezitost stale ceka. Repatriacni projekt, naplanovany na roky 2006 az 2010, ma orlum navrat do ceske prirody usnadnit. V ramci tohoto projektu bylo v Moravskoslezskych Beskydech vypusteno 15 mladych orlu.

Celý článek →

Některé zkušenosti z praktické ochrany ptáků 10 – využití dravců a sov při tlumení gradací drobných hlodavců

20101013l

Násada vajec poštolky obecné v polobudce. Foto – Miroslav Dusík.

Začátek tzv. „biologického potlačování populačních hustot drobných polních hlodavců pomocí dravců a sov“ se u nás datuje již do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. V té době byla iniciativa vedena především snahou o omezení ztrát v populacích dravců a sov vlivem narůstajícího používání rodenticidů v ochraně zemědělských kultur. Bylo třeba posunout povědomí tehdejší veřejnosti a změnit nahlížení na jakékoli predátory jako na „škodnou“, a naopak naznačit cestu k jejich nutné ochraně a také možnému využití při tlumení gradací především hraboše polního (Microtus arvalis).

Celý článek →

Od kdy se kroužkují ptáci?

20101013oAckoliv za oficialni zacatek krouzkovani ptaku ve svete je povazovan rok 1899, prvni dochovane zpravy o pokusech znacit ptaky jsou temer o tri sta let starsi.

V 17. stoleti bylo mezi slechtou Velkoknizectvi litevskeho a Polskeho kralovstvi velmi popularni sokolnictvi. Prave pomoci sokolnickych dravcu totiz bylo mozne ziskavat prodlouzena pera z tylu hlavy volavky popelave (Ardea cinerea), ktera se pouzivala na slechticke cepice. Na nekterych cepicich byvalo az 80-100 takovych per. To znamena, ze pera pochazela z hlav 40-50 volavek, ktere byly kvuli tomu chytany.

Po vytrzeni potrebnych per byly volavky vetsinou pusteny na svobodu. Nekdy jim pritom byly na krk umisteny specialni krouzky.

Celý článek →

Slavičí hnízdiště Mladoboleslavska

20101008d

Vyprahlé hnízdiště na svazích PR Baba. Stará Studénka. Foto – Pavel Kverek.

Mladoboleslavsko – Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) hnízdí na Mladoboleslavsku ve dvou od sebe odlišných prostředích. Jedna jsou vlhčí, druhá sušší. Nebylo zkoumáno, do jaké míry jsou tyto odlišné tváře lokalit pro druh důležité, obecně lze totiž říci, že ptáci v oblasti osidlují všechna příhodná stanoviště a mezi zmíněnými lze nalézt i varianty přechodné. Je však přinejmenším zajímavé, do jaké míry jsou slavíci směrem k nabídce tolerantní. Stačí jen postavit vedle sebe – třeba v krajině Bakovska – hnízdiště od řeky a ze svahů rezervace Baba.

Celý článek →

JIZERKA 2010 – Zdravice ze severočeské pobočky ČSO

20101011a

Noční romantika Jizerky. Foto – Vladimír Šoltys.

Jizerka – V letosnim roce se jiz po sedme na utulne chalupe libereckeho muzea v lune malebneho prostredi Jizerky sesla ke spolecne akci skupina krouzkovatelu ze severoceske pobocky CSO pod vedenim Martina Pudila a Petra Lumpeho, aby uskutecnila dnes jiz tradicni odchytovou a krouzkovaci akci prevazne drobnych pevcu v prostredi horskeho lesa a horskych luk, pasmo klece nevyjimaje. Zalezitost je to vskutku atraktivni, jen na malo dalsich mistech vam rukama projde tolik zajimavych druhu, charakteristickych pro toto horske prostredi.

Celý článek →

Dvakrát za ptactvem Krkonoš

20101002aKrkonose – Mesic cerven predstavuje na moji „domovske“ lokalite – prehrade Rozkos, tak trochu okurkovou sezonu, i kdyz existuji vyjimky, ktere potvrzuji pravidlo. V tomto roce jsem se rozhodl, ze si toto obdobi zpestrim vyletem za ptaky Krkonos, zejmena, kdyz se jako pruvodce nabidl znalec tamniho ptactva Lada Jasso. Nakonec jsme v prubehu cervna zvladnuli dve vypravy.

Prvni vyprava se uskutecnila 6. cervna a vychozim bodem byla oblast okolo Vosecke boudy, odkud se vydavame smerem ke Sneznym jamam. Cestou potkavame pocetne cecetky tmave (Carduelis cabaret), lindusky lucni (Anthus pratensis) a desitky pevusek modrych (Prunella modularis).

Pokud by nekoho zarazilo druhove jmeno cecetky, tak ta byla jako samostatny druh uznana pred nekolika malo lety. Pred tim byla povazovana za poddruh cecetky zimni – cecetka zimni stredoevropska (Carduelis flammea cabaret). Od cecetky zimni se lisi ponekud tmavsim zabarvenim a rovnez odlisnym hlasem. Puvodni oblasti tohoto druhu jsou Britske ostrovy a Alpy. Do Cech se zacala sirit v prvni polovine minuleho stoleti. Prvni hnizdeni bylo prokazano na Sumave v roce 1931, v roce 1971 pak bylo znamo z uzemi tehdejsiho Ceskoslovenska celkem 39 hnizdnich lokalit. V soucasne dobe se narust jeji pocetnosti zastavil a v letech 2001–2003 byla hnizdni populace v CR odhadovana na 6–12 tisic paru.

Celý článek →

Jespák rezavý (Calidris canutus) poprvé v Opatově!

20100927aOpatov – Jespak rezavy (Calidris canutus) se radi k vetsim druhum jespaku. Hnizdi cirkumpolarne v arktickych oblastech. Typickym hnizdnim biotopem je tundra se sporou travni vegetaci, kde se zdrzuje na bazinatych mistech. Na hnizdiste prileta prevazne v parech a ihned zacina tokat. Hnizdo byva obvykle na vyvysenine ve svahu, nekdy i na dosti vlhkem miste. Snuska obnasi 4-3 vejce. Doba sezeni byva 21-22 dni a pote dospeli ptaci odvadeji mladata do zarostlejsich a bezpecnejsich mist kde se mistrne ukryvaji. Po 18-20 dnech jsou mladata vzletna, ptaci se shlukuji do hejn a cast jich brzy odleta i do velkych dalek. Za tahu a v zime se objevuje hlavne na morskem pobrezi, zridka ve vnitrozemi na bahnech nebo piscinach u rybniku a velkych rek. V Ceske republice vzacne protahuje zejmena na podzim v zari, statistiky uvadi ( 45%) vsech pozorovani (vse HUDEC & STASTNY 2005). Tento clanek popisuje pozorovani tohoto bahnaka na Opatovskych rybnicich.

Celý článek →

Některé zkušenosti z praktické ochrany ptáků 9 – Dutinoví pěvci v biologickém potlačování kalamitního hmyzu

20100914a

Sýkora koňadra s ostatními druhy sýkor patří k významným predátorům listožravého hmyzu. Foto – Stanislav Šimek.

O možnosti zapojení drobných druhů dutinových ptáků do potlačování některých ekonomicky závažných skupin hmyzu u nás především v lesnictví bylo již v minulosti hodně napsáno. Existuje řada prací renomovaných organizací i samostatných pracovníků, které dokládají až překvapivě vysokou účinnost zapojení např. sýkor do potlačování populačních hustot řady druhů motýlů. Nejsou výjimkou údaje o snížení početnosti housenek po přilákání ptactva do zájmového prostoru o 80 – 90 i více procent. Také mé vlastní výsledky ukazují na možnost stlačení početnosti housenic např. pilatky smrkové nebo ploskohřbetek predací sýkorami na hranici základního stavu i v lokalitách s chronickým výskytem.

Celý článek →

Sýček obecný na Chlumecku – poslední mohykán?

20100919a

Sýček obecný. Foto Jakub Vrána

 Sýček obecný (Athene noctua) byl ještě v první polovině dvacátého století hojnou synantropní sovou. Úkryty a hnízdní prostory vyhledával v rozličných dutinách a temných zákoutích lidských staveb. Vyskytoval se také běžně i mimo zastavěné oblasti – v sadech, alejích či v lomech. Ve druhé polovině dvacátého století začal být pozorován úbytek  této sovičky, přičemž z mnoha oblastí vymizel úplně. Zároveň začal častěji využívat k hnízdění zemědělské objekty na úkor otevřené krajiny. Příčin úbytku je popisována celá řada. Někteří autoři více akcentují vliv zemědělské činnosti, jiní vlivy klimatické, vliv dopravy, nebo predační tlak. Mezi významná rizika pro sýčky patří i nástrahy moderní architektury – zejm. vertikální dutiny (Zvářal 2008). Navzdory drastickému úbytku se i v dnešní době můžeme setkat s místy s mikropopulací sýčka (jižní Morava, západní Čechy).

Celý článek →

Slavík obecný a jeho odlet do zimovišť

20100910a

Spatřit slavíka koncem léta je velmi obtížné. Foto – Pavel Kverek.

Co se děje se slavíky obecným a tmavým poté, co vyhnízdí a rodina se rozpadne? Tento otazník museli klást za svá pozorování ornitologové mnohde v Evropě. A kladli. Někteří byli dokonce přesvědčeni, že rodiče z hnízdiště nadobro zmizí. Vždyť tolik se k nim v létě badatelé nachodili, nic neslyšeli a neviděli. Nic tedy ani nechytali – když ano, viseli tam ptáci jiní.

Zhruba do konce minulého století bych s nimi souhlasil. Ten čas školních prázdnin dobře znám, lokality se zdají být opravdu pustými a času je tam škoda utrácet, zejména při vzpomínce, co dokáží ve stejném čase dobře natažené sítě u vody, přes vodu či v rákosí!

Celý článek →