Účinkující se připravují – představení brzy začne. Foto – Helena Faltysová.
Pardubice – Na tenhle koncert vstupenku ani kvádro nepotřebujete, můžete jít tak, jak zrovna jste.
Rychle se stmívá, a to znamená, že program brzy začne. Účinkující v černých fracích se ukrývají za již trochu prořídlou pestrou oponou podzimně zbarvených listů, netrpělivě poposedávají, trochu se hašteří, sbor na poslední chvíli ještě slaďuje hlasy… Nervozita stoupá. Dnes to bude již 35. repríza stejného vystoupení, a přesto jsou aktéři natěšení, jako by to byla premiéra i derniéra zároveň…
V hledišti nás moc není. Vlastně musím přiznat, že dnes jsem tu sama. Ale vůbec mi to nevadí. Vybírám si nejlepší místo, ze kterého nejvíc uvidím a uslyším a čekám. Napětí z blížícího se začátku je všude okolo úplně hmatatelné a vzrušení z očekávaného zážitku se pomalu přenáší i na mě.
A je to tu. Barevná opona se rozhrnuje a na scéně zšeřelého nebe se za doprovodu kakofonie hlasitého basového krákání a jemnějšího altového kafání objevuje první skupina tančících černých siluet. Jedno rychlé kolečko nad hledištěm a již se přidávají další. Chór hlasů sílí, až během chvíle naplňuje celý prostor okolo mě. Jsem dokonale vtažena do děje. Černá křídla zaplnila nebe nad mou hlavou. Krouží ve stále se zužujícícich kruzích, vzájemně se prolínají ve vrstvách nad sebou, tu krouží synchronně, aby jich část vzápětí změnila směr a pohybem v protisměru dodala tanečnímu reji dokonalost. Podřízeni neviditelnému choreografovi vytvářejí na obloze podivuhodné obrazce a každou chvíli je mění v prudkých zatáčkách a vývratech. Osmdesát tisíc velkých i menších černých křídel a čtyřicet tisíc pronikavých drsných i měkkých hlasů v nezapomenutelném podvečerním představení, režírovaném samotným Tvůrcem.
Vydržela bych tu dlouho. Ale tyhle koncerty jsou krátké. Po deseti minutách černí tanečníci znovu mizí za listnatou oponou, tentokrát na druhé straně scény, i když zvuková část představení ještě asi čtvrt hodiny pokračuje. Mění se harmonie zvuku, převahu získává měkké mollové kafání, hlubší krákání už jen sekunduje.
Dnešní představení skončilo. Z mého místa v hledišti už není nic slyšet. Vím, že po skvělém vystoupení unavení umělci si za oponou budou ještě chvíli vyprávět zážitky, budou si čistit a upravovat své fraky, budou se dohadovat, kdo co zkazil a jak to zítra udělají lépe … a pak už nastane ticho, jak se uloží ke spánku. Musí se dobře vyspat – zítra je stejný koncert čeká znovu, a pak ještě nejméně 135x, večer co večer.
A já? Moje místo v hledišti určitě nezůstane prázdné. A vy? Přijďte taky, místa je tu dost!
Svě
=====================================================================
Na zimním nocovišti havranů polních (Corvus frugilegus) a kavek obecných (Corvus monedula) v Pardubicích době podle kvalifikovaného odhadu RNDr. Lubomíra Peškeho ze dne 8. 11. 2008 nocovalo okolo 42.000 ptáků. Dá se předpokládat, že po současném ochlazení jich ještě trochu přibylo. Popsané nocoviště se nachází v náletovém lesíku mladých bříz a olší v ul. Lonkova v Polabinách. Od 6.12. ale ptáci nocují na novém nocovišti u benzínové pumpy OMV na ul. Htadecká.
Příspěvek popisuje každovečerní divadlo, které desetitisíce ptáků předvádějí při přeletu ze shromaždišť na nocoviště. Od odpoledne se shromažďují na stromech a domech na nábřeží a po setmění všichni najednou přeletí na nocoviště. Nejvhodnější místo na sledování přeletu je na mostě Pavla Wonky (u zimního stadionu). „Představení začíná“ po 16.15 a trvá asi 20 min.
