Sýkora modřinka. Foto J. Bartoš
Lesní prostředí nabízí hmyzožravým ptákům řadu rozdílných biotopů s odlišnou nabídkou základní potravy. Jejich osídlování ptactvem je usměrňováno vydatností a rozložením potravních zdrojů. Za předpokladu dostatečné nabídky hnízdních možností je ptačí společenstvo dokáže plně využívat. Rozdělíme-li lesní prostředí podle několika charakteristik, lze dlouhodobě sledovat vývoj a nakonec ustálené osídlení jednotlivých biotopů.
Preference některých částí lesního prostředí může být v počátku hnízdní podpory více usměrňována rozložením zásoby potravních zdrojů z předchozích let. V následujících sezonách s narůstající hustotou populací cílových druhů pěvců bude docházet ke změnám v rozložení hnízdících párů. Ve druhé hnízdní sezoně bylo ptactvem výrazněji preferováno prostředí listnatého lesa a jeho okraje, ostatní typy prostředí jsou obsazeny nápadně rovnoměrně (obr. 9). Čisté bukové (listnaté) porosty byly hnízdícími páry v předchozí chladné a deštivé sezoně zcela opomíjeny. Borové porosty a jejich okraje v této oblasti chybí. Neméně zajímavé je osídlování sledovaných biotopů hnízdícími páry dutinových pěvců a zvyšování druhové diverzity v jednotlivých letech (porovnání obr. 10 a 11).
obr. 9. a 10.
Sýkora koňadra. Foto J. Bartoš
Aktuální klimatické podmínky se v uplynulých dvou sezonách přirozeně promítly také do posunu zakládání snůšek a celkového průběhu hnízdění. Výrazný byl zvláště masivní nástup hnízdících párů na přelomu třetí dubnové a první květnové dekády roku 2014. Jeho příčinou bylo mimořádně teplé období na konci dubna. Následné ochlazení pak rozložilo počátek snášení vajec u řady hnízdících párů přes celý květen až do první dekády června a zcela jej ukončilo ve třetí červnové dekádě. Druhé a pozdní snůšky v červenci byly spíše ojedinělé a ve vyšších polohách. V porovnání s mimořádně chladným a deštivým jarem 2013 se vyvádění mláďat přiblížilo obvyklému termínu průměrných let (obr. 12 a 13).
Obr. 11. a 12.
Počáteční stav a vývoj hnízdícího budkového společenstva dutinových pěvců v zájmových lokalitách Orlických hor naznačuje, že jejich místní populace se úspěšně obnovují. Současná skladba zastoupená 58 % sýkory koňadry, 23 % sýkory uhelníčka, 6 % sýkory modřinky, 8 % brhlíka lesního a 5 % tažného lejska černohlavého sice plně nereprezentuje celkovou druhovou pestrost, ale oproti předchozí sezoně zahrnuje hlavní druhy. Těmi jsou míněny druhy potřebné pro účinnou prevenci při potlačování některých skupin kalamitního hmyzu. Vývoj celého společenstva dutinových ptáků bude v následujících letech sledován a podle potřeby bude v zájmových lokalitách upravována hnízdní nabídka.
Obr.13
Hnízdní budky byly na všech uvedených lokalitách v průběhu kontrol opraveny, doplněny a vyčištěny.
Miroslav Dusík
