Portrét kulíška nejmenšího. Foto Jari Peltomäki
Další zvýšení početnosti populací usazovaných dutinových dravců a sov v osmé, troficky podprůměrné sezoně hnízdní podpory o dalších 13 % ukazuje na přetrvávající nenaplněnou nosnou kapacitu prostředí. Podle nápadného přesunu hnízdících párů se volné potravní zdroje nacházejí v minulosti málo využívaných hnízdních teritoriích . Nejvyšších hustota usazovaných druhů byla potvrzena na rozhraní komplexu lesních porostů a přilehlých luk v oblasti Olešnice v O. h. a Polomu. Také ale v severní části Orlického Záhoří a Trčkova, i v níže položených lokalitách mezi Říčkami, Rokytnicí a Bartošovicemi.
Díky posunu těžiště dostačujících hustot drobných hlodavců do nižších poloh zejména na louky a pastviny se stala podle počtu hnízdících párů výrazně dominantním druhem poštolka obecná (obr. 6, 7 a 8). Výsledek je tedy reakcí ptáků na rozložení potravní nabídky.
Orlické hory objektivem Jana Ježka
Téměř trojnásobný přírůstek počtu hnízdících párů v průběhu 8 sezon hnízdní podpory ukazuje na směřování k celkové úspěšnosti záměru (obr. 9). Podobně jako v jiných horských oblastech, dochází v Orlických horách k charakteristickému výběru prostředí jednotlivými druhy podle výškových pásem, prostupnosti lesních porostů i přístupu k potravě. Zejména hnízdní populace sýce rousného a puštíka obecného jsou obvykle zřetelně odděleny hranicí mezi 600 až 700 m n. m. v., ve zdejším prostředí i mírně nad tuto hranici. V jednotlivých sezonách u nich dochází k nápadným přesunům (pro porovnání obr. 10 a 11). Dospělí puštíci tuto hranici překračují pouze výjimečně, a to v letech s trvale vysokými populačními hustotami drobných zemních savců překračujícími hodnotu 50 ex./ha lesa. Snahu o osídlení a zahnízdění ve vyšších výškových pásmech mají v těchto letech především mladí jedinci, kteří po poklesu potravní nabídky vysoko položené lokality opouštějí. Naopak sýci rousní lépe využívají vyšší nadmořské výšky s nižšími hustotami kořisti (kolem 20 ex./ha lesa), kde se dobře orientují i v hustě zapojených smrkových porostech. Rok 2014 byl zajímavý ústupem sýců do nejnižších poloh, kde jim ještě postačovaly nízké hustoty kořisti. Svůj podíl na rozdělení životního prostoru mezi sýcem a puštíkem má také konkurenční postavení obou druhů, kdy silnější vytlačuje z loveckého teritoria slabšího. V územních celcích s rozdílnou strukturou věkových stupňů lesa však mohou hnízdící páry obou druhů úspěšně odchovávat mladé v těsné blízkosti díky omezené prostupnosti zapojených jehličnatých porostů, kterým se robustní puštík vyhýbá. Takovým příkladem může být letošní hnízdění obou druhů v Podlesí. Poštolka obecná s tendencí usazení v nejnižších, klimaticky vlídnějších polohách, díky odlišné lovecké strategii a vysoké pohyblivosti dokáže stejně dobře využívat nabídku kořisti na větších mýtinách uprostřed velkých lesních celků či zalesňovaných holinách vysoko na hřebenech hor. Do otevřených ploch lesního prostředí zalétá nejčastěji v období před sklizní lučních porostů v podhůří, nebo v suchých letních měsících, kdy populace hraboše polního stagnují. Lovící jedinci tohoto malého sokolovitého dravce v případě zvýšené potravní nabídky vyhledávají kořist v lokalitách až 5 km vzdálených od svého hnízdiště v podhůří a jsou tedy schopny loveckou aktivitou dobře pokrýt hřeben celého zdejšího pohoří. Jednotlivé druhy usazovaných dutinových predátorů se z hlediska rozdělení území velmi dobře doplňují a v současnosti cílovou oblast plně využívají.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) v roce 2014 obsadila 100 z celkového počtu 143 instalovaných polobudek. V 54 založila snůšky a z nich ve 48 úspěšně vyvedla mladé. Při 89 % úspěšnosti hnízdění x) bylo odchováno v průměru 3,6 mláděte na hnízdo (6×2, 15×3, 18×4, 8×5 a 1×6). Zjištěná neúspěšná hnízdění byla v 5 případech způsobena opuštěním vajec a 1 snůška byla predována kunou. Počátek hnízdění byl u většiny párů posunut do letního období v souvislosti s pozdní regenerací kolonií hraboše polního. Průměrná hustota hnízdící části populace v odpovídajícím prostředí dosáhla hodnoty 1,08 páru/km2, nejvyšší lokální hustota v okolí Olešnice a Deštného se blíží dokonce 3,40 páru/km2. Významné posílení hnízdících párů v poslední sezoně a úspěšnost hnízdění dává velmi dobrý základ dalšímu upevnění volně hnízdící populaci v oblasti. Současný 46 % podíl nehnízdící populace (obr. 12) s nejvyšší koncentrací v severozápadní a jihozápadní části zájmového území je dobrým základem pro další podstatné zvýšení početnosti hnízdících párů v případě dostatečného výskytu kořisti.
Puštík obecný (Strix aluco) v roce 2014 obsadil celkem 28 velkých budek, z toho v 15 případech hnízdícími páry. Ze 12 úspěšných hnízd bylo vyvedeno v průměru po 2,1 mláďatech. Úspěšnost hnízdění tedy dosahovala pěkných 80 %. K opuštění 2 hnízd a k úhynu samice na hnízdě s jedním vejcem došlo pravděpodobně v důsledku nízké potravní nabídky v teritoriu. Vezmeme-li v úvahu, že puštíci zahnízdili i za značně nepříznivých potravních podmínek v nových teritoriích, je vzhledem k jejich věrnosti domovskému okrsku i podílu zjištěných nehnízdících jedinců možné konstatovat, že jejich početnost se v průběhu 8 leté podpory nejméně zdvojnásobila a je dostatečně podchycena (obr. 13). Hustota hnízdících párů puštíků obecných dosahuje v lesním prostředí zájmové oblasti Orlických hor v současnosti 0,19 páru/km2. To odpovídá nasyceným populacím ve srovnatelných regionech s dlouhodobou – 20 letou – hnízdní podporou.
Mladý sýc rousný. Foto M. Dusík
Sýc rousný (Aegolius funereus), (Sr) podle pobytových stop v budkách a počtu hnízdících párů osídlil v uplynulé sezoně 44 teritorií, ve kterých došlo v pouhých 12 případech k založení snůšek. Mláďata byla nakonec vyvedena z 9 budek. Úspěšnost hnízdění se udržela nad běžným průměrem na 75 % při odchovu 3,0 mláďat na hnízdo (běžný průměr kolem 4 mláďat na hnízdo). Počty vyváděných mláďat (3×2, 3×3, 3×4) nebyly příliš negativně ovlivněny rychle klesající potravní nabídkou v jarním období, poněvadž celá polovina párů zahnízdila počátkem letního období, kdy se již zvyšovaly hustoty myšic. Ve zbývajících 2 hnízdech došlo k predaci kunou a v jedné budce došlo k opuštění vajec pravděpodobně vlivem nedostatku potravy. Na 4 lokalitách zahnízdily dva páry nedaleko od sebe (Vrchmezí, Podlesí, Říčky a Bartošovice). V odpovídajícím lesním prostředí se udržela průměrná hustota hnízdících párů na 0,08 páru/km2 současně s koncentrací 0,29 obsazených teritorií/km2. Poslední dosažený ukazatel populační hustoty je v dané oblasti u tohoto druhu velmi uspokojivý. Vysoký podíl nehnízdící části populace (obr. 14), resp. lichých samců může ukazovat na značný počet vhodných hnízdních teritorií, ale nikoli na nasycenost prostředí hnízdícími páry. Přilákané samičky, které není samec schopen v dutině uživit ji dříve nebo později opouštějí a vyhledají jiného, úspěšnějšího partnera. Někdy tak dochází i k opuštění započatých nebo celých snůšek, v krajním případě také ke kronismu při líhnutí. Vzhledem k početnosti drobných hlodavců v příznivých sezonách může tak počet hnízdících párů rychle narůstat.
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) není pravděpodobně v Orlických horách vzácnou sovičkou. Jeho hlasové projevy sice nebyly v průběhu kontrol budek v letním období zaznamenány, ale reakce drobných pěvců na hlasovou provokaci jsou trvale pozitivní a ukazují na trvalou přítomnost kulíšků.
Kalousi ušatí. Foto Sv. Novotný
Kalous ušatý (Asio otus) v sezoně 2014 nebyla jeho přítomnost v instalovaných budkách ve zdejším regionu prokázána. Tuto sovu lze v lokalitách pravidelného výskytu snadno přilákat do polobudek pro poštolky. I když kalousi u nás osídlují především nížinné oblasti, jsou schopni se usadit také ve vyšších nadmořských výškách a vytvořit tam stálou subpopulaci. Na zimní období odlétají na potulky do oblastí s nízkou sněhovou pokrývkou a snadnou dostupností kořisti. Brzy zjara se kalousi opět navracejí a usazené páry často používají jednou zvolené hnízdiště řadu let. V oblastech s chybějícími stálými páry může mít jeho hnízdní výskyt invazní charakter v souvislosti s fluktuací potravní nabídky.
Portrét káně lesní. Foto L. Holásek
Káně lesní (Buteo buteo) je vedle usazovaných druhů dalším významným predátorem drobných hlodavců. Staví si samostatně otevřené hnízdo v korunách stromů, takže jeho početnost nelze hnízdní podporou významněji ovlivnit. Na území Orlických hor je populace tohoto dravce početná a ustálená.
Kromě výše uvedených cílových druhů jsou velké umělé dutiny příležitostně obsazovány také menšími druhy dutinových ptáků i ostatních živočichů (tab. 6, 7, 8 a 9). Vysoké procento osídlení budek pro sovy dutinovými pěvci je odrazem velice nízké nabídky vhodnějších dutin ve zdejším lesním prostředí. Změny v početnosti hnízdících párů ptáků i početnosti ostatních živočichů jsou dány především aktuálním stavem potravních zdrojů pro jednotlivé skupiny.
Trvale narůstající počty usazených párů dutinových dravců a sov v uplynulých hnízdních sezonách jsou dokladem chronického nedostatku hnízdních příležitostí v období před instalací umělé hnízdní nabídky. Relativně dynamická obnova populací všech tří cílových druhů, narůstající hustota hnízdících párů současně i početnosti nehnízdících jedinců postupně přibližuje skupinu myšilovných predátorů k intenzivnímu využívání hlavního potravního zdroje, kterým jsou drobní zemní hlodavci. Jestliže byla v nedávné době telemetrickým pozorováním prokázána schopnost ptačích kořistníků významněji zasáhnout do populačních cyklů drobných hlodavců a trvalým odběrem jedinců snížit jejich početnost o 30 – 50 % (ŠŤASTNÝ a spol., 2010), lze po ustálení početnosti usazovaných predátorů očekávat podstatné omezení škod na lesních výsadbách, ale také na zemědělských pozemcích v oblasti. Dosavadní nárůst hnízdících párů dutinových dravců a sov z výchozích 31 na současných 81 a zvýšená frekvence nehnízdících jedinců je jednoznačně pozitivním výsledkem, který směřuje k postupnému utváření rovnovážnému stavu mezi predátory a jejich kořistí. Hnízdní budky byly v průběhu jednotlivých kontrol vyčištěny, doplněny hnízdním materiálem, případně přemístěny a doplněny. Protokol odchytu drobných zemních savců s biometrickými daty a výsledkem pitvy bude zaslán na vyžádání elektronicky. Stejně tak i seznamy instalovaných budek a mapy jejich rozložení.
Grafická příloha ZDE
Miroslav Dusík
V příspěvku bylo využito fotografií Jana Ježka, Lukáše Holáska a Jariho Peltomäkiho. Díky!
