Chrudimsko – Pichlavé květnové slunce visí v nadhlavníku. Vlastní stín se docela vypařil. Kráčím po hřbetu sypké ornice. Letos na jaře byla obnažena právě po třistasedmdesátéprvé. Žádné kulaté výročí, ale i tak se na přelomu března a dubna v polích trochu slavilo. Traktory při této příležitosti upekly podle lety prověřeného receptu výborný glejový dort s třenými čejčími žloutky.
A pak se zaselo a zazelenalo. Někde řepou, jinde mákem, kukuřicí nebo jařinou. Přesně podle plánů. Žádný prostor pro improvizaci. V pravidelné struktuře řádků bylinných monokultur se zdánlivě poztrácelo jakékoli tajemství. Jenže v každé poušti se ukrývá studna, ke které se dá vypravit. A k dobrodružné cestě postačí jen trochu fantazie a pevná vůle.
Mě vždy dojímala existence ptačího života na zdánlivě mrtvých místech pod horizontem zájmu ornitologického mainstreamu. Ale až loni jsem se rozhodl přesedlat od myšlenek k činům. Na letošní a několik nadcházejících sezón jsem si naplánoval provozování nového sportu – odhalování tajemství skřivanů polních (Alauda arvensis).
Většina lidí, kterým jsem své téma nadhodil, nade mnou kroutila hlavou. Kolik jsi už našel skřivaních hnízd? Při současné zemědělské technice je to předem odepsaná snaha…
Čím víc ke mně doléhalo skepse, tím víc mě skřivani začínali zajímat. Vždyť je to jediný pták, který jakž tak zvládá úspěšně fungovat v současném intenzívním zemědělském provozu. Stále u nás hnízdí přes milion párů a přitom se mladí téměř vůbec nekroužkují…
Nakonec jsem zaťukal na dveře Karla Weidingera a ten mi dal šanci. S jeho morální i technickou podporou jsem se počátkem letošního dubna vrhl do své první skřivaní sezóny na polích kolem Luže na Chrudimsku. A jak to zatím jde?
Do 26. 5. jsem s Karlovou pomocí našel 19 aktivních hnízd (po jednom v ozimu, jaři, kmínu a hrachu; po dvou ve vojtěšce a kukuřici; čtyři v řepě a sedm v máku). K nalezeným hnízdům zakopáváme kamery a snažíme se zaznamenat případnou predaci. První zdokumentovaný nezdar hnízda měla na svědomí samice motáka lužního. 10. 5. před šestou ráno vyplašila inkubující samici a lačně spolykala kompletní snůšku čtyř vajec. Druhý neúspěch byl zaznamenán na jednom z hnízd v řepě. 26. 5. tu ve tři hodiny ráno překvapila a o vajíčka připravila pečlivou matku nenasytná kuna skalní. Tento případ je o to zajímavější, že se v hnízdě nacházela nekompletní snůška tří vajec. To čtvrté nakladla zoufalá samice až ráno po oné nešťastné události. Jestli poté v hnízdění dál pokračovala nyní nevím. Případ se udál v den, kdy píši tyto řádky.
Mezi ty dobré zprávy patří, že postřiky herbicidů (do většiny polí se pravidelně jezdí v intervalu okolo devíti dnů) vejcím ani ptáčatům vůbec nevadí. Zatím nebylo zemědělskou technikou zmařeno žádné hnízdo. Na druhou stranu několik hnízd samice opustily při deštivém počasí. K zevrubnějšímu bilancování bude čas až po sezóně. Nicméně už teď mohu prohlásit, že jsem s probíhajícím jarem docela spokojený. U skřivanů na pár let asi zůstanu.
Libor Praus
{mxc}
