Skončilo kroužkování v rámci projektu „Labutě 2008-2010“

Německá labuť jasně dává najevo, co si o Pawlowi myslí. Foto – Natalia Kantecka

Pardubice, Hradec Králové – Ve dnech 2. – 4. 1. 2010 proběhla zimní kroužkovací akce „Labutě 2010“. Jako v předešlých zimách, i tentokrát se kroužkovalo v Pardubicích na Bajkale a na Labi a v Hradci Králové na Labi. Úspěšnost každé akce záleží zejména na konkrétních tohoročních podmínkách. V lednu 2009 mrzlo a díky tomu byly ideální chytací podmínky na Bajkale a velmi špatné na Hradeckém Labi. V letošním roce to bylo zcela obráceně – zatímco na Bajkale bylo chytání téměř nemožné, v Hradci Králové byly tentokrát podmínky naprosto ideální. Rovněž počty labutí v obou městech se letos velmi lišily – zatímco na Labi v Hradci bylo 88 ex., na Bajkale bylo pouze 27 ex. a na Labi v Pardubicích dalších asi 30.

Letošní zimní akci můžeme považovat za mimořádně úspěšnou. Během tří chytacích dnů jsme chytili celkem 69 labutí, což je nejvíce za jednu zimní chytací akci. Takového výsledku bezpochyby mohlo být dosaženo proto, že tentokrát se do akce zapojil nevyšší počet aktivních chytačů za celou dobu trvání akce, dva z nich přitom předváděli nadstandardní výkony :-). Z celkového počtu odchycených bylo 52 ptáků okroužkováno hliníkovým a žlutým kroužkem, pět ptáků pouze hliníkovým kroužkem (když žluté již došly), devět labutí byly naše retrapy s hliníkovými kroužky z projektu – těm byl dodán na pravou nohu ještě kroužek plastový a tři retrapy labutí (dvě naše a jedna německá) byly pouze kontrolně zváženy a změřeny.

V Pardubicích bylo tentokrát chyceno a označeno 22 labutí (šest na Bajkale, 16 na Labi), v Hradci Králové bylo chyceno 47 ex. Akce se zúčastnilo 22 Čechů, 6 Poláků, 1 Mongol a 1 Španěl. Na Bajkale v Pardubicích byla vizuálně kontrolována a fotografována chorvatská labuť, na Labi v Hradci Králové byla chycena, zvážena a změřena labuť německá.

Zkontrolováním a vypuštěním německé labutě skončilo kroužkování – ta viditelnější a atraktivnější část projektu „Labutě 2008-2010“. Ačkoliv projekt bude ještě řadu dalších let pokračovat sběrem a vyhodnocováním zpětných hlášení, počet labutí okroužkovaných v projektu se nebude již navyšovat. Je tedy čas na bilanci dosavadního průběhu.

V rámci projektu proběhlo pět odchytových akcí – čtyři zimní (zimní akce v r. 2009 musela být z technických důvodů rozdělena do dvou termínů) a jedna letní.

Počet okroužkovaných labutí v rámci jednotlivých akcí:

a) zimí akce

b) letní akce

Dohromady bylo v rámci projektu označeno 286 labutí. Zajímavé je, že přes rozdílné počty v jednotlivých letech ve výsledku bylo při zimních akcích v Pardubicích i v Hradci Králové celkem označeno shodně 97 a 97 labutí. V projektu byly použity hliníkové kroužky několika sérií kroužkovatelů S. Vránové, T. Diviše a F. Bárty a žluté odečítací kroužky s kódy 2 číslice+HC a 2 číslice+HE.

Od začátku kroužkování do dnešní doby máme již stovky zpětných hlášení „našich“ labutí. I když se většina týká opakovaných hlášení ze zimovišť popř. hnízdišť, lze mezi nimi nalézt i některá velmi zajímavá. K nejzajímavějším jistě patří hlášení tří „našich“ ptáků, zastižených ve Vídni. Na začátku našeho projektu stála domněnka, že labutě z Polska by mohly zimovat na Pardubicku a Hradecku. Za celé tři roky jsme na v Pardubicích či Hradci nepotkali ani jednu „Polku“, zato naopak hned několik „našich“ ptáků tráví zimu v Polsku, i když jen kousek za hranicemi.

Skupinové foto na schodech hradeckého muzea v neděli před odjezdem části českých účastníků ochotně na požádání pořídila náhodně okolojdoucí slečna.

Osobně za vůbec nejzajímavější považuji možnost sledování soudržnosti a rozpadu labutích rodin po vyhnízdění a v zimě. Aby se toto dalo pořádně vyhodnotit, bylo by potřeba provést více letních akcí a označit více rodin. Ale i z té naší jediné letní akce díky použití odečítacích kroužků vycházejí zajímavé výsledky. Mohli jsme např. sledovat, jak se rozdělila rodina z ryb. Pardoubku u Lázní Bělohrad. Zatímco rodičovský pár s částí mláďat se přemístil na nedaleký rybník Bahník, dvě mláďata zůstala na rodném Pardoubku, kde se k nim na čas připojilo juv. z Velkovřešťovského rybníka. Mládě z Velkovřešťovského poté přeletělo do Nymburka, zatímco na Pardoubku narozená mláďata do Hradce. Ovšem ta část rodiny, co se zdržovala na Bahníku, je momentálně zřejmě v Praze. Další mládě z Velkovřešťovského rybníka je v Kolíně, zatímco zbytek této rodiny je v Hradci Králové. Jiné rodiny se naopak kompletně přemístily na zimoviště, kde zůstávají dosud stále pohromadě. Bylo by zajímavé, kdyby v těchto sledováních chtěl někdo pokračovat.

Řada námi okroužkovaných labutí již nežije. Většinou dostaneme jen hlášení o úhynu a příčinu neznáme. V několika případech však příčinu známe a je bohužel stále stejná: náraz do drátů. Ve volné krajině labutě (a jistě nejen ony) narážejí do drátů nad poli, v Hradci Králové dochází k opakovaným nárazům labutí do trolejbusových drátů nad mosty. Naposledy zde 6.1.2010 zahynula tříletá samice, pouhé tři dny poté, co jsme jí v Hradci dali kroužky.

Chci na tomto místě poděkovat všem, kdo se až dosud do labutího projektu zapojili, ať už to jsou „chytači“, „naháněči“, kroužkovatelé, odčítatelé kroužků či mapovatelé hnízdišť. Žádná z těchto „funkcí“ není více důležitá, než ty ostatní, protože všechny jsou propojené a jedna bez druhé by neměla smysl. Jsem ráda, že labutě po právu můžeme nazývat opravdu pobočkovým projektem, protože počet nějakým způsobem zapojených členů VČP ČSO je opravdu reprezentativní. Nezbývá mi než doufat, že nám nasazení pro věc vydrží i do dalších let, kdy již půjde jen o odečítání kroužků na zimovištích a hnízdištích. Vyhodnocení dostatečného množství zpětných hlášení umožní odpovědět na otázky, vytyčené na počátku projektu. Pochopitelně předpokládáme publikaci získaných výsledků. První dvě práce, které vznikly jako výstup z našeho projektu, byly publikovány ve 2. čísle Aythye.

Světlana Vránová, česká koordinátorka projektu

Polská výprava. Foto – Světlana Vránová, Petr Suvorov.

Čeští účastníci. Foto – S. Vránová, P. Suvorov, N. Kantecka.

Češi a Španěl. Foto – Foto – S. Vránová, P. Suvorov, N. Kantecka.