Mladoboleslavsko – Na mysli mam tentokrat sireni slavika obecneho (Luscinia megarhynchos) smerem k verejnosti. Pral bych si totiz, aby zmineny region byl s fenomenalnim pevcem vice obeznamen, aby se podarilo vypestovat v lidech urcitou „hrdost“ na prostredi, jez stale jeste drzi onu dulezitou nabidku pro hnizdeni slaviku. Snazeni ma rozmer spolecensky, zejmena vsak ochranarsky. Chci, aby slavik tento kout Pojizeri proslavil.
Uz samotny vyzkum hnizdni populace, stejne jako krouzkovani – tim, ze zminuje jednotliva mista oblasti, cini je znamejsimi a verejnost na to slysi. V tistenych i zvukovych mediich, stejne jako pri spolecnych vychazkach do prirody, se snazim na slavicich mistech hledat „to lepsi“, kritiku pripadneho neporadku ci nevhodnych zakroku do prostredi nechavam na zaver do jakehosi „pouceni“ ci spise „postesknuti“. Tim se v servisu lisim od pojeti vetsiny ostatnich medii, glosujicich zivot regionu.
Obyvatele v reakcich – at uz na zive vysilani mistniho radia ci novinovy sloupek v tydeniku – vyjadruji casto podiveni nad onou „vzacnosti“, ktera prechazi precasto v zvyseni zajmu nejen o pevce, ptactvo, ale i prostredi same. A to je prinos nejnadejnejsi, zejmena, jedna-li se o aktery mlade. Slaviky nevaham pripomenout vsude, kde beseduji ci prednasim, vrcholem vseho byl vyjezd smluvenym autobusem na kvetnove hnizdiste s boleslavskou „Universitou tretiho veku“ v ramci jejich prednasek. Jen tezko popsatelnou silu mela setkani s nevidomymi, kteri meli moznost vyslechnout v ramci prednasky slavici zpevy jak excelentni, tak prumerne i chude, s prislusnou lokalizaci posbiranych zaznamu. Velky ohlas ma jarni „Vitani ptaciho zpevu“ a tez nezapomenutelne byly „Noci slaviku“. Vystavy, ktere pripomnely jednou ctvrtstoleti vyzkumu, podruhe krajinu, kam se slavici vraci, mely hojnou ucast a mnohe stranky vepsanych ohlasu. Na jaro chystame k dalsimu z vyroci vyzkumu dve vystavy i vychazku do prirody.
Aktivita soucasne prinasi zajimavy vhled do spolecnosti. Existuje napriklad mnoho lidi, kteri spise nez by se zaradovali, se obavaji, abych v miste nechystal nejakou „rezervaci“. Mnoho je i tech, kteri zamenuji slavika se skrivanem v obecnem pojeti. Jsou ale mista, jako treba obec Strenice, majici slavika primo ve znaku, kde lide znaji druh daleko vice. A s pametniky v tom miste rozmlouvat je nadhernym zazitkem!
Podpora vyzkumu slaviku je ruzna, zatimco nekteri by cinnost radi priskrtili, prevladaji priznivci osviceni. Dulezitou podporu vyjadril pan primator Mlade Boleslavi doktor Nwelati, ktery na radnici vyzdvihl prinos snazeni i potrebnou reklamu pro region. Nejkrasnejsi ohlasy prisly na ucinkovani ve verejnopravnim radiu i televizi stejne povahy. Nejvice lidi zajima pochopitelne zpev slavika, mista, kde prebyva i peclive vedeny „Kalendar priletu do oblasti“.
Dukazem toho, ze slavik u lidi „zabira“ je treba moment, kdy jej mistni basnik zachytil ve versich; na vystavach obrazu je mozno videt dilo uznavaneho boleslavskeho vytvarnika „Slavik pro Kverka“, deti nosi na setkani figurky ci kresby krale pevcu. Dojizdim i (mam-li cas) v ramci podnetu posuzovat mista jarniho vyskytu druhu po okoli, vyrazuji „vecerni drozdy“, ale vetsinou opravdu dopisuji dalsi misto vyskytu. Tak jsem jednoho kvetna dorazil za „podivne zpivajicim slavikem“ az k slaviku tmavemu. Takova je uroven nekterych priznivcu!
Ve vyhledu bych rad vytvoril na Mladoboleslavsku prostor trvale slaviku venovany, s doprovodnym programem. Stale vice s objektem sympatizujici verejnost i samotny slavik by si to zaslouzili a ja bych tim sve snazeni v oblasti jeste pevneji ukotvil.
Pavel Kverek
