K jednem z dlouhodobe tradicne navstevovanych turistickych destinaci stale patri Dalmatske pobrezi Jaderskeho more, lezici na zapade Balkanskeho poloostrova ,v jizni casti dnesniho Chorvatska. Tuto oblast jsem, po dvaceti letech, navstivil i s rodinou letos koncem srpna. Hlavnim cilem cesty sice nebyli ptaci, ale i tak jsem tajne doufal……
Pocasi zde touto dobou teplotne kulminovalo a permanentne jasne nebe s dennimi, nijak vyjimecnymi, teplotami pres 40°C, mne moc casu pro pohyb v terenu (nad hladinou more) zrovna neposkytovalo. Pobrezi turistickych letovisek, s hlavou na hlave, mi i po tech dvaceti letech vyhovovalo stale stejne a tak, fascinovan Biokovskym pohorim, strme se tycicim nad pobrezim, zameril jsem svuj zajem na oblast pri jeho upati.
Cele Biokovo dlouhe 36 km, s nejvyssi horou Sv. Jure (1762 m) tvori na jizni, primorske strane, strmou skalni stenu, ktera se zasadni merou podili na tvorbe zdejsiho klimatu. Dle informaci pruvodce teto oblasti, je na uzemi Biokova botanicka zahrada a jeho cast zaujima chranene uzemi, vyhlasene jako prirodni park. Ve vyssich polohach tohoto vapencoveho masivu se lze setkat s nekolika endemickymi druhy rostlin: biokovsky zvonecek (Edraianthus pumilo), biokovska zecina (Centaurea biokovoensis) i zivocichu.
Do terenu jsem vyrazel po 18:00 hodine s dilcim cilem, zamerit se na vyskyt zde zijicich druhu sov. Strme svahy, z casti porostle makii, zde jsou extenzivne, hospodarsky vyuzivany temer vyhradne pestovanim oliv, rovinatejsi uzemi ridce zaujimaji pole. Pod upatim hor, puvodni, obydlene osady silne v mnohem kontrastuji s letovisky na pobrezi. Snad by zdejsi prostredi mohlo vyhovovat sove palene (Tyto alba) nebo sycku obecnemu (Athene noctua), mym tajnym favoritem byl vyrecek maly (Otus scops).
Hned za „branami mesta“, po vystoupani nekolika desitek vyskovych metru me v otevrenem terenu mile prekvapilo, me prvni setkani, se strnadem cvrcivym (Emberiza cirlus). Jedince, zbarvenim odpovidajicimu satu F, jsem na tomtez miste, opakovane zastihl jeste nekolikrat, v poctu max. 2ex, zdrzujicich se mezi nizkymi stromy ci keri. Jeste za celkem dobrych svetelnych podminek jsem si definitivne potvrdil vyskyt vlastovky sklani (Cecropis daurica), tentokrat v poctu 3 ex. Zorientovan a obeznamen se schudnosti lokality, jsem se pri druhem pobytu zde dostal podstatne dal a mohl prozkoumat vetsi cast uzemi. Pri pohybu podel skal me jeste za sera zaujala stekava, kratka volani, podobne varovnemu, podrazdenemu projevu kuny skalni (Martes foina). Na tomto miste jsem setrval a bez uspechu az do uplne tmy zkousel imitovat hlasy sov i hlodavcu, ruznym, moznym i nemoznym zpusobem.
S neuspechem jsem s kreci mimickych svalu dosel do visky, kde jsem se zdejsich poptal na cestu zpet a vyrazil do tmy. V tom okamziku se ozvalo jasne a zretelne piskani vyrecka maleho (Otus scops) ze vzdalenosti max. dvou set metru. O popis nepopsatelneho pocitu se pokouset nebudu. Opet jsem pocal v jeho reprodukci. Tentokrat zareagoval a postupne se blizil, az behem chvile usedl na strom nad moji hlavou. Zde jsme na sebe piskali dlouhe minuty, dokud se nerozstekali mistni psi. Nasledujiciho dne jsem na toto misto dorazil i s rodinou a vse se opakovalo. Az dodatecne determinovane, stekave volani, patrici dvema vzletnym juvenilum vyrecka maleho (Otus scops), zadonici o potravu, jeste z sera a az za plne tmy, na reprodukovany hlas reagujici, adult. Tentokrat vybaveni celovkou, nechal se nam,v jejim svetle, spatrit z bezprostredni vzdalenosti nekolika metru.
Z terasy nasi „zakladny“ jsem zaznamenal krome, i u nas, beznych druhu pevcu, jeste 1 ex ostrize pravdepodobneji lesniho (Falco subbuteo) nez jizniho (Falco eleonorae) a krom nekolika kratkych pozorovani dravcu obou celedi, ktere se mi nepodarilo urcit, proletl nad pobrezim orlik kratkoprsty (Circaetus gallicus), stylem – to nejlepsi na konec. Mezi druhy, vyskytujici se i v intravilanech, stoji za zminku hrdlicka divoka (Streptopelia turtur), hojne sbirajici semena z otevirajicich se borovych sisek, tuhyk obecny (Lanius collurio), rorys obecny (Apus apus) v nejvetsim poctu 60 ex. ci lejsek sedy (Muscicapa striata). Na mori, pri dostatku potravy z vyletnich lodi, vzdy pritomny racek belohlavy (Larus cachinnans), v poctu az 150 ex. Z ostatnich zastupcu mistni fauny se nam mezi ostrovy Brac a Hvar predvedlo 5 ex delfina obecneho (Delphinus delphis).
Tomas Sladek
