Praha – V pátek 28. 11. 2008 odpoledne se na Přírodovědecké fakultě UK v Praze konal seminář zaměřený na monitoring vodních ptáků. V malé posluchárně na katedře zoologie se sešlo asi 20 lidí, kteří se účastní mezinárodního sčítaní vodních ptáků v ČR nebo jiných podobných projektů. Nabitý program byl rozdělený do tří bloků, oddělených krátkými přestávkami, v nichž pro nás bylo přichystáno poměrně bohaté občerstvení.
Není možné zmiňovat se zde o všech přednesených referátech, dotknu se jen některých. V příspěvku „Dlouhodobé trendy trendy početnosti a distribuce zimujících vodních ptáků na území ČR“ předvedl Petr Musil na několika grafech vývoj početnosti několika druhů v průběhu několika desítek let. Mezi druhy s klesající početností patří poláci velký a chocholačka (Aythya ferina a A. fuligula), nebo třeba potápky roháč a malá (Podiceps cristatus a Tachybaptus ruficollis). Početnost naopak stoupá u kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo) a u volavek popelavých i bílých (Ardea cinerea a Egretta alba). Početnost zimujících ptáků je velmi závislá na teplotním průběhu zimy, což bylo dobře dokumentované na kontrastu dlouhé a mrazivé zimy 2005/06 a nadprůměrně teplé zimy 2006/07. V příspěvku Milana Hasse „Poměr pohlaví zimujících kachen – dlouhodobé trendy a vliv klimatických změn“ zaujalo vysvětlení kolísání počtů obou pohlaví. Z výzkumů vyplynulo, že samci zimují blíže ke hnízdištím, než samice. Čím je větší mráz, tím méně samic pozorujeme, protože samice před mrazem odlétají jižněji, kdežto samci se snaží vydržet. Petr Musil se snažil přítomné motivovat k zapojení se do dubnového a říjnového sčítání, když v referátu „Současný stav monitoringu vodních ptáků v tahové době“ představil metodiku a smysl tohoto sčítání. V dalším příspěvku „Monitoring hnízdní populace kormorána velkého v České republice“ prezentoval Musil výsledky značení hnízdních populací českých kormoránů. Bylo např. prokázáno, že mladí kormoráni migrují na sever k Baltskému moři. Mnoho u nás vylíhnutých mladých ptáků je ale zastřeleno brzy po vyvedení z hnízd při tzv. regulačních odstřelech, což je jedním z hlavních důvodů, proč se nenarůstají počty hnízd na českých hnízdištích.
Série dalších příspěvků se týkala barevného značení hus velkých (Anser anser) v roce 2008 (Michal Podhrázský), kachen (Petr Musil) a kroužkování labutí velkých (Cygnus olor) na zimovištích v Pardubicích a Hradci Králové (Světlana Vránová).
V závěrečném bloku se hovořilo o projektech, které jsou autory zatím testovány, aby byly vbrzku nabídnuty širšímu okruhu terénních pracovníků. Petr Musil představil připravovaný „Monitoring reprodukční úspěšnosti vodních ptáků“, založený na sledování vyvedených kachních rodinek. Zajímavou informací bylo, že k tomuto monitoringu bude vydán obrazový klíč, podle něhož bude možné určovat stáří kachňat a tím sledovat časové rozprostření hnízdění jednotlivých druhů. Nejvíc diskusí vyvolal referát Lukáše Šimka „Monitoring hnízdní populace husy velké“. Představená metodika v jedné ze svých variant předpokládá přímé vyhledávání hnízd, nad čímž se strhla vášnivá, vesměs nesouhlasná diskuse. Když byla v nejlepším, musela jsem odejít na vlak…
Nepovažuji se za odborníka na vodní ptáky a na seminář jsem jela jen proto, abych představila náš projekt kroužkování labutí. Ale rozhodně nelituji, že jsem tam byla – bylo to zajímavé a přínosné. Naše pobočka byla znovu pochválena – v rámci mezinárodního sčítání vodních ptáků se ve VČ regionu v roce 2008 provádělo sčítání na druhém největším počtu lokalit (za středočeským regionem). Věřím, že časem se coby pobočka zapojíme také do některých dalších projektů, které byly na semináři představeny.
Svě
