Česká Skalice, Rozkoš – Aby nevznikla mýlka. Následující článek nebude pojednávat o nájezdu indiánského kmene do našeho kraje, ani to nebude pojednání o zájezdu členů jedné z politických stran na přehradu Rozkoš. Řeč je o ptácích řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes), podřádu bahňáků (Charadii), zkrátka o břehouších rudých (Limosa lapponica).
Od svého příbuzného břehouše černoocasého (Limosa limosa) se liší poněkud menší postavou, kratšíma nohama a nahoru prohnutým zobákem. Ještě snadnější je rozlišení v letu, neboť nemá široký bílý pruh v křídle a ocas má hustě příčně páskovaný, zatímco břehouš černoocasý se vyznačuje nápadnou bílou páskou v křídle a černým ocasem, který ostře kontrastuje s bílým kostřecem.
Laik by se dále mohl zeptat : „Proč břehouš rudý, když na fotografiích nic rudého není vidět ?“ Důvod je jednoduchý. Většina břehoušů rudých, protahujících přes naši republiku jsou mladí nevybarvení ptáci, anebo ptáci dospělí v šatě prostém, který je nenápadný a převažují v něm hnědá a bílá barva. Své druhové jméno má břehouš rudý podle svého svatebního šatu, ve kterém má samec spodinu těla výrazně rezavohnědou. Samice je pak má barvu mnohem méně výraznou.
Břehouš rudý na Rozkoši. Foto J. Vaněk
Tento druh bahňáka přes území naší republiky protahuje poměrně vzácně, přičemž výrazně častěji se vyskytuje na podzimním tahu. U nás nehnízdí a jeho domovem je bažinatá tundra nejvyššího severu Evropy a Asie. Zimoviště břehoušů rudých pak leží v západní Evropě, kde se shromažďuje více než sto tisíc jedinců toho druhu.
Jak jsem již uvedl, tak v naší republice patří ke vzácnějším druhům bahňáků, které je možno při průtahu pozorovat. Všechna má pozorování z ČR pochází z přehrady Rozkoš u České Skalice a naprostá většina z nich patří do období mezi roky 1976 až 1985, kdy jsem přehradu pravidelně navštěvoval a věnoval se zde kroužkování bahňáků. Termínově spadá většina mých pozorování do měsíců září a října. Pouze jedno pozorování je jarní, a to ze dne 19. 5. 1985, kdy jsem pozoroval dva ptáky. Počet pozorovaných jedinců byl pokaždé jeden nebo dva. Zcela výjimečná co do počtu ptáků pak byla pozorování ze dne 3. 9. 1976 a 18. 9. 1983. V obou případech jsem pozoroval hejno 13 břehoušů rudých. Fauna ČR, Ptáci 2/II uvádí tento údaj jako nejvyšší počet jedinců tohoto druhu, pozorovaný do té doby na území ČR.
Poté, co jsem se uvedené lokalitě opět začal v roce 2005 intenzivně věnovat, jsem již na břehouše rudé štěstí neměl. Až do letošního roku. Dne 25. 9. 2009 jsem na břehu u obce Spyta pozoroval dva ptáky, kteří byli bohužel poměrně daleko a po malé chvíli odlétli někam na opačný konec přehrady. Toho dne jsem je zde již nenalezl. Další návštěvu přehrady jsem uskutečnil dne 1. 10. a ke své nemalé radosti jsem oba břehouše objevil na mělké bahnité louži ve východní části přehrady. Počasí příliš fotografování nepřálo, bylo zataženo, chvílemi dokonce pršelo, ale přesto jsem si nemohl odpustit, abych tuto vzácnou návštěvu nezvěčnil. Pomalým postupným přibližováním jsem se k nim dostal na vzdálenost asi 20 metrů, což jsem považoval za dostačující. Po několika minutách fotografování jsem z místa opatrně vycouval, takže jsem břehouše ani nevyplašil. Ti se tak dále nerušeně věnovali intenzivnímu prohledávání bahnitého dna louže. Oba ptáky jsem na lokalitě pozoroval i při dalších kontrolách 4. a 7. 10. Pokaždé jsem je zastihl ve východní části přehrady. Pozorování dne 7. 10. mělo navíc nečekané pokračování. Poté, co jsem oba ptáky na jejich obvyklém místě opustil, jsem se přesunul na opačný, západní břeh přehrady, kde jsem stativovým dalekohledem prohlížel hladinu. Náhle jsem ve své blízkosti zaznamenal pohyb letících ptáků a k mému překvapení nedaleko mne přistáli oba mí známí. Této nabídce se nedalo odolat již proto, že podmínky pro fotografování byly toho dne mnohem příznivější. Stačilo jen, abych oba ptáky trochu obešel kvůli lepšímu světlu, poklekl a čekal až se při hledání potravy ke mně sami přiblíží. Pořídil jsem tak další sérii záběrů a v duchu oběma břehoušům děkoval za jejich vstřícnost. Naposledy jsem oba na přehradě pozoroval dne 11. 10., ale ještě dne 17. 10. byl jeden z nich pozorován účastníky exkurze naší pobočky. Při dalších kontrolách lokality jsem zde již žádného břehouše rudého nezastihl a vzhledem k pokročilému podzimnímu datu to již ani není pravděpodobné. Snad tedy zase příští rok !
Jaroslav Vaněk
Literatura :
Fauna ČR, Ptáci 2/II, Academia 2005
Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky, Aventinum 2008
I já měl tu výjimečnou možnost přivítat břehouše rudé jako na jediné lokalitě v širokém okolí Svitav na mém „domovském“ Dolním rybníku ve Svitavách. Bylo to jednou a naposledy, kdy se dvojice na bahně při vypouštění objevila 22.září.1996. Vydrželi zde až do 2.října. Pro mě to byl m.j. zážitek, který mě od té doby připoutal k pravidelným návštěvám rybníků (od té doby jsem tam byl více než než 2.600x).
Koukám, že jsem měl obrovské štěstí, když jsem tuto dvojici vzácných bahňáků zastihl 2. října u Spyty. Zastavil jsem u přehrady jen krátce při návratu ze Starého Plesu, kde jsem byl kontrolovat labutí rodinku. Břehouše jsem pozoroval ze silnice, jak v mělké vodě sbírají potravu. Přítomnost rybářů na tomto břehu Rozkoše jim skoro nevadila.