Řeka Orlice představuje, díky místům, kde je její tok nezregulován člověkem, specifické a cenné biotopy pro řadu ohrožených druhů živočichů, vč. ptáků. Řeka má dvě větve – Tichou Orlici (pramenící pod vrchem Jeřáb, jihovýchodně od Králík, asi ve výšce 760 m.n.m.) a Divokou Orlici (jejíž pramen můžeme nalézt v Polsku v oblasti Topieliska ve výšce 815 m.n.m.). Obě větve se spojují u Týniště nad Orlicí v nadmořské výšce 247m a vytvářejí tzv. spojenou Orlici, která se po 35 km vlévá do Labe v Hradci Králové v nadmořské výšce 220 m.n.m. Celková plocha povodí činí 2037 km2. Hladina řeky v průběhu roku značně kolísá; spojená Orlice až po kanalizovaný úsek v Hradci Králové vytváří přirozené koryto vč. hojných meandrů, v dobách jarních jarních záplav a povodní vytváří rozliv řeky jezero široké až 2 km.
Údolní niva vč. lučních partií podél řeky vytváří specifické biotopy, které podmiňují existenci živého a dynamického říčního procesu rovinné řeky. Pro takovýto tok jsou charakteristické z větší části neregulované koryto řeky, meandry, eroze, nátrže. Zároveň se vytvářejí přirozené mokřady, vlivem terénních nerovností pískové lavice, slepá ramena, ostrůvkovité porosty keřů a stromů podél toku a v loukách. Tento stav vznikl působením přírodních vlivů a vlivů člověka po vymýcení původních lužních lesů a v průběhu staletí se vytvořila druhotná biologická rovnováha mezi přírodními a antropogenními vlivy. Ovšem jako většina našich řek ani Orlice nebyla zcela ušetřena negativních zásahů v období od 2. světové války a zejm. v 80.letech minulého století. Ty spočívaly v „úpravách“ řečiště regulací a meliorací luk. V září 1991 se podařilo prosadit některé části toku řeky jako CHPV (chráněný přírodní výtvor) – Jesípky, Bahna a Bojek, které zahrnují celkem 5,7 km toku a rozlohou činí 91 ha. V roce 1994 byl na celé části toku břeky nad Hradcem Králové, na Tiché divoké Orlici na Rychnovsku a Ústeckoorlicku vyhlášen „Přírodní park Orlice“.
Intenzivní ornitologický výzkum zde probíhal v letech 1977 až 1993 a bylo zde zjištěno 123 druhů ptáků, z toho 82 hnízdících. Říční niva představuje hnízdní stanoviště pro ledňáčka říčního (Alcedo atthis), břehuli říční (Riparia riparia). Významné jsou populace kulíka říčního (Charadrius dubius) a pisíka obecného (Acitis hypoleucos). V lučních partiích podél toku řeky hnízdí bekasina otavní (Gallinago gallinago), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), chřástal polní (Crex crex), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis). Řada druhů zde rovněž nachází potravní stanoviště.
Ohrožení představují nevhodné zásahy člověka do řečiště (úpravy říčního koryta a břehových partií), intenzifikace zemědělství, nově také šíření invazních druhů rostlin (křídlatka japonská, netýkavka žláznatá), které mají za následek úbytek přirozených biotopů pro řadu zvláště chráněných a ohrožených druhů.
