Sněžka z Luční hory. Foto J. Flousek
Krkonoše jsou jediným významným ptačím územím (IBA) v naší republice, které zahrnuje biotopy čtyř vegetačních stupňů – od listnatých a smíšených lesů v podhůří, přes smrkové porosty ve vyšších polohách, subalpínské louky s klečí nad horní hranicí lesa (ta zde probíhá kolem 1200 m n. m.) až po tundru nejvyšších krkonošských vrcholů. Pestrá mozaika různých typů prostředí poskytuje vhodné podmínky pro hnízdění celé řady ptačích druhů. Na pár kilometrech tak můžeme pozorovat žluvu hajní (Oriolus oriolus), která tu nevystupuje nad 650 m n. m., lejska malého (Ficedula parva) v níže položených bučinách, sýce rousného (Aegolius funereus) v horských smrčinách, lindušku horskou (Anthus spinolleta), která naopak nehnízdí pod 1300 m n. m., či pěvušku podhorní (Prunella collaris), nejpočetněji se vyskytující na samotném vrcholu Sněžky. Vezmeme-li v úvahu, že Krkonoše jsou i významnou tahovou cestou pro ptáky ze severských hnízdišť, nepřekvapí nás, že během zhruba 200 let zdejšího sledování ptáků bylo zjištěno plných 276 druhů – mezi nimi 147 hnízdících a 61 pravidelně, nepravidelně či vzácně protahujících, 68 druhů bylo pozorováno pouze výjimečně (často jen jednou). Početný výskyt některých evropsky významných druhů přispěl k vyhlášení části českých Krkonoš (na ploše 409 km2) za ptačí oblast (SPA) v rámci soustavy Natura 2000. Předmětem ochrany v ní je celkem sedm druhů – čáp černý (Ciconia nigra) asi 10 párů, tetřívek obecný (Tetrao tetrix) 100 -120 samců, chřástal polní (Crex crex) – 100-150 samců, sýc rousný (Aegolius funereus) asi 90 párů, datel černý (Dryocopus martus) – 60-70 párů, slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svacica) asi 20 párů a lejsek malý (Ficedula parva) – 60-70 párů.
Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) (foto L. Petrilák)
Na základě výskytu významných druhů ptáků se mezi ornitologicky nejhodnotnější oblasti Krkonoš řadí alpínské vrcholy, ledovcové kary a subarktická rašeliniště podél česko-polské hranice na hřebenech západních a východních Krkonoš (Pančavské rašeliniště, Labská louka a Labský důl, Čertova a Bílá louka, Kocioł Małego Stawu, Luční a Studniční hora, Sněžka, Úpské rašeliniště, Kocioł Łomniczki, Úpská jáma) a mozaika lesních a lučních biotopů v oblasti Rýchor a jejich podhůří v jihovýchodní části území (Mladé Buky, Sklenářovické údolí, Dvorský les, Žacléřský hřbet). Na polské straně to jsou především bukové porosty u Sobieszowa (Chojnik, Żar) a komplex mokřadních biotopů a rybníků u Podgórzynu na severním úpatí hor.
Pohled na Kotel (foto L. Petrilák)
Ohrožení hnízdních populací ptáků v Krkonoších souvisí především se dvěma hlavními komplexy faktorů. Prvním je velkoplošný rozpad krkonošských lesů pod vlivem průmyslových imisí. Přestože poškození lesních porostů kulminovalo na přelomu 80. a 90. let minulého století, dramatické změny v hnízdním prostředí lesních druhů ptáků se projevují dodnes. Druhým faktorem je intenzívní cestovní ruch. Krkonoš každoročně navštíví 5,4 miliónů návštěvníků, nachází se zde kolem 360 lanovek a vleků, zhruba stejný počet sjezdových tratí, pohoří je zpřístupněno turistickými cestami v délce přes 700 km. Hnízdící ptáci jsou tak rekreačními aktivitami ovlivňováni přímo i nepřímo. V prvním případě téměř nepřetržitým rušením na hnízdištích, nepřímý vliv pak souvisí s celou škálou činností doprovázejících rozvoj cestovního ruchu (např. výstavba a provozování lyžařských areálů, spojené s odlesňováním a hlukovým a světelným znečištěním).
Pohled na Sněžku z Úpského rašeliniště (foto L. Petrilák)
