Že je 1. duben kromě „apríla“ také svátkem všech ptáků, to asi všichni víme. Jak ale „Den ptactva“ vznikl a proč?
„Mezinárodní den ptactva“ se slaví již více než 100 let. Ptáků se týkala vůbec první mezinárodní úmluva s enviromentálním zaměřením, tzv. „Úmluva na ochranu ptactva pro zemědělství užitečného“, uzavřená 19. března 1902 v Paříži. Československá republika k ní přistoupila 6. 3. 1924 předpisem 205/1924 Sb. O dva roky později, 1. dubna 1906, byla podepsána „Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva“. A právě na památku podpisu této konvence se již od roku 1906 slaví 1. duben jako „Den ptactva“.
Zatímco o tom, že "Mezinárodní den ptactva" se slaví jako připomínka podepsání mezináodní konvence ví leckdo, málokdo tuší, že „u nás“ je ale tradice aprílového slavení „Dne ptáků“ ještě o něco starší a sahá až do dob Rakousko-Uherské monarchie. Tradici založil slovenský přírodovědec Oto Herrmann (1835 – 1914), který se narodil, žil a působil v Brezně. Prvně byl „Den ptáků“ vyhlášen jako akce pro školy v tehdejším Rakousko-Uhersku 1. dubna 1900 a spolu s opeřenci se „oslavovaly“ i stromy.
Jedním z hlavních cílů „Mezinárodního dne ptactva“ je obrátit pozornost k nebezpečím, ohrožujícím ptáky na celém světě a pomoci tak jejich ochraně a ochraně jejich stanovišť.
K efektivní ochraně ptactva nestačí pouhá ochrana jednotlivých druhů. Je nutná také ochrana jejich stanovišť. Proto je nutné hodnotit různé lokality z úhlu pohledu jejich atraktivity pro ptáky. Všichni víme, jak rychle z české krajiny mizí „zanedbané a zpustlé“ kouty přírody, drobné mokřady v polích, stará stromořadí a sady, vzrostlá zeleň ve městech, břehové porosty okolo toků i rybníků, litorály rybníků… Všude se staví, prostředí se „zkrásňuje“, zefektivňuje se využití ploch rybníků a polí, z „evropských peněz“ se ve velkém rekonstruují a zateplují budovy… a málokdo si přitom uvědomuje, že tím nenávratně zanikají biotopy mnoha druhů ptáků.
Největší hrozby na ptáky ale číhají v době jejich často velmi dlouhých cest. Někteří letí až 10 000 km, rekordmanem je rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea), který dokáže překonat až 40 000 km. Nejohroženějšími jsou druhy cestující přes Středozemní moře, zejména křepelky polní (Coturnix coturnix), chřástalové polní (Crex crex), vlaštovky obecné (Hirundo rustica), drozdovití ptáci (Turdidae) a další malí ptáci, táhnoucí v noci. Podle údajů BirdLife International ve Středomoří (především na Kypru) každoročně v období jarního a podzimního tahu zahyne více než 1 milion ptáků. Nezahynou však vyčerpáním z dlouhé cesty – jsou zabiti místními lovci v rámci pochybných sportovní loveckých „tradic“. Předpokládá se, že početnost některých druhů klesá nejen z důvodů ničení jejich biotopů, ale zejména v důsledku těchto (často oficiálně nelegálních, nicméně vládami tiše tolerovaných) lovů.
Ornitologové slaví svátek ptáků v terénu. Začátkem dubna je tah ptáků v plném proudu. Je to jedno z ornitologicky nejzajímavějších období: v přírodě můžeme pozorovat jak řadu zimních hostů, kteří ještě nestihli od nás odletět, tak řadu migrantů, protahujících přes naše území na svá severská hnízdiště, ale i řadu našich druhů, které se právě v tuto dobu vracejí na svá hnízdiště a někteří ptáci už dokonce naplno hnízdí.
Přesto, že „Mezinárodní den ptactva“ se ve světě slaví již více než 100 let, u nás je to tak trochu zapomenutý svátek. Na rozdíl od třeba „Mezinárodního dne Země“ (Earth Day), mu mnoho pozornosti nevěnují ani média, ani školy, zmíněn není ani ve většině kalendářů.
s využitím materiálů z internetu napsala Svě
{mxc}
