Racek malý (Larus minutus) je v současné době nově vyčleňován do samostatného rodu Hydrocoloeus. Jedná se monotypický druh, což znamená, že nevytváří žádné geografické rasy – poddruhy. Hnízdí ve vnitrozemí boreálního pásma Evropy a Asie, přičemž nejvíce hnízdních párů se vyskytuje na území Ruska. Evropská populace čítá asi 23 000 – 32 000 párů. V naší republice nebylo dosud hnízdění racka malého prokázáno. Nejbližší pravidelné hnízdiště leží na severu Polska, kde hnízdí v počtu 20 – 60 párů. Ve druhé polovině 20 století se tento druh racka rozšířil i do Severní Ameriky.
Jedná se tažný druh, který zimuje při mořských pobřežích. Jedním z nejvýznamnějších zimovišť je delta Nilu v Egyptě, kde bylo v zimě 1989/90 zjištěno přes 50 000 ex tohoto druhu.
Tento druh racka byl původně v západní a střední Evropě velmi vzácný. V souvislosti s rozšiřováním hnízdního areálu však začaly jeho počty stoupat, zejména v 80 letech 20 století.
Přes naši republiku racek malý pravidelně protahuje, a to zejména na jaře, kdy jsou jeho počty nejvyšší.
V první souhrnné práci, která se zabývá ptactvem přehrady Rozkoš do roku 1986 (Sborník VČP č. 9/1987), je racek malý uveden jako pravidelně protahující druh, zejména na jaře, přičemž jako nejčasnější údaj je uvedeno pozorování 1 ex z 23.4.1978. V uvedené práci se dále píše, že jarní tah vrcholí koncem dubna a v první polovině května, kdy bylo často pozorováno 20 – 30 ex.
V této souvislosti je nutno uvést, že od doby, kterou se uvedená práce zabývá, došlo ke dvěma výrazným změnám. Jednak došlo ke zřetelnému posunu začátku jarního průtahu do dřívější doby. První ptáci bývají v posledních letech běžně zastiženi již v první polovině dubna. Data prvního zástihu za posledních 5 let jsou : 8.4.2007 (5 ad. + 1 imm. ex), 13.4.2008 (4 ad. + 1 imm. ex), 19.4.2009 (41 ad. + 2 imm. ex), 18.4.2010 (2 ad. ex), 10.4.2011 (1 imm. ex). Proti údajům z minulého století, kdy se jednalo řádově o desítky protahujících ptáků, došlo ke zřetelnému nárůstu počtu protahujících ptáků. V současnosti dosahují počty racků malých v době vrcholícího průtahu běžně mezi 100 – 200 ex, např. 2.5.2007 – 170 ex, 24.4.2008 – 200 ex, 1.5.2009 – 200 ex, 28.4.2010 – 100 ex. Za zcela mimořádné, a to i v rámci celé ČR, lze označit údaje o počtu racků malých zastižených na lokalitě v roce 2005, kdy zde bylo 28 – 29.4.2005 napočítáno 1040 jedinců. Tento rekordní počet byl pak překonán v tomto roce, kdy bylo na přehradě 1.5. napočítáno cca 1 400 jedinců. O síle průtahu v tomto roce svědčí i skutečnost, že již druhý den, tj. 2.5. bylo na lokalitě „pouze“ 380 ex (J. Vaněk), ale následně 4.5. opět stoupl počet na nejméně 1000 ex. Poté počty strmě klesaly – 6.5. – 200 ex, 8.5. – 30 ex, 10.5. – 10 ex, 11.5. – 4 ex, 12.5. – 1 ex. Tyto údaje ukazují na rychlost průtahu tohoto druhu, kdy se titíž ptáci na lokalitě zdrží jen velmi krátkou dobu.
Do poloviny května je jarní průtah racka malého u konce a v průběhu léta pak bývají na lokalitě občas zastiženi převážně jednotliví nedospělí ptáci.
Podzimní průtah je málo zřetelný. Nejčastěji bývají dospělí i mladí ptáci zastiženi v průběhu srpna až října, a to v počtu do 5 ex, výjimečně do 10 ex. V posledních letech jsou poměrně častá i listopadová pozorování, např. 11.11.2006 (3 ad. + 1 juv. ex), 18.11.2006 (1 ad. ex), 22.11.2008 (1 ad. ex).
Zcela mimořádný je zimní výskyt. Jediný údaj pochází z mírné zimy, kdy přehrada nebyla zamrzlá a dne 18.2.2007 jsme společně s A. Holubem pozorovali 1 ad. ex.
Jaroslav Vaněk
Literatura :
Fauna ČR, Ptáci 2/II, Academia 2005
Sborník Východočeské pobočky ČSO č. 9/1987