Adultní pisík na dělící hrázi přehrady. Foto – Jaroslav Vaněk.
Pisík obecný (Actitis hypoleucos) je bahňák z čeledi slukovitých (Scolopacidae), který tvoří samostatný rod a v Evropě je zastoupen jediným monotypickým druhem, což znamená, že nevytváří žádné geografické rasy. Je o něco menší než špaček s delším zobákem a proti většině ostatních vodoušů má poměrně krátké nohy. Zbarvení je dost nenápadné – na svrchní straně je hnědý, na prsou hnědý až šedohnědý s tmavým skvrněním, na spodní straně je zbarven bíle. V letu je dobře patrná bílá páska v křídle. Typické pro tento druh je neustálé pokyvování zadní částí těla a také je vyznačuje typickým způsobem letu. Při vyplašení letí většinou nízko nad vodou, jeho let trhavý a přerušovaný a křídla jsou nízko svěšená.
Juvenilní pisík při koupeli. Foto – Jaroslav Vaněk.
Pisík obývá téměř celou Evropu, mírnou a severní část Asie, kromě nejsevernějších oblastí tundry. Část evropské populace přezimuje ve Středomoří, častěji však v rovníkové a jižní Africe. Populace hnízdící od Finska na východ zimují ve východní Africe a v jižní Asii. Kroužkování prokázalo, že táhnoucí ptáci volí stejnou cestu po řadu let, v jednom případě byl pisík kontrolován na téže lokalitě po devíti letech.
Hnízdním prostředím pisíka obecného jsou řeky a potoky s kamenitými, štěrkovými a písčitými břehy, náplavy a ostrůvky porostlými travou, keři, nebo stromy. Méně často hnízdí i u stojatých vod. Na tahu je možné jej zastihnout v nejrůznějších typech prostředí v blízkosti vod tekoucích i stojatých.
V České republice hnízdí pisík pravidelně, i když nepočetně. V rámci mapování hnízdního rozšíření ptáků bylo zjištěno, že trend jeho početnosti je sestupný. Při mapování v letech 1985 – 1989 bylo na území ČR zjištěno 400 – 800 párů, při dalším mapování v letech 2001 – 2003 již jen 200 – 400 párů.
Na přehradě Rozkoš patří pisík obecný mezi početně protahující druhy. Hnízdění na lokalitě nebylo nikdy zjištěno, i když občas bývají jednotliví ptáci zastiženi i v průběhu hnízdního období. Nejbližší pravidelná hnízdiště leží na řece Orlici mezi Třebechovicemi pod Orebem a Hradcem Králové.
Hlavní období jarního tahu spadá do poslední dubnové dekády a první dekády května. Nejčasnější záznam je ze 7.4.1973, kdy byl 1 ex. pozorován Foretem. Moje vlastní data prvního pozorování za posledních pět let jsou : 18.4.2008 – 3 ex., 13.4.2009 – 6 ex., 18.4.2010 – 2 ex., 14.4.2011 – 3 ex., 13.4.2012 – 1 ex. A. Holub uvádí své nejčasnější pozorování z 11.4. Jarní průtah končí v poslední dekádě května. Vlastní data posledních jarních záznamů jsou : 23.5.2007 – 3 ex., 24.5.2008 – 3 ex., 28.5.2009 – 1 ex., 26.5.2010 – 1 ex., 23.5.2011 – 5 ex. Počty na jaře protahujících pisíků jen občas dosahují počtu více desítek ex – např. 26.4.2008 cca 50 ex a 2.5.2011 cca 40 ex.
Oblíbeným odpočinkovým místem pisíků je přeliv mezi rekreační a retenční částí přehrady. Foto – Jaroslav Vaněk.
Podzimní tah začíná průtahem dospělých ptáků již v počátkem července, výjimečně již v poslední dekádě června. Vlastní data prvních záznamů z podzimního tahu za posledních pět let jsou : 25.6.2007 – 1 ex., 15.7.2008 – cca 10 ex, 1.7.2009 – 1 ex., 10.7.2010 – cca 20 ex, 5.7.2011 – 3 ex. Průtah mladých ptáků začíná koncem července a vrcholí ve druhé polovině srpna, kdy maxima dosahují až 100 ex. V průběhu září počty poměrně rychle klesají, poslední ptáci bývají zastiženi nejčastěji koncem října. Data vlastních posledních záznamů z podzimu jsou : 10.10.2007 – 1 ex., 2.10.2008 – 2 ex., 4.10.2009 – 1 ex., 29.10.2010 – 1 ex., 6.10.2011 – 1 ex. Zcela mimořádně dlouho se jeden pták na lokalitě zdržoval v roce 2000, když byl naposled pozorován A. Holubem ještě 21.12.
Na rozdíl od ostatních bahňáků není pisík v průběhu tahu příliš náročný při výběru prostředí a na jeho početnost nemá vliv ani kolísání výše hladiny na přehradě. V období vysokého stavu hladiny, kdy nejsou k dispozici volné bahnité břehy, nejčastěji vyhledává k odpočinku dělící hráz přehrady, ale usedá i do pobřežní vegetace na zem, nebo na větve keřů. Výrazné změny v početnosti protahujících ptáků nejsou pozorovány.
Také na přehradě Rozkoš byla kroužkováním prokázána značná věrnost pisíků své tahové cestě. Například z 38 ex., chycených dne 2.8.1980 bylo 5 opětovně chyceno v následujících letech a jeden dospělý pták, kroužkovaný téhož dne, byl kontrolován dokonce až za 6 let 2.8.1986.
Jaroslav Vaněk
Použitá literatura :
- Sborník VČP ČSO č. 9/1987
- Fauna ČR, Ptáci 2/II, Academia 2005
- Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001 – 2003, Aventinum 2006
Jedním z rozlišovacích znaků pisíka je bílá skvrna u ohbí křídla směřující ke krku. Foto – Jaroslav Vaněk.
