Jespák křivozobý (Calidris ferruginea) je druhem bahňáka (charadrii) z čeledi slukovitých (scolopacidae) a nejvíce je podobný jespáku obecnému (Calidris alpina) v jehož společnosti jej můžeme často i pozorovat. Tato podoba platí pro prostý šat a pro šat juvenilní (mladí ptáci). Svatební šat obou druhů je naprosto odlišný. Jespák křivozobý má kaštanově rezavou hlavu a spodní část těla, takže v tomto šatě je více podobný jespáku rezavému (Calidris canutus), který je však zřetelně větší a nemá tak dlouhý a zahnutý zobák. V prostém šatu a v šatu juvenilním jej lze od jespáka obecného odlišit podle poněkud větší postavy a delších nohou, štíhlejšího krku a výraznějšího nadočního proužku. Proti mladým jespákům obecným nemá jespák křivozobý nikdy skvrnitou spodní část těla a má na prsou okrový nádech. Jedním z nejvýraznějších rozlišovacích znaků je zbarvení kostřece, který má jespák křivozobý čistě bílý, zatímco kostřec jespáka obecného je podélně rozdělen tmavým pruhem. Tento znak je dobře patrný u letících ptáků, zejména těsně před dosednutím.
Jespák křivozobý je bahňákem s arktickým typem rozšíření, který hnízdí v tundrovém pásu Asie, na sever od polárního kruhu a dosahuje k západu téměř k Obskému zálivu. Jeho zimoviště leží v Africe jižně od Sahary a včetně Madagaskaru, na pobřeží Arábie, Přední a Zadní Indie, Indonésie a Austrálie.
V České republice pravidelně a v nevelkém počtu protahuje. Jarní tah je výrazně slabší, než tah podzimní. Toto platí i pro jeho výskyt na přehradě Rozkoš u České Skalice. Zde je jeho výskyt (jako i ostatních druhů bahňáků) limitován výší vodní hladiny na přehradě. Pokud není na přehradě na podzim včas snížena hladina vody a bahňákům nejsou vytvořeny vhodné podmínky pro hledání potravy na odkrytých bahnitých plochách, má toto rozhodující vliv na jejich početnost a druhové zastoupení. Příkladem může být tento rok, kdy se vhodné podmínky pro bahňáky vytvořili až v průběhu pozdního podzimu. V tomto roce jsem na lokalitě nepozoroval žádného jespáka křivozobého.
Jak je výše uvedeno, jarní tah je velice nezřetelný a z toho období jsou k dispozici jen dva údaje o výskytu : 1. Ve Sborníku VČP ČSO č. 9/1987 je uvedeno pozorování 1 ex z 2.5.1975 (J. Zítko), 2. Dne 17.5.2009 jsme s A. Holubem pozorovali na dělící hrázi přehrady 1 ex v přechodném šatu.
Na podzimním tahu začínají protahovat dospělí ptáci od druhé poloviny července, moje nejčasnější pozorování je z 18.7.2010 (A. Holub uvádí údaj ze 14.7.), kdy jsem pozoroval 3 ex. V tomto období jsou převážně pozorováni jedinci, nebo malé skupinky dospělých ptáků do 5 ex. Nejvíce bylo pozorováno 17 adultů v hejnu s ostatními jespáky 24.7.1976. Ptáci, kteří jsou pozorováni v tomto období jsou v různém stupni pelichání ze svatebního do prostého šatu, takže charakteristické kaštanově rezavé zbarvení je ještě velice dobře patrné. Adultní ptáci bývají zastiženi ještě v první polině srpna.
Mladí ptáci začínají protahovat v poslední srpnové dekádě, např. 20.8.2010 jsem pozoroval 4 ex (A. Holub uvádí nejčasnější údaj z 16.8.). Nejvyšších počtů pak tento druh dosahuje ve druhé dekádě měsíce září. Nejvíce jsem pozoroval až 25 ex 11 a 12.9.1981, v posledních letech jsme nejvyšší počet zaznamenali mezi 10 – 13.9.2010, a to 20 ex. A. Holub pozoroval v září 1999 až 40 ex. Ve druhé polovině září se počet začíná postupně snižovat a v průběhu října bývají pozorováni občas jen jednotliví ptáci. Nejpozdnější údaje z posledních let jsou : 20.10.2008 a 23.10.2009. Zcela výjimečný je údaj o výskytu 1 ex z 5.12.1976 (Hromádko).
Použitá literatura :
- Fauna ČR, Ptáci 2/II, Academia 2005
- Sborník Východočeské pobočky ČSO č. 9/1987
Jaroslav Vaněk