K nejtypičtějším obyvatelům biotopů pod vedením patří linduška lesní. Foto – Petr Tichý.
Elektrické vedení je právem vnímáno jako jeden z rizikových faktorů způsobujících vážná zranění ptáků. Ke zraněním dochází nejčastěji přímým nárazem letících ptáků na dráty, nebo popálením ptáků elektrickým výbojem po usednutí na nezabezpečené sloupy. Já bych v tomto příspěvku rád poukázal na jeden vliv el. vedení na ptáky, který můžeme vnímat pozitivně. Díky údržbě tras vedení totiž vznikají zajímavá stanoviště, která můžeme nazvat průseky pod dráty.
Vegetace pod dráty je pravidelným vyřezáváním udržována v takovém stavu, aby nedosáhla výšky drátů, čímž dochází k potlačení sukcese lesního biotopu. Periodicky se tak opakuje vývoj keřového porostu, který je atraktivní pro mnoho ptačích druhů. Vyznačuje se velkou nabídkou potravy, a to jak hmyzu, tak semen a plodů rostlin. Ptákům poskytuje potřebný kryt a pestrou nabídku míst k hnízdění. Vyřezávání probíhá mimo vegetační období, a tak nezasahuje do doby hnízdění. Šířka těchto pásů se pohybuje od několika metrů po několik desítek metrů, v závislosti na výši napětí v drátech.
Vyznačuje se velkou nabídkou potravy, a to jak hmyzu, tak semen a plodů rostlin. Ptákům poskytuje potřebný kryt a pestrou nabídku míst k hnízdění. Vyřezávání probíhá mimo vegetační období, a tak nezasahuje do doby hnízdění. Šířka těchto pásů se pohybuje od několika metrů po několik desítek metrů, v závislosti na výši napětí v drátech.
V současné době je na mnoha místech zřetelný trend likvidace keřových porostů. Děje se tak podél cest, vodotečí, na různých zanedbaných plochách a dokonce i v lesních porostech, a tak se právě průseky pod dráty stávají jedním z mála stanovišť podobného typu.
Průsek pod dráty v lese u rybníka Špinka jednu vegetační sezónu po vyřezání. V popředí krušina olšová. Foto – David Bubák.
Já mám zkušenosti s těmito lokalitami z okolí města Červený Kostelec. Jde o dost intenzivně využívanou krajinu s nadmořskou výškou 400 – 500 m n. m. a lesními porosty s dominantním zastoupením jehličnanů, zejména smrku. Sleduji několik průseků v lesních porostech v okolí města, a také v pobřežních lesících rybníků Brodský a Špinka. Na takových místech je snadnější provádět odchyt ptáků za účelem kroužkování, protože ptáci se pohybují v nízké vegetaci v dosahu sítí. Další velkou výhodou je, že v těchto porostech se dobře udržují místa pro natažení sítí a při jejich úpravě nedochází k případným hospodářským škodám. Zajímavé je sledovat, jak se mění avifauna v závislosti na rychlém vývoji vegetace. I pro běžného pozorovatele ptáků mají průseky výhodu – dají se zde ptáci pozorovat na krátkou vzdálenost, a to i druhy, zdržující se často vysoko v korunách stromů. Některé ptačí druhy zde dosahují neobvykle vysoké hustoty.
Rehek zahradní patří k typickým ptákům, které můžeme v průsecích pod vedením pozorovat. Foto – David Bubák.
Z dřevin, která tato místa obsazují po vyřezání, převládají rychle rostoucí pionýrské stromy, jako je topol osika (Populus tremula), bříza bělokorá (Betula pendula), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), na vlhčích místech olše lepkavá (Alnus glutinosa). Pokud tyto dřeviny obrůstají z pařízků, rostou velmi rychle a během druhé sezóny přesahují výšku 2 m a tvoří typické husté shluky dlouhých výmladků. Z keřů je častá líska obecná (Corylus avellana), vrba jíva (Salix caprea) a v blízkosti vody i další druhy vrb (Salix sp.). Charakteristickým druhem je krušina olšová (Frangula alnus) a na živinami bohatých stanovištích bez černý (Sambucus nigra). Na sušších a výslunných místech se může objevit hloh (Crataegus sp.), růže (Rosa sp.) a slivoň trnka (Prunus spinosa). Typické jsou také porosty ostružiníků (Rubus sp.) a maliníku (Rubus idaeus). V jehličnatých porostech se vyskytuje nálet smrku (Picea abies) a borovice (Pinus silvestris), případně jsou tyto druhy i vysazovány. Výčet druhů není konečný, záleží i na vegetaci v okolí. O překvapení není nouze, z pod drátů znám třeba keříky rybízu (Ribes rubrum) a dokonce i prosperující stromek arónie (Aronia melanocarpa). V prvních letech po vyřezání se uplatňuje i mnoho druhů bylin.
Sýkory v průsecích rády sbírají potravu. Sýkora babka. Foto – David Bubák.
Sýkory v průsecích rády sbírají potravu. Sýkora uhelníček. Foto – David Bubák.
Zastoupení ptačích druhů se mění v průběhu roku i v závislosti na růstu dřevin. První nápor zažívají průseky na konci března a v dubnu. Na průtahu je vyhledávají červenky obecné (Erithacus rubecula) a pěvušky modré (Prunella modularis). V prvních dubnových dnech k nim přibudou budníčci menší (Phylloscopus collybita). Zvláště při náhlém ochlazení se zde tyto druhy nápadně koncentrují. Zejména červenky rády vyhledávají hromady větví, které často zůstanou po vyřezání ležet na místě. V polovině dubna přilétají pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla) a krátce po nich i pěnice pokřovní (S. curruca). Ve vyšších porostech, kde vlivem zastínění mizí bylinné patro a objevuje se holá zem, se rádi ukrývají drozdi zpěvní (Turdus philomelos), kosi černí (Turdus merula) a někdy i drozdi kvíčaly (Turdus pilaris) a cvrčaly (Turdus iliacus). Na místa s drobnými vodotečemi, nebo tam, kde se ve stínu zapojených keřů drží voda v loužích, rádi zaletují strnadi obecní (Emberiza citrinella), pěnkavy obecné (Fringilla coelebs), čížci lesní (Carduelis spinus), dlasci tlustozobí (Coccothraustes coccothraustes) a další druhy pěnkavovitých. Z hnízdících druhů jsou časté všechny běžné druhy pěnic. Kromě výše zmíněných je to ještě pěnice slavíková (Sylvia borin) a na místech s rozvolněným řídkým porostem pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis). Za potravou sem zaletuje třeba sýkora babka (Poecile montanus) a sýkora lužní (Poecile palustris). Typických druhem vyšších porostů v závěrečném stádiu je budníček větší (Phylloscopus trochilus). V jehličnatých lesích tato místa vyhledává linduška lesní (Anthus trivialis). V prvních letech s převahou bylinné vegetace se objevuje rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris). Další nápor zažívají porosty v průsecích v druhé polovině července a v srpnu, kdy dozrávají plody krušiny, maliníku a ostružiníků. Ty vyhledávají hlavně všechny druhy pěnic. Koncem srpna a v září lákají vyšší porosty táhnoucí lejsky černohlavé (Ficedula hypoleuca) a rehky zahradní (Phoenicurus phoenicurus), zejména lejsci se ale objevují i na jarním tahu koncem dubna. Později v září se kromě opět protahujících budníčků menších a červenek, prozradí ostrým varováním střízlík obecný (Troglodytes troglodytes). Na podzim a v zimě vegetaci prohledávají hejnka sýkor modřinek (Cyanistes caeruleus) a koňader (Parus major), v jehličnatých porostech i uhelníčků (Periparus ater) a parukářek (Lophophanes cristatus) a králíčků obecných (Regulus regulus). Tento výčet druhů určitě není úplný, v jiných podmínkách a nadmořských výškách se jistě vyskytují i jiné druhy. Charakter biotopu by mohl vyhovovat třeba slavíku obecnému (Luscinia megarhynchos), cvrčilce zelené (Locustella naevia) nebo cvrčilce říční (Locustella fluviatilis). Kromě pěvců je možné v těchto průsecích pozorovat i mnoho ptáků z jiných řádů, zejména dravců, měkkozobých, šplhavců a dalších.
Průsek přetínající přítok do rybníka Špinka asi osm let po vyřezání. Foto – David Bubák.
Popsané biotopy nemají vzhledem k malé rozloze zásadní vliv na ptačí populace. Přesto se jedná plochy, které zvyšují pestrost krajiny a nabízejí ptákům i jiným organismům životní prostor. V naší ochuzené přírodě jsou taková místa cenná. Výhodou těchto je fakt, že při současném způsobu jejich údržby ani nemohou být ohroženy. Alespoň z části tak vyvažují negativní vliv samotného elektrického vedení na ptáky.
David Bubák
Budníčci osidlují průseky pod vedením ve značných hustotách. Budníček menší. Foto – David Bubák.
Drozd kvíčala místy hnízdí na okrajích lesů u průseků. Foto – David Bubák.
