Kněžmost – Každý rok je to stejné. Naše zahrada je pravidelným zastávkovým místem lesních sýkor uhelníčků (Parus ater). Je pravda, že se s nimi občas „svezou“ i parukářky (Parus cristatus) a králíčci (Regulus sp.), ale uhelníčci převládají, jsou k nepřehlédnutí i nepřeslechnutí.
Zahrada s několika vzrostlými jehličnany je pro táhnoucí lesní pěvce prvním odpočinkovým místem na postupu Polabím.
Kněžmost je od severu k východu obepnut lesy Českého ráje, které se sbíhají do jakéhosi skalního ostrohu nad Žantovem, východně naší zahrady. A právě sem velká většina postupujících skupinek sýkor dorazí. Jakmile zjistí, že les už nikam dál nevede, vyletují z kněžmostského Hrádku přes Kněžmostku do volné krajiny. A jakoby si na cestu nevěřili (letí ji poprvé), nadšeně vítají v kněžmostských zahradách každý modřín, každou borovici. Tam na sebe za neustálého svolávání počkají, je-li příhodné počasí, prošmejdí jehličí a po chvilce první ze skupiny se chopí kompasu a zavelí k odletu. Cestovní mapa je krajinou vede k jihozápadu, za obcí se lze o tom docela snadno přesvědčit. Na horizontu směřují do míst, kde se Chloumecký hřbet sklání k Mladé Boleslavi a podél Jizery pokračují dál. Ti, kteří se nestihli z lesa nad Kněžmostem odpoutat, pokračují s největší pravděpodobností okrajem Žehrovských lesů a vyletují až údolím Klenice k Domousnické bráně (dávná cesta řeky Jizery), která je propustí do pravého Polabí.
Odchyty na naší zahradě potvrdily, že ve všech případech se jedná o mladé (tohoroční) ptáky, tedy jedince, kteří (podobně jako u řady jiných sýkor) první zimu tráví v mírnějších podmínkách, zejména v Středomoří. Další roky života již zřejmě přezimují coby staří uhelníčci poblíž hnízdišť, podobně jako parukářky.
O příslušnosti protahujících skupin sýkorek jehličnatých lesů Kněžmostskem nepodalo kroužkování v zahradě zatím žádné informace, lze však obecně soudit, že k ptákům z okolních lesů se přidávají i hejnka, pocházející z Pobaltí a snad i Skandinávie. U mých výsledků od sýkor koňader (Parus major) a modřinek (P. caeruleus), v českém pojetí pak dokonce i u mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus), bylo toto kroužkováním již potvrzeno.
Je potěšující v čase kněžmostského podzimu vyhlížet tyto čiperné a společenské ptačí cestovatele, kterak si užívají svůj první a současně také poslední výlet k moři.
V jejich společnosti byli odchyceni v zahradě spolu krom králíčků obecných (Regulus regulus) i jejich ohniví (R. ignicapillus) příbuzní, velmi rádi se také k tomuto „vlaku“ jedoucímu podzimním krajem přidávají opozdilí budníčci menší (Phylloscopus collybita). Odchyty na hřebenech hor, u rybníku Žabakor či u Prahy v tzv. „králíkárně“ (místo intenzivního odchytu táhnoucích králíčků) ukázaly, že v této společnosti drobných pěvců se může „vézt“ i opravdová vzácnost, jako je třeba budníček pruhohlavý (Phylloscopus inornatus).
Pavel Kverek
