Chocholka je u křížence jen krátká a málo zřetelná. Foto – Jaroslav Vanek.
V pátek 1.4.2011 jsem během jízdy k přehradě Rozkoš přemýšlel nad tématem článku, který jsem přislíbil dodat redaktorce těchto webových stránek. Aniž bych dospěl k rozhodnutí, dojel jsem k přehradě a vyrazil na lokalitu. Netrvalo ani deset minut pobytu u přehrady a měl jsem odpověď.
Vozidlo jsem nechal za obcí Kleny a vyrazil ke břehům přehrady. První co jsem zde spatřil, bylo hejno poláků chocholaček (Aythya fuligula), které plavalo pár desítek metrů od břehu. Postavil jsem stativový dalekohled a začal ptáky počítat. Chocholaček bylo 35 a mezi 2 samice poláka velkého (Aythya ferina). Moji pozornost však upoutal pták, o kterém jsem se na první pohled domníval, že se jedná o samce poláka kaholky (Aythya marila). Od chocholaček se na první pohled lišil větší velikostí a šedým, nikoliv černým hřbetem. Na první pohled také nebyla vidět žádná chocholka. Pečlivější prohlídka mě však vyvedla z omylu.
U letícího křížence je vidět velké bílé pole v křídle, jako u chocholačky. Foto – Jaroslav Vaněk.
Oproti kaholce měl tmavěji šedý hřbet a také nesouhlasila barva zobáku. Tento polák měl před černým nehtem na špici zobáku světlou pásku, kterou kaholka nemá. Také jsem si při pečlivější prohlídce všiml nenápadné chocholky, která byla nejlépe viditelná, když pták sklonil hlavu, jinak téměř splývala s hlavou. Probral jsem v hlavě své znalosti o polácích a první podezření padlo na poláka vlnkovaného (Aythya affinis), který se vzácně zatoulává do Evropy ze Severní Ameriky. Ani v tomto případě však nesouhlasilo zbarvení zobáku, navíc vlnkování na hřbetu bylo velmi jemné, téměř neznatelné. Z toho, co jsem viděl, vyplýval jediný možný závěr, že jde o křížence některých dvou druhů poláků.
To, že se různé druhy tohoto rodu (Aythya) mezi sebou občas kříží, je známá a v literatuře popsaná záležitost. V této chvíli tedy zbývalo jediné – správně určit, kdo je v tomto případě otec a kdo matka. Vzhledem k chocholce nebylo pochyb, že v celém příběhu figuruje polák chocholačka.
Na tomto místě je třeba doplnit, že při příchodu na lokalitu bylo zataženo, takže barvy byly dost nezřetelné. Po chvíli pozorování však začalo mezi mraky prosvítat slunce a světelné podmínky se výrazně zlepšily. Za těchto lepších podmínek jsem zaznamenal, že hlava křížence, která před chvílí vypadala černá, má rudohnědý nádech. Tím bylo v celé záležitosti jasno a autorství potvrzeno. Na jedné straně chocholačka, na straně druhé polák velký. Z poláka velkého měl kříženec i zbarvení zobáku se světlou páskou.
V průběhu pozorování kříženec dokonce jednou vzlétl, takže jsem měl možnost vidět zbarvení křídla, ve kterém bylo velké bílé pole. Střídavě s pozorováním, jsem samozřejmě pořizoval i fotodokumentaci. Polák se mezi tím vzdálil od břehu na poměrně velkou vzdálenost, takže jsem pozorování zanechal a odešel na další kontrolu lokality.
Při čelním pohledu je patrná světlá páska na zobáku, dědictví po poláku velkém. Foto – Jaroslav Vaněk.
Při její kontrole jsem u protějšího břehu zaznamenal hejno poláků chocholaček o počtu 190 jedinců, takže jsem děkoval osudu, že kříženec se zdržoval v malé skupině a ještě k tomu, dost blízko břehu. Musím přiznat, že kdybych zmíněného jedince pozoroval na větší vzdálenost, nebo za horších podmínek, bez zaváhání bych jej určil jako samce poláka kaholky. Je to určitě poučení do budoucna, abych prohlížení poláků věnoval více pozornosti.
Při zpáteční cestě jsem se opět zastavil na místě původního pozorování a kříženec byl stále na svém místě, dokonce ještě blíž u břehu, než v prvním případě. Protože jsem již věděl o jeho přítomnosti, opatrně jsem se přiblížil v zákrytu keřů a pořídil několik dalších záběrů, výrazně lepších, než při prvním pokusu.
Doma jsem vzal okamžitě do ruky klasickou určovací příručku od Svenssona, ve které jsou jednotlivé typy kříženců vyobrazeny a popsány. Příručka potvrdila můj názor. Vyobrazení v knize, jakoby z oka vypadlo jedinci, kterého jsem pozoroval. Skutečně se jednalo o křížence poláka chocholačky, který figuruje na straně otce a poláka velkého, který (která) zde zastává roli matky.
Večer jsem fotografie zaslal do e-mailové konference birdwatcherského Klubu 300 (podrobnosti o klubu na stránkách Roberta Doležala www.birdwatcher.cz) a následně se mě sešly fotografie dalších dvou kříženců. V jednom případě je na fotografiích Jiřího Šafránka zajímavý kříženec, kde je matkou chocholačka a otcem pravděpodobně polák velký. Na záběrech Roberta Doležala je pak další pozoruhodný kříženec, patrně poláka velkého a poláka malého (Aythya nyroca).
Problematika kříženců poláků je nepochybně velice zajímavá a předpokládám, že více zkušeností s ní mají kolegové z rybničních oblastí republiky. Bylo by určitě zajímavé, kdyby se o své zkušenosti v tomto směru, podělili s dalšími kolegy, třeba prostřednictvím toho webu Východočeské pobočky ČSO.
Jaroslav Vaněk
Rudohnědý nádech hlavy je dědictvím po poláku velkém. Foto – Jaroslav Vaněk.
Kříženec poláka cholačky a neznámého druhu z Tovačova. Foto – Jiří Šafránek 27.5.2007.
Pravděpodobný kříženec poláka velkého a malého z Hlohoveckého rybníka. Foto – Robert Doležal 26.7.2010.
