Pojďte s námi na slavíky 5. – Kříženci slavíka obecného se slavíkem tmavým

Portrét hybridního samce slavíka obecného/tmavého. Foto – Pavel Kverek.

Kříženci slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) se slavíkem tmavým (Luscinia luscinia) – důkaz o jejich příbuznosti

Skutečnost, že se mohou zmíněné druhy spolu křížit, je známa z umělých chovů v Německu již z minulého století. Tam také vzešla první podezření na samovolné křížení těchto slavíků v přírodě. Napozorovaných a kroužkováním potvrzených případů tam začalo přibývat v čase, kdy první výsledky zaznamenala i česká ornitologie. Dnes už je i u nás poznatků o tomto fenoménu, zejména díky specializaci, mnohem víc. A zdá se, že i naše podmínky jsou schopny objasnit mnoho důležitého.

Ačkoliv je dnes zcela jisté, že čeští a moravskoslezští ornitologové smíšené slavičí páry občas mohli potkat a někteří zcela jistě potkali, první prokazatelný důkaz přinesla až spolupráce s východočeskými kolegy v čase konání Víkendového výzkumného táboru (VVT) v roce 1997. Přestože již několik let předtím bylo na Mladoboleslavsku zjištěno hnízdění smíšeného páru (s tehdy již vylétanými, bohužel neodchycenými mláďaty), nález hnízda s kompletní snůškou příbuzných slavíků byl zdokladován právě až při akci poblíž Jaroměře. Tam byl také položen základní kámen výzkumu problematiky křížení příbuzných slavíků v naší republice a moje specializace tak zcela neočekávaně dostala širší rozměr.

První odchycená hybridní samice slavíka obecného/tmavého. Foto – Pavel Kverek.

V novém století – zatímco v Německu významní specialisté zestárli a na někdejší dobu naprosto skvělé a originální výsledky se čím dál nápadněji stěhovaly z terénu pod střechu k uložení, v Česku problematika nabírala obrátky. Na jedné z mladoboleslavských lokalit byl konečně chycen dospělý životaschopný a zřejmě i hnízdící hybridní samec a v dalších sezónách počet kříženců – samců narůstal. Dnes jich je výzkumem registrováno pět. Mezitím byla navázána plodná spolupráce s vědeckými pracovníky z pražské university, kteří se postarali zejména o důkazy v oblasti genetiky.

Zcela průlomovým v bádání nad kříženci slavíků se stal loňský rok, kdy byla odchycena v hnízdní sezóně na jedné z sledovaných lokalit hybridní samice, přímý potomek rozdílných slavičích rodičů! Tento nehnízdící, zřejmě i neplodný a v nevhodném čase pelichající jedinec, zaměstnávající ještě začátkem června pozornost zpívajícího samečka slavíka obecného, byl následně i potvrzen analýzou DNA jako hybridní samice. Lze tedy říci, že vzácného slavíka, kterého němečtí kolegové znali jen z umělých chovů a dlouhá léta jen tušili i ve volné přírodě, vydalo konečně a zcela unikátně před nedávnem české, velmi hlučné roští periferie Mladé Boleslavi! O hybridních samicích se totiž soudilo, že vylíhnou-li se vůbec ze snůšky a přežijí-li, budou zřejmě (narozdíl od hybridních samců) sterilní. Ve volné přírodě takovéhoto jedince dosud nikdo neprokázal, i když kolegové v Německu byli zřejmě docela blízko odhalení. Bylo otázkou, jak se takovýto jedinec během hnízdní sezóny chová, pokud v přírodě opravdu existuje… A takové poznatky jsme dnes konečně schopni předložit.

Hybridní samec slavíka obecného/tmavého. Foto – Pavel Kverek.

Smíšených slavičích párů – stejně jako životaschopných dospělých hybridů, bude v naší krajině více, než bychom donedávna soudili. Je jenom na nás, kolik invence a času k potřebnému štěstí každý přiložíme.

Jsem rád, že osmadvacet let scházení se s „králem pěvců“ nese krom zcela soukromé radosti i výsledky odborné a spolu s jinými, že i tento výzkum pomáhá naší Kroužkovací stanici neocitnout se v stínu ostatních.

Miniseriál o slavících končí. Za to, že pátý díl mohl nabídnout kdysi velmi odvážné myšlenky – nezvratně potvrzené, chci poděkovat přátelům Jiřímu Reifovi a Radce Štorchové. Za pomoc v terénu synovi Tomášovi a tomuto webu za možnost sdělení získaných poznatků všem ostatním.

Zájemce o (nejen) slavíky zvu na svůj web, kde se mohou dozvědět další zajímavosti.

Pavel Kverek