Slavík obecný začíná zpívat brzy po svém příletu na lokalitu. Foto – Jaroslav Vaněk.
Druhý díl seriálu o slavících nás zavede za slavíkem obecným – ptačím druhem, který se stal předmětem mého ornitologického zaměření.
Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) – nejznámější náš slavík
Slavík obecný se ze zimovišť, ležících hlavně v západní části afrického Sahelu navrací od poloviny dubna a ptáci se zkušeností s hnízděním v předchozích letech stihnou obsadit revíry nejpozději do konce měsíce. V prvních květnových dnech se hnízdiště zahušťují dvouletými ptáky, kteří se pokouší uspět v podřadnějších biotopech či obsazují revíry nové. V konci první dekády května je slavíků k zjištění nejvíce i proto, že k doslova „přetékajícím“ tradičním hnízdištím přibývá výskytu nespárovaných samců, mnohdy v prostředí, pro druh nevhodném. Rovněž krajinou probíhá více či méně nápadný průtah ptáků ze severněji položených hnízdišť, přičemž i tito samci cestou velmi často „prozpěvují“. Stav se ustálí zhruba do poloviny května, kdy má pozorovatel konečně jasno v tom, jaká je aktuální početnost hnízdní populace.
Pavel Kverek se slavíkem.
Hustotu osídlení lze nejlépe zjišťovat za květnových nocí v první půli měsíce, kdy samci poctivě zpívají. Zpěv je za dobrých podmínek slyšet více než kilometr daleko. Nejlepším dopravním prostředkem k monitorování slavíků je bicykl, autem však postihneme větší území. Postačí pak stáhnout okénko a několik minut vyčkat, protože usazení slavíci na sebe v tu dobu svým zpěvem aktivně „upozorňují“, přestávky jsou malé a ve chvíli můžeme mít sečteno. Vše lze ještě uspíšit „nastartováním“ samců provokací z umělé přehrávky. Je známo, že v noci ptáci své místo zpravidla nemění a pokud ano, vždy se drží v teritoriu.
Kroužkovatel si při odchytech pro případ určování stáří ptáků osvěží v literatuře zejména ono „rozhraní pelichání“, patrné na velkých krovkách křídelních, v jejich loketní části (viz předchozí díl seriálu), se kterým vystačí u všech našich slavíků. A s ověřováním znaků je dobré začít opět „na jistotu“ u nejčasnějších samců, kdy máme jistotu, že se jedná o ptáky víceleté, s hnízdní zkušeností. Až na konci dubna začnou přibývat slavíci s nápadně úzkými rýdovacími pery, často prořídlých praporů, s více či méně výrazným skvrněním špiček dosud nepřepelichaných loketních krovek a mnohdy také s plošnými obrusy konců, předchozím perem nezakrytých letek. Tito ptáci jsou loňskými mláďaty, tedy jasně dvouletí.
Mladý slavík obecný. Foto Paverl Kverek
Pohlaví těsně po příletu spolehlivě rozlišit nelze, avšak vzhledem k velmi rychlému tvoření párů a prudce startující pohlavní aktivitě samců, vše brzy prozradí tvar kloaky. Ten, kdo má možnost chytat slavíky pro kroužkování a prohlížet je v ruce, může si vypomoct zkušeností, ze stovek mých měření. Podle těchto jsou samci převážně robustnější, s délkou křídla často nad 85 a rýdovákem nad 70 milimetrů. Mějme však na paměti, že pracujeme s živou přírodou a že zde – více než kde jinde – platí ona výjimka potvrzující pravidlo! Samičky již koncem první květnové dekády může prozradit tvořící se hnízdní nažina, chyceného samečka pak v čase kroužkování fakt, že po vypuštění v letu zpravidla krátce zazpívá.
Slavík obecný. Foto Pavel Kverek
Slavík obecný je ptákem křovištní buřeně a vede nejskrytější život ze všech našich slavíků. Velmi mu záleží na podrostu a kde časem dojde k jeho prosvětlení, slavík odchází. I proto třeba, bez jakéhokoliv přičinění člověkem, ztratila téměř všechny své slavíky místa, jako je například v sledované oblasti bažantnice pod Starou Studénkou, vynikající kdysi desítkami párů. Naopak tomuto slavíku prospívá periodické zmlazování porostu v místech elektrického vedení, traťových koridorů aj. Naprosto specifickými stanovišti druhu jsou pak protierozní výsadby podél rychlostních komunikací.
Výsledky kroužkování slavíka obecného lze zúžit na výkaz vlastních kontrolních odchytů, který i přesto nabízí mnoho cenných zjištění. Vždyť z 1300 označených jedinců jsem získal téměř 300 kontrolních odchytů po roce a déle! Byla prokázána věrnost místu narození, zejména však věrnost jednou zvolenému prostředí a z toho plynoucí i občasná soudržnost páru. Zahraniční výsledek nepřišel žádný, dokonce ani z jiného regionu země. A protože obdobná situace u druhu je i v centrální kartotéce „v Hornoměcholupské“ a ani evropské stanice o druhu nemají znalostí výrazně více, zůstává tento slavík i přes svoji obecnou slávu stále tajemným.
Slavík obecný. foto Pavel Kverek
Jestliže jsme si v tomto díle představili našeho nejlépe zpívajícího slavíka, v díle následujícím se vydáme za velmi podobným slavíkem tmavým (Luscinia luscinia) – dříve zvaným „uherským“. Za pomlčku v nadpise budeme moci doplnit kupříkladu, že od nás odlétá na zimu ze všech čtyř nejdál, nebo že je naším slavíkem největším. Nelhali bychom ani, když zmíníme, že je to slavík s nejvzácnějším hnízdním výskytem na našem území.
Pavel Kverek
