Ve čtyřech jarních dílech představíme na těchto stránkách kvarteto našich slavíků, v pátém pak pojednáme o křížencích. Název seriálu je parafrází prastaré ornitologické pozvánky pana Bohumila Rejmana z Litomyšle k odchytu bahňáků, jejíž zažloutlý novinový výstřižek dodnes leží v mém archívu.
Slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) – nejčasnější náš slavík
Přestože jsme tohoto slavíka v minulosti již zmiňovali, v rámci jarního seriálu si jej trochu připomeneme.
Modráček středoevropský se na našem území objevuje ze všech českých slavíků nejdříve. Koncem druhé dekády března již mohou staří samečkové obsazovat svoje revíry, stejně však jako ostatní slavíci, v prvních dnech většinou nezpívají. Vše je odvislé od počasí, pokud modráček zazpívá, pak většinou velmi nevýrazně a krátce. Na hnízdišti, stejně tak i na tahových zastávkách, se v tomto čase ptáci chovají nenápadně a snadno uniknou pozornosti. Pobíhají podél rozmrzajících stružek v rákosí, kde je potrava i možnost se skrýt. Jen neradi přeletují, pohybem v prostředí připomínají spíše myši. Reakce na přehrávku konkurenčního hlasu je, zejména u migrantů, vlažná, zaznamenal jsem dokonce případ, kdy samec z místa v tichosti odletěl a chytil se do sklopky v samém konci lokality. Při využívání přehrávky, ať už z důvodů fotografování, chytání do sklopek či sítí, je třeba počítat s tím, že i tento slavík velmi často k místu spíše přiskáče, než přiletí. Zejména, jedná-li se o hustší biotop.
Chytáme-li průtažné ptáky od nejčasnějšího data, máme možnost naučit se odlišovat věk modráčků. Hned u těch nejčasnějších budeme sledovat s pomocí určovacích klíčů zejména svrchní velké krovky křídelní, hlavně ty loketní (bližší tělu). Staří jedinci je budou mít celistvé neotřepané, široké a většinou bez světlé (okrové) skvrnky při ostnu. Pokud bychom takovou přeci jen velmi vzácně zjistili, bude barevně nevýrazná, s rozpitými okraji. Všechny krovky v řadě však budou sobě podobny v odstínu, délce i hustotě praporu. Rýdovací pera budou široká a v obrysu zakulacená. Většinou málo opotřebená.
Zhruba po týdnu se objeví na průtahu i dvouletí ptáci. V určovacím klíči si osvěžíme, jak vypadá „předěl v pelichání“ krovek, sledujeme výskyt skvrn, jež nás k onomu předělu vždy přivedou. Sledujeme pera rýdováku. Zastoupení a výraznost barev štítu samečků (i samiček), není, zdá se, kritériem pro spolehlivé určení věku.
Kdo z kroužkovatelů kdy zaměřil pozornost na hnízdící modráčky středoevropské, musel si všimnout nápadné soudržnosti párů v letech následujících, zejména v místech s řídkým osídlením. Je to dáno schopností ptáků přežít pobyt v zimovištích, ale také silnou vazbou k jednou zvolenému prostředí. O mláďatech, podle našich zkušeností, to však již rozhodně říci nelze.
Tento modráček se již natolik přizpůsobil současným podmínkám, že kromě tradičních biotopů obsazuje spontánně i prostředí umělé, jako jsou uhelné výsypky na severu Čech.
Jiným nápadným zjištěním je skutečnost, kolik výsledků kroužkování tento druh během novodobého pobytu na našem území již přinesl. O ostatních třech příbuzných to bohužel říci nelze. Výsledků přibývá zejména proto, že jako jediného jej lze zastihnout v rákosinách, tedy v prostředí, které je po celé Evropě kroužkovateli značně „filtrováno“.
Z námi představovaného kvarteta slavíků je tento „bělohvězdý“ středoevropský modráček hned prvním, o kterém lze s uspokojením prohlásit, že zatím neubývá. Podobně tomu bude ještě v dubnu, kdy si představíme slavíka, u něhož navíc bude možno za pomlčku dodat – nejznámější a nejlépe zpívající! Představíme si slavíka obecného (Luscinia megarhynchos).
Pavel Kverek