Elba – strmé skály, pobřeží a zalesněné pahorky (foto: V Šoltys)
Nejkrásnější pohled na svět prý je ze hřbetu koně, tvrdili mongolští válečníci. Něco na tom může být obzvlášť tehdy, když je onen hřbet jediným vyvýšeným místem v krajině na stovky kilometrů široko daleko. Je ale jasné, že se nikdy neplavili lodí po moři, jinak by možná svůj výrok upravili.
Moře nás suchozemce nepřestane fascinovat. Pohled na moře z pevniny je úchvatný. Avšak pohled na moře z moře je naprosto jiná dimenze bytí. Měl jsem letos v červnu to štěstí, že jsem se stal spolu se svými dětmi součástí posádky jachty našeho kamaráda na Elbě. Bedlivě jsem si přečetl článek kolegy Jiřího Macha o jeho výpravě na Elbu v roce 2003 a dychtivě očekával, jaké ornitologické zážitky potkají mě. A věru, přestože se nejednalo o ryze ornitologickou exkurzi, nebyl jsem zklamán.
Vzhledem k tomu, že jsme tento skvost Středomoří navštívili na přelomu jara a léta, jsme již nezastihli táhnoucí druhy. I tak jsme si ale přišli na své. Všudypřítomné racky bělohlavé (Larus cachinnans) jsme mohli obdivovat již v přístavu Piombino a poté na trajektu směrem do Portoferaia. Autem se přesunujeme na východní pobřeží ostrova do Porto Azurro. Hned v přístavu mezi kotvícími jachtami se nám předvádějí kormoráni chocholatí (Phalacrocorax aristoteli). Na jednu z lodí nastupujeme i my a strávíme na ní následující týden. Všechna pozorování byla zaznamenána právě z paluby našeho dočasného plovoucího útočiště, což se v mnoha směrech ukázalo jako velká výhoda. Mnozí ptáci na přítomnost lodi téměř nereagovali a úniková vzdálenost byla nápadně kratší, než by tomu bylo u člověka kráčejícího po břehu, nehledě na to, že na mnohá ptačí stanoviště by se ani ze břehu nebylo možné dostat. Nevýhoda tohoto způsobu pozorování je však také zřejmá. Kdo se někdy pokoušel dívat silným dalekohledem na houpající se lodi, ví, o čem je řeč.
Plujíce vstříc vodám Tyrhénského moře nám v podvečer nad hlavou přeletí několik ex. volavky popelavé (Ardea cinerea) a 1 ex. volavky stříbřité (Egretta garzetta). Elba je na většině svého území zalesněný ostrov. Z lesů do moře stéká mnoho potůčků a pramenů. Dosti hojně zde hnízdí káně lesní (Buteo buteo). Na skalnatém pobřeží nachází vhodné podmínky pro hnízdění celá řada druhů. Nepřehlédnutelným je již zmiňovaný racek bělohlavý, jež zde v hojném počtu hnízdí. Poněkud mě zaskočil nepoměr mezi vyvedenými mláďaty a celkovým počtem adultních jedinců. Poměr byl přibližně 3 ku 50 ex. Mnoho z jedinců v dospělém šatě jsou zřejmě nehnízdící ptáci. Ideální podmínky ke hnízdění tu nachází též lejsek šedý (Muscicapa striata), konipas bílý (Motacilla alba) či holub skalní (Columba livia). V hustých sukulentních křovinách je na každém kroku slyšet ostrý, štěkavý hlas pěnice mistrovské (Sylvia hortensis), jen výjimečně stačíte zahlédnout typický bílý lem tmavého ocasu a tmavou hlavu. Na vysokých skalnatých útesem nepříliš hojně hnízdí vlaštovka pohorská (Hirundo rupestris), dříve břehule skalní (Ptyonoprogne rupestris). V přístavních městečkách jsme v hojném počtu pozorovali i nám dobře známé vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a jiřičky obecné (Delichon urbica). Letecký rej doplňovali rorýsi obecní (Apus apus) a velmi vzácně pozorovaní rorýsi šedohnědí (Apus pallidus). Z korun piniových borovic startovali ke svým zásnubním letům samečci hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto). Překvapivě zřídka byli ke spatření vrabci domácí (Passer domestica) a 1 ex. vrabce skalního (Petronia petronia). Naopak hojným druhem byli zvonohlíci zahradní (Serinus serinus) a stehlíci obecní (Carduelis carduelis). Ranní pozdrav v jedné ze zátok od páru poštolek jižních (Falco naumanni) byl zážitkem. Avšak pověstnou třešinkou na dortu bylo naopak podvečerní pozorování samce raroha jižního (Falco biarmicus) s temným zbarvením hřbetu a rezavou hlavou. Po chvíli sezení na jednom z kořenů čnící z kamenitého srázu se k němu přidala i zřetelně větší samice.
Všechno má svůj konec. Týden uběhl a rozplynul se jak vlny vsakující se do písku na pláži. Cestou po dálnici ještě zaznamenáváme množství vran černých (Corvus corone) a kavek obecných (Corvus monedula). Vzhledem k tomu, že se nejednalo o vyloženě ornitologický zájezd, byli jsme s našimi ptačími zážitky nadmíru spokojeni. Mě osobně snad chyběli pouze supi, na které jsem se těšil. Na Elbě ale naleznete jen málo hospodářských zvířat, nepřítomnost supů je tedy pochopitelná.
Vzhledem k relativní přístupnosti ostrova pro tuzemce, příznivým cenám a kráse tohoto koutu světa lze návštěvu vřele doporučit.
Vladimír Šoltys
