Jespák obecný (Calidris alpina), mezi ornitology zabývajícími se bahňáky, přezdívaný podle latinského druhového jména jako „alpina“, je nejpočetněji protahujícím příslušníkem čeledi slukovitých (Scolopacidae), přes naší republiku.
Na našem území se vyskytuje ve dvou subspeciích – poddruzích. Mnohem méně je zastoupena subspecie j.o. baltský (Calidris alpina schinzii), který hnízdí mimo jiné i na pobřeží Baltského moře v Německu, Polsku a ve Finsku a na některých ostrovech v Baltském moři. Většina protahujících ptáků patří k subspecii j.o. severoevropský (C.a. alpina), který hnízdí v severní Skandinávii, dále na východ na celém severu Ruska až po dolní tok řeky Kolymy. Vzájemný poměr výskytu obou subspecií na našem území však není dostatečně objasněn. Hlavním problémem je v tomto případě značná variabilita, jak ve velikosti, tak ve zbarvení obou poddruhů.
Jedná se o bahňáka velikosti špačka, na poměrně krátkých nohách (v porovnání s některými jinými bahňáky), s dlouhým černým zobákem, na konci zahnutým dolů. Ve svatebním šatu je nápadná černá skvrna na břiše, mladí ptáci jsou pak černě skvrnití na spodní části prsou a bocích. V zimním šatu je pak jednolitě šedohnědý. U nás je možné tento druh zastihnou v obou popsaných šatech, včetně řady variant šatu přechodného.
Tento druh patří mezi nejčastěji kroužkované bahňáky a na přehradě Rozkoš byly okroužkovány stovky jedinců. Ptáci, kteří byli u nás kroužkováni na podzimním tahu bývají nejčastěji hlášeni z Itálie, Francie, ale i ze Španělska a severní Afriky.
Výskyt jespáka obecného na přehradě Rozkoš závisí na kolísání vodní hladiny. Pokud jsou na přehradě vhodné podmínky, to znamená, že je zde vlivem poklesu hladiny vytvořen dostatek bahnitých ploch, výrazně to ovlivňuje početnost všech druhů bahňáků na lokalitě, tedy i počty jespáků obecných
Podzimní průtah dospělých ptáků začíná ve druhé polovině července, mladých ptáků potom přibližně o měsíc později. Průtah vrcholí na přelomu září a října, kdy bývají pozorována největší hejna toho druhu.
Nejčasnější pozorování dospělých ptáků na podzimním tahu jsem zaznamenal v tomto roce, kdy jsem pozoroval dne 18.7. 4 adultní ptáky ve svatebním šatě. Rovněž nejčasnější pozorování mladého ptáka patří do tohoto roku, když jsem 10.8. pozoroval 1 mladého, společně s 1 dospělým ptákem. Nejvyšší počty dospělých jespáků obecných se na lokalitě objevují v průběhu měsíce srpna, v září začínají počtem převažovat mladí ptáci.
Většina jespáků obecných opouští lokalitu koncem října, častá jsou však i listopadová pozorování a nescházejí ani pozorování z prosince. Počet jespáků na lokalitě je v tomto období ovlivňován zejména počasím, hlavně výraznějším poklesem teplot a nástupem sněhových přeháněk.
Extrémním případem, kdy se dá hovořit o pokusu o přezimování, je pozorování jednoho jespáka dne 1.1.2009. Pták se zdržoval u nezamrzlé proudící vody pod přelivem, kde aktivně hledal potravu. Nejevil žádné známky poranění a normálně létal. Při dalších kontrolách lokality, zde však již zastižen nebyl.
Nejvyšší zaznamenané počty dospělých ptáků nejsou nijak vysoké a pohybují se maximálně okolo 20 ex, např. letos 18.8. – 23 ex. Podstatně vyšší počty jsou pak u mladých ptáků, které v některých letech, zejména na přelomu 70/80 let minulého století dosahovaly řádově několika set jedinců. Například 4.10.1979 jsem na lokalitě napočítal více než 300 ex., 24.10.1982 více než 200 ex. V posledních letech však takových hodnot již dosahováno není a maximální počty jen zřídka přesahují 100 ex – např. 6.10.2007. Tato skutečnost má pravděpodobně souvislost s potravní nabídkou na lokalitě, která byla několik let po napuštění přehrady zřejmě podstatně vyšší. V daném případě se však jedná o pouhou moji domněnku.
O jarním výskytu jespáka obecného na přehradě Rozkoš, pojednám v některém ze svých příštích příspěvků.
Jaroslav Vaněk
Použitá literatura :
Sborník VČP ČSO č. 9/1987
Frauna ČR, Ptáci 2/I, Academia 2005
Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky, Aventinum 2008