Dospělý jeřáb popelavý (Grus grus) při přeletu. Foto – Jiří Mach.
Kdo by neslyšel o jednom z evropských ornitologických fenoménů v území maďarské puszty a rybníků, kde každoročně dochází ke shromažďování desetitisíců jeřábů popelavých (Grus grus) na jejich cestě ze severu a severovýchodu Evropy do zimovišť. Kdo by také nechtěl někdy vidět toto „přírodní divadlo“, kde vystupuje jeden jediný ptačí druh, a být tak užaslým divákem nevšedních okamžiků a zážitků.
Když jsem se dověděl o exkurzi, kterou opětovně společně připravila ČSO s CK Primaroute, posmutněl jsem, protože termín mi nevyhovoval. O to radostnější bylo zjištění, že pro velký zájem bude na konci měsíce října (28.-30.10.) uspořádán ještě jeden zájezd. Přestože v Hortobágy jsem už byl třikrát, nikdy ještě právě v období tahového sdružování jeřábů v místech, které znám jen z období hnízdění. Proto jsem ani chvíli neváhal a dopřál jsem sobě i synovi Ondrovi zase trochu nového poznání.
Hejna jeřábů při sletu k nocování na dnech vypuštěných rybníků. Foto – Jiří Mach.
Na pražském hlavním vlakovém nádraží se večer před odjezdem (27.10.) setkávám s královéhradeckým Karlem Bejčkem. I on se zjevně do Maďarska za jeřáby těší, a já jsem rád, že mezi účastníky exkurze někoho znám. Záměr cestovat přes noc, a objevit se v Uherské nížině nad ránem, se ukázal jako docela dobrý. Přijíždíme totiž ve chvíli, kdy se jeřábi mají rozlétávat ze svých nocovišť. Tentokrát je ale čekání v chladném ránu docela dlouhé. Možná proto, že jej provází mlha. Registrujeme sice přelety menších hejn hus, a i ojedinělé hlasy jeřábů, ale nakonec si musíme na lepší okamžiky počkat do druhého rána.
Ranní „neúspěch“ nás nijak neodrazuje, a za jeřáby po ubytování a snídani v Tiszafüredu míříme na pole jižně od Kócsújfalu. Zde po poledni už konečně jeřáby při sběru nejspíš kukuřičných obilek spatřujeme v počtu asi 4.000 jedinců. Pro mnohé jsou to vůbec první okamžiky, kdy jeřába při přeletu vidí nad sebou a mohou se začít učit typické „krrro“ nebo „kerrr“ (eventuelně krrru-krrru). Při přesunu blíže k hejnu jeřábů (pro mě docela překvapivě plachým) si všímáme i plachtícího mladého orla královského (Aquila helaica). Můj Ondra je pak pochválen panem Nožičkou za to, že na obloze záhy objevil ještě jednoho. Jinak plocha pastvin, polí i ruderálů byla poměrně ptákůprázdná. Registrovat se podařilo jen běžné druhy pěvců jako například lindušky luční (Anthus pratensis) a strnady rákosní (Emberiza schoeniclus) nebo bažanty obecné (Phasianus colchicus). Spíše výjimkou bylo pozorování kolih velkých (Numenius arquata), volavek popelavých (Ardea cinerea) nebo volavek bílých (Egretta alba). Řada ornitologicky atraktivnějších druhů ptáků, kteří tu hnízdí, se již přesunula jižněji, a tak se zde setkáváme četněji jen s poštolkou obecnou (Falco tinnunculus), vrabcem polním (Passer montanus), strakou obecnou (Pica pica) nebo stovkami havranů polních (Corvus frugilegus). I nad pusztou poměrně často přelétají hejna hus, zejména hus polních (Anser fabalis) a hus běločelých (Anser albifrons). Při cestování pak stačíme pohledy přes okna autobusu registrovat v mokřinách i zástupce dalších vrubozobých druhů ptáků, především lžičáky pestré (Anas clypeata) a čírky obecné (Anas crecca). Při jedné ze zastávek pak desítky minut obdivujeme pastvu typického uherského dlouhorohého skotu starším pastevcem, který se občas posilňuje vínem. Za krásného „babího léta“ (počasí nám opravdu tentokrát přálo), si pak pozorný pozorovatel přírody, který zrovna nehleděl jen k nebi, povšimnul i dalších zástupců zdejší fauny – kuněk obecných (Bombina bombina), krtonožky obecné (Gryllotalpa gryllotalpa) nebo četných mnohonožek (Diplopoda) při pohybu na povrchu zemském.
Kromě místa nocování se jeřábi nejčastěji pozorují při sběru potravy na sklizených kukuřičných polích. Foto – Jiří Mach.
V podvečer jedeme do oblasti polí poblíž největší místní vodní plochy Virágoskúti u městečka Balmazújváros, kde se mají podle zpráv našeho průvodce Richarda Kvetka jeřábi sletovat při západu slunce na zdejší nocoviště. Kdo dosud neměl před očima ten pravý zážitek, mohl si ho v tuto chvíli opravdu užívat. Fotografování a natáčení nemělo konce, stejně jako tisíce jeřábů, kteří kolem nás proletovali za stálého typického hlasového projevu. Celý akt trval asi 45 minut. Spokojeně tedy poté odjíždíme do kempu v Tiszafüredu, kde s Karlem rozebíráme dnešní den. Ondra záhy spokojeně usíná.
V sobotu ráno opět vyrážíme do oblasti polí u Kócsújfalu na rozlet jeřábů. Tentokrát máme štěstí. Lépe řečeno lokalitu nám opět doporučil na základě svých aktuálních poznatků R.Kvetko. Mohl se nám tak dostavit zajímavý obraz, ve kterém jako aktéři zároveň vystupovali zájemci o pozorování jeřábů, vycházející slunce v mlhovině a samotní jeřábi, které jsem se snažil do fotoaparátu dostat právě při přeletech mezi mnou a sluncem. Velmi pěkné chvíle. Snad až na ranní chlad, který se znovu snaží dostat co nejblíže našemu tělu, což vyrovnáváme nečekanou snídaní – svařeným vínem nebo kávou.
Na rybnících v Hortobágy unikne ptačí pozornosti jen málokterá ryba. Foto – Jiří Mach.
Další okamžiky našeho dvouapůldenního pobytu trávíme v informačním centru NP ve vesničce Hortobágy. Zde s lítostí zjišťuji, že Ondrovi nemůžu zakoupit plyšového jeřába do sbírky ke zde loni zakoupenému luňákovi. Tak alespoň odznáček a magnetky s motivem jeřába.
Odpoledne má vyvrcholit naše návštěva observováním na známých vodních plochách rybníků (halastó) u Hortobágy. Řada rybníků je vypuštěná nebo jen s velmi nízkou vodní hladinou, což je vlastně také důvod, proč se tu tolik jeřábů v tuto dobu vyskytuje. Stejně tak je tomu i u největší plochy soustavy, na rybníku Kondás, kam se snažíme dorazit v době, kdy se sem budou slétat jeřábi ke spánku. Na většině rybníků moc ptáků není. Početní jsou zejména rackové chechtaví (Chroicocephalus ridibundus), volavky bílé (Egretta alba) nebo kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo). Kormoráni malí (Phalacrocorax pygmeus) se objevují jen zřídka, zato jednou docela blízko. Atraktivní je pak nejen pro fotografy blízkost sýkořic vousatých (Panurus biarmicus) v rákosinách.
Navštěvujeme několik pozorovatelen, jak těch nových (kterých přibývá), tak i těch postarších, na které se raději nehrneme v okamžiku, kdy se zde rozhlíží asi deset zájemců. Právě nové pozorovatelny vyrostly v nedávné době u rybníku Kondás. Přicházíme včas. Velkolepé divadlo sletu mnoha jeřábů je umocněno okamžikem, kdy se obrovské hejno (zřejmě po vyplašení) v jednu chvíli z bahnitých břehů od rákosin zvedá. Pomalu se stmívá a Ondrovi začíná hodinové pozorování na jednom místě stačit. Zjišťuji, že vláček, který sem dovezl maďarské rodiče s dětmi je připraven k odjezdu, a tak neváháme. Ušetřím tak Ondrovi (ale i sobě) nejen nějaké forinty, ale hlavně šestikilometrovou trasu, kterou bychom museli jít poměrně rychle, navíc ve tmě a v citelném chladu, který rychle přichází. Při jízdě na úzkokolejce pomalu začínám sumírovat náš zdejší pobyt. K zajímavějším druhům mohu připočíst třeba kulíky bledé (Pluvialis squatarola), orly mořské (Haliaeetus albicilla), ale vysněné husy malé (Anser erythropus), bernešky rudokrké (Branta ruficollis) nebo káně bělochvosté (Buteo rufinus) či motáka stepního (Circus macrourus) jsem se nedočkal. Nevadí. Zážitky s hejny jeřábů jsou parádní a jedinečné. Proto se snahy vedení NP, ale i místních obyvatel (zejména zemědělců) upírají k zabezpečení stále lepších podmínek, které by přivedly do Hortobágy více návštěvníků.
Ranní přílety jeřábů na pole byly okamžikem s atmosférou. Foto – Jiří Mach.
V neděli při zpáteční cestě se pokoušíme zastihnout ještě nějakou tu ptačí zajímavost na vodních plochách u Porostló v nivě řeky Tiszy, ale postavení slunce a pozorovací vzdálenost nejsou ideální. Samozřejmě, že po našem odjezdu zde byla berneška rudokrká zaznamenána, stejně jako berneška bělolící (Branta leucopsis). Ještě zajímavější byl pak odchyt strnada bělohlavého (Emberiza leucocephalos) ve dnech 2. a 3.11. přímo na rybnících v Hortobágy, viz na www.birding.hu.
Stopa jeřába ve vyschlém bahně také stála za pozornost. Foto – Jiří Mach.
Při sestavování birdlistu od všech účastníků naší exkurze nakonec přicházíme k celkovému počtu 81 pozorovaných ptačích druhů, kterým však jednoznačně dominuje sledování jeřábů popelavých v době, kdy se jich tu v letošním roce soustřeďovalo až 100.000 jedinců, což vyplývá z pravidelných sčítání od místních ochránců přírody. V době naší návštěvy to mělo být okolo 70.000 jeřábů. Postupné noční ochlazování je zjevně začalo pohánět do jižnějších končin.
Příspěvků a článků, vycházejících i z opakovaných návštěv Hortobágy v období podzimu, existuje celá řada. Za všechny bych například doporučil stránky známého birdwatchera Roberta Doležala na www.birdwatcher.cz/jerabi17.html nebo www.birdwatcher.cz/deniky.html.
S přáním podobně prožitých chvil v NP Hortobágy
Jiří Mach
Pokus o efektní fotografii. Foto – Jiří Mach.
Ojedinělý okamžik na Kondasi – zvednuté velké hejno jeřábů. Foto – Jiří Mach.
Jeřábi přímo nad hlavou, to byla spíše výjimečná situace. Foto – Jiří Mach.
