1.Obnovení funkčnosti části původního systému hnízdních budek pro dutinové pěvce a netopýry na území Městských lesů Hradce Králové
V předjaří r. 2009 proběhla díky aktivitě RNDr. Jiřího Porkerta kontrola stavu umělých dutinek pro drobné pěvce a netopýry v lokalitách s instalovanými systémy hnízdních budek na území lesů města Hradce Králové. Původní linie umělých dutin pocházely z období před 20 lety a některé ještě z druhé poloviny 80 let. I když se rekonstrukce nabídky umělých dutin týkala pouhých cca 30 % z původně instalovaných, bylo jich pro první sledovanou hnízdní sezonu (2009) zprovozněno celkem 930.
Z dutinek byla odstraněna stará hnízda a veškeré zbytky po ostatních živočiších. Staré, rozpadající se budky ve stálých liniích byly opraveny nebo vyměněny za nové. Ve vhodných nově vzniklých biotopech (např. po těžbě, prořezávkách nebo probírkách) byly chybějící budky doplněny nebo podle předchozího osídlení zvýšen jejich počet. Tím je omezována nadměrná lokální konkurence o dutiny mezi jednotlivými druhy ptactva i dalšími živočišnými skupinami a sníženo riziko vysokých ztrát např. při hnízdění drobného zpěvného ptactva. Současně jsou vytvořeny podmínky pro úspěšné rozmnožování celé skupiny dutinových živočichů a zejména pro utváření vyváženého společenstva těch živočišných skupin, které jsou nedostatkem dutin v prostředí nejvíce postiženy. Postupné doplňování umělých dutinek podle aktuální situace při jejich osídlování je nezbytné pro vyvážené narůstání široké skupiny dutinových živočichů (ptáků, netopýrů, blanokřídlého hmyzu atd.) nepostradatelných pro lesní ekosystém i jeho stabilitu. Ačkoli se rozloha provádění těchto opatření od r. 2009 téměř nezvýšila, dochází v jednotlivých letech s narůstající hustotou populací dutinových živočichů také k průběžnému navyšování počtu instalovaných hnízdišť (Tab. 1).
Velmi důležitým předpokladem pro zachování dlouhé životnosti umělé hnízdní dutinky a také její schopnosti poskytnout dutinovým živočichům vhodné mikroklima po celé období jejího osídlení, bezpečí před nepřízní počasí nebo predátory je správná konstrukce budek. Nové budky odpovídají prostorovým požadavkům usazovaných druhů ptáků i netopýrů a jsou natřeny krycím nátěrem, takže velice dobře zapadnou do okolního prostředí. Použitým materiálem je vodovzdorná překližka o síle 1 – 1,5 cm, která velmi dobře odolává změnám vlhkosti v prostředí a na rozdíl od klasického řeziva nepopraská. Konstrukce budky neumožňuje zatékání dešťové vody do vnitřního prostoru ani na zadní stěnu, což bývá jedním z hlavních nedostatků v minulosti používaných dutinek. Je sestavena tak, aby voda i při silných lijácích neohrozila obsah hnízd a její životnost byla maximální. Dutinky jsou podle potřeby také opatřeny větracími otvory pro snížení případné vlhkosti v období výchovy mláďat, kdy zejména sýkory vychovávají početné rodinky. Odnímatelnou stříškou lze dutinku snadno kontrolovat a vyčistit. K zavěšení na kmen stromu jsou budky opatřeny drátěným okem z nekorodujícího materiálu a lze je snadno zavěsit na ulomenou větev nebo na jediný hřebíček (cca 70 mm) jen zlehka zatlučený do kmene tak, aby jej bylo možno snadno povytáhnout nebo při přemístění budky odstranit. Hnízdní budky je vhodné instalovat do polostínu nebo na odvrácenou, sluncem neosvícenou stranu kmene, aby se při dlouhotrvajícím ozáření obsah nepřehříval. Ptáci i ostatní živočichové pak takové dutinky pravidelně a s oblibou využívají.
Protože cílovou skupinou podporovaných živočichů jsou především dutinové druhy ptáků a netopýrů, které mají rozdílné nároky na prostor i tvar dutiny nebo velikost vletového otvoru, jsou hnízdiště rozlišena typovým označením:
Mladé sýkory parukářky v budce (foto: M. Dusík)
Typ A o rozměrech dutiny 120x120x240 mm a kruhovým vletovým otvorem o průměru 26 – 28 mm je určen malým sýkorám (sýkora úhelníček (Periparus ater), sýkora parukářka (Lophophanes cristatus), sýkora babka (Poecile palustris), sýkora modřinka (Cianistes caeruleus)). Dutinka s úzkým vletem je do značné míry selektivní. Znesnadňuje nebo vylučuje osídlení větším druhům drobných pěvců a tak není v prostředí ML HK umísťována. Je tak přednostně vytvářen prostor pro přirozené utváření společenstva dutinových ptáků. Uvedené druhy malých sýkor velmi dobře osídlují také typ budky B s větším vletem.
Typ B s velikostí dutinky 120x120x240-250 mm a oválným vletem na výšku o rozměru 32×45 mm nebo s kruhovým vletem o průměru 32 – 35 mm obsazují všechny druhy drobných dutinových pěvců. Ve zdejších podmínkách v nich s oblibou zahnízdí kromě malých druhů sýkor také brhlík lesní (Sitta europaea), sýkora koňadra (Parus major), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) nebo dosud řídce se vyskytující lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Občas je tento typ využit i šoupálkem dlouhoprstým (Certhia familiaris) nebo při okraji lesa vrabcem polním (Passer montanus). Tato budka je univerzálním typem, který výborně vyhovuje všem druhům dutinových pěvců a je proto v systému hnízdní podpory jednoznačně preferována. Postupné zvyšování hustoty těchto hnízdišť souvisí především se snahou o zachování jejich dostatečné nabídky pro cílovou skupinu dutinových pěvců ve stávajících lokalitách, kde narůstá mezidruhová konkurence ptačího společenstva a současně sílí konkurence o dutiny ze strany ostatních živočišných skupin, především blanokřídlého hmyzu jako jsou vosy, sršni, včely a čmeláci (Vespidae, Apidae).
Typ C o rozměrech 150x150x300 mm s vletem o průměru 50 mm je určen pro usazení špačka obecného (Sturnus vulgaris), ale stejně dobře ji v případě neosídlení silnějším špačkem obsadí také všechny předchozí druhy. V horských oblastech bývá tato budka obsazována také malou sovičkou – kulíškem nejmenším (Glaucidium passerinum), která byla již na území ML Hradce Králové prokázána nejméně na dvou lokalitách. Její zahnízdění v umělém hnízdišti není proto vyloučené a bylo by z hlediska druhové ochrany velmi pozitivní. Tento typ budky je ve zdejších lesích umístěn pouze jako doplňkový a o zásadním zvýšení jeho počtu prozatím není uvažováno.
Typ D patří již k malým sovníkům, který je výborně osídlován v horských oblastech sýcem rousným (Aegolius funereus). Rozměr jeho dutinky se pohybuje kolem 200x200x400 mm s vletovým otvorem o průměru 80 mm. Novohradecké lesy prozatím tuto sovičku hostí nejčastěji v zimním období, ale pozvolna se zvětšující areál jejího hnízdního rozšíření dává určitou naději na její usazení. Budka je ve vhodných biotopech využívána s oblibou také holubem doupňákem (Columba oenas) nebo dudkem chocholatým (Upupa epops), kteří byli v posledních letech na území ML zastiženi, a jejich zahnízdění v budce není vyloučené. Prozatím na tomto území nebyl cíleně instalován systém těchto větších hnízdních dutin, ale z hlediska ochrany a podpory posílení například populace holuba doupňáka je pravděpodobné, že návrh na zvýšení hustoty této hnízdní nabídky bude vypracován.
Typ E je prostornou dutinou o rozměru 300x300x400 mm a vletem o průměru 120 mm pro středně velké lesní sovy. Ve zdejším prostředí byla v r. 2012 instalována základní síť těchto dutin s cílem udržet ustupujícího puštíka obecného (Strix aluco), který tu v minulosti osídloval především prostor starých listnatých enkláv. V současné době se zbytkově objevuje při okrajích lesů, kde také řídce hnízdí. Nabídka umělých dutin by měla umožnit tomuto druhu vytvoření stabilizované místní populace po obvodu lesa a podpořit možnost jeho návratu také do lokalit uvnitř lesního celku. Tato sova je významným predátorem drobných hlodavců. V podhorských oblastech se jí využívá při potlačování jejich gradací a omezování škod na výsadbách dřevin.
Typ H je speciální budkou pro šoupálky (Certhia sp.), který prozatím nebyl ve zdejších porostech v potřebném měřítku uplatněn. Po stabilizaci stavu běžných typů budek je počítáno s testováním nejvhodnějšího typu tohoto hnízdiště, které napodobuje prostory za odchlípenou kůrou, na něž jsou šoupálci nejčastěji vázáni. Ojediněle však zahnízdí také v běžném typu sýkorníku nebo budce pro netopýry.
Typ N imituje prostor stromových prasklin, štěrbin za odchlípenou kůrou nebo úzkých dutin, které lesní druhy netopýrů (r. Barbastella, Myotis, Pipistrellus, Vespertilio, Nyclalus, Eptesicus, Plecotus) v současném lesním prostředí nacházejí jen velmi zřídka. Létající savci tento typ dutinek využívají především jako úkryt v období migrace a také k přečkání chladných dní v průběhu vegetačního období. Ke dříve umístěným jednokomorovým úkrytům jsou doplňovány vysoké dvoukomorové štěrbiny s velmi dobrou tepelnou izolací vnitřní dutiny a vyšší pravděpodobností trvalého usazení letní kolonie.
Mláďata brhlíka lesního ve stáří 16 – 17 dnů (foto: M. Dusík)
Na území lesů města Hradce Králové byly obnoveny linie budek především v oblasti Bělče nad Orlicí na lokalitách podél Severní automobilky, Bělečnice, Kolíkované a Písečnice. Opraveny byly také linie v oblasti Výskytu, Exkurzní cesty a v okolí lokality U Kříže, PP Císařská studánka, Černá stráň, Sítovka, Mazurovy chalupy, Letecká střelnice a Na haltýři.
Nové možnosti pro usazení a úspěšné hnízdění drobní dutinoví ptáci velice rádi využívají a preferují je před starými hnízdišti. Ve starých, popraskaných a rozpadajících se budkách docházelo k vysokým ztrátám už při inkubaci vajec a také v průběhu celého vývoje mláďat do vyvedení. Příčinou býval jednak dopad nepříznivých klimatických podmínek, kdy do dutinek často zatékala dešťová voda, a zvlhlý hnízdní materiál snižoval úspěšnost inkubace vajec sedícími ptáky nebo způsoboval podchlazení a následný úhyn mláďat. Druhým negativním dopadem nepravidelně čištěných budek bylo často nahromadění hnízdního materiálu a snadný přístup kun (Martes sp.) k obsahu hnízd i k nocujícím dospělým ptákům v zimním období, kteří se tak stávali jejich snadnější kořistí. Ochota osídlování nových typů umělých dutinek v porovnání s původními je téměř o 80 % vyšší a stejný je i výsledek úspěšného vyvádění rodinek.
Oprava v současnosti kontrolovaného množství budek, výměna za nové a vyčištění po předchozím hnízdění probíhá každoročně pravidelně vždy v předjaří před nastávající hnízdní sezonou. Na počátku vegetačního období 2012 se podařilo připravit celkem 1116 hnízdišť pro drobné pěvce, 18 špačníků, 8 velkých budek pro sovy a 50 úkrytů pro netopýry. Rychlé stárnutí původních prkenných dutinek a omezení způsobilosti pro zahnízdění vyžaduje postupné nahrazování novými. Ještě v jarním období 2012 i v průběhu hnízdění bylo postupně nahrazeno 100 ks sýkorníků. Na podzim byla také v okrajových částech po obvodu komplexu ML Hradce Králové o dalších 18 ks navýšena nabídka hnízdišť pro puštíka obecného.
Miroslav Dusík
Projekt je realizován S PODPOROU MĚSTA HRADEC KRÁLOVÉ
