Pelichající slavík obecný – 7.7.2007 Kolomuty na Mladoboleslavsku. Foto – Pavel Kverek
Procesu pohnízdní výměny peří u slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) se intenzivně věnuji od začátku tohoto století. Řada výsledků byla publikována v posledních dvou číslech a sborníku Panurus (v čísle 17 ZDE v čísle 18 ZDE), protože však výzkum jde dál, nové poznatky přibývají. Kromě ověřování způsobu zjišťovaní výskytu adultních pelichajících ptáků v lokalitě pomocí provokace druhovým varovným hlasem jsou dále například získávána data zahájení procesu pelichání. A právě tady se podařilo posunout problematiku zase o kousek dál.
Odchyty v polovině června, kdy se slavičí rodiny, vyjma náhradních hnízdění, začínají rozpadat, jsou pro ornitologa náročné po mnoha stránkách. Bylinný podrost dosahuje v tomto čase svého maxima, všude je značné množství komárů, dny bývají často velmi parné. Je to také doba, kdy slavíci zásadně mění své chování. Dávno už nezní po hnízdištích hlasitý zpěv, končí období péče o potomstvo, kdy bylo třeba výrazně více využívat komunikačních hlasů mezi partnery, často i hlasu úzkosti, směrem k mláďatům. To všechno skončilo a v prostředí zavládlo „mrtvé“ ticho. Někteří pozorovatelé (i v zahraničí) se proto dokonce domnívali, že ptáci na lokalitách vůbec nejsou. Sám jsem v té věci uvažoval podobně.
Začátek pelichání dvouleté samice (F 2K). Již chybí 10. ruční letka v křídle. (17.6.2010 Buda na Mladoboleslavsku) Foto – Pavel Kverek.
O tom, že využívání přehrávek ptačích hlasů poté, co se je podařilo různými odborníky nashromáždit, je přínosné, dnes jistě nikdo nepochybuje. Provokace umělým zpěvem využívají nejen ornitologové k monitoringu a chytání, ale stále více třeba i fotografové. I zpívající slavíky lze za určitých podmínek tímto „konkurenčním zpěvem“ v čase toku a obhajování hnízdišť přilákat.
Rozběhnutý proces pelichání u F+2K. (27.6.2010 Kolomuty na Mladoboleslavsku) Foto – Pavel Kverek.
Za účelem zjistit jejich možnou přítomnost poté, co v prostředí zdánlivě chybí, byla vyzkoušena i provokace druhovými kontaktními hlasy – „hvízdáním“ a „vrčením“. Po jistém zvládnutí způsobu prezentace přehrávky se dostavily nečekané výsledky, kdy se v prostředí dosud „nepřítomní“ slavíci začali pojednou „hlásit“. Toto zjištění bylo pro snahu zkoumat jejich pelichání zcela průlomové. Dnes ve svém výzkumu tento způsob s úspěchem využívám a proces výměny peří je tak podrobněji dokumentován.
V podmínkách Mladoboleslavska byl zjištěn (oproti mnohým údajům v literatuře) časový posun v zahájení procesu pelichání. Zatímco původně bylo literaturou rozpětí udáváno pro červenec až srpen, výsledky z Mladoboleslavska začátek pelichání nově zasazují již do poloviny června, Zkraje se zdálo, že tato časná pelichání se týkají jen nehnízdících ptáků. Poslední výsledky ale dávají tušit, že pelichat mohou i slavíci jiní – a to čerstvě vyhnízdivší samice. Ukázalo se (pro mne zcela překvapivě), že to jsou samečkové, kdo s osamostatňujícími se mláďaty zůstává déle, provází je, dokrmuje a pelichá tak zhruba s týdenním posunem. Z toho je i zřejmé, že samičky nejen že přilétají později, ale dříve přepelichané i dříve odlétají.
Zpětným prohledáním archívu byly oživeny vzpomínky právě na takováto setkání, kdy o rozběhlá či vylétaná mláďata pečoval nepochybně samec. Domníval jsem se tehdy, že samice, vystavené mnohem většímu tlaku predátorů v čase hnízdění, se nemusí plné vzletnosti mláďat občas vůbec dožít. Současně lze tímto novým poznatkem i dosoudit, proč je v půli prázdnin slavíků v oblasti již nápadně méně. Mnohé přepelichané samice jsou v tu dobu již logicky na cestě k svému zimovišti.
Rozběhnutý proces pelichání u F+2K. (27.6.1010 Bakov n. Jizerou, MB). Roste 10.-8. RL, 7. RL chybí; 6.-1. RL původní. Foto – Pavel Kverek.
Je rovněž zajímavé sledovat, jak pelichající slavíci hospodaří s získanou energií. Jen velmi neradi létají, a to i v čase, kdy jim to stav pelichání ještě, anebo už zase umožňuje. Používají tak zejména (stejně jako mláďata po rozběhnutí z hnízda) silných nohou k pobíhání po zemi v nejhustších partiích křovin a jak bylo velmi výstižně poznamenáno kolegy v zahraničí „mají sklony k tloustnutí“. Však také tuk viditelný pod kůží, je při startování procesu již nápadně přítomen! Staří ptáci, narozdíl od potulujících se mláďat, sbírají potravu především na zemi a v převažující většině případů, živočišnou. Mladí ptáci naopak s oblibou konzumují mnohé bobuloviny, zejména plody černého bezu (podobně, jako třeba pěnice, drozdi či rehkové).
Výzkumem hnízdní populace slavíka obecného na Mladoboleslavsku bylo také zjištěno, že plně přepelichaní dospělí slavíci z lokalit mizí velmi záhy.
Ještě je třeba ve vztahu ke zdánlivě osiřelým hnízdištím na začátku školních prázdnin připomenout poznatek z loňského roku. Tehdy bylo zásluhou výrazné náhody zjištěno, že někteří jedinci mohou přinejmenším část procesu pelichání trávit mimo lokalitu v přilehlých polních kulturách jako je řepka, obilí, řepa, ale i kukuřice, nebo mák. Otázkou pak zůstává, jak se takový rozpelichaný slavík může vypořádat se sklízecí technikou, mnohdy rychle postupující a zabírající značný prostor sklízené plochy. Zejména pak ještě uvážíme-li, že takovéto polní práce rozhodně neuniknou pozornosti opeřených predátorů, jako je kupříkladu poštolka. Zda může ke ztrátám opravdu docházet kromě frekventovaných silnic i v takto odlehlých místech v čase pelichání, zůstává zatím nezodpovězeno.
Začátek pelichání u M 5K. (27.6.2010 Bakov n. Jizerou, MB). Ptáci chyceni současně. Patrný rozdíl v nástupu pelichání, zde vypadla teprve 10. RL. Pták provázel juvenilní mláďata. Foto – Pavel Kverek.
Problematice pohnízdního pelichání slavíků je dle mého věnováno velmi málo pozornosti, a to nejen v místní ornitologii. A protože se zatím nedaří chytit pelichající ptáky opakovaně během procesu, nemůžeme ani s jistotou stanovit časové rozpětí, potřebné k přepelichání. Soudí se však, že zatímco u slavíka tmavého jde o časový výměr jen mírně přesahující třicet dnů (jedno z nejrychlejších pelichání u pěvců), u slavíka obecného bude proces přeci jen pozvolnější, ne však výrazně. Rychlost výměny, růstu a počet současně se doplňujících velkých per je harmonogramu pelichání slavíka tmavého totiž velmi podobný. Doufejme, že se opakovaný odchyt stejného pelichajícího jedince v brzku podaří a bude tak konečně možno podat uspokojivou odpověď i na tuto otázku. Pozorované pelichání v umělém prostředí totiž nelze, dle mého, považovat za věrné podmínkám v přírodě.
Pavel Kverek
Literatura:
Kverek P., 2008: Pelichání adultních slavíků obecných (Luscinia megarhynchos) na Mladoboleskavsku. Panurus 17: 43-52. Pardubice.
Kverek P., 2009: Poznámky k juvenilnímu pelichání slavíka obecného (Luscinia megarhynchos). Panurus 18: 23-28. Pardubice.
Další informace (nejen) o slavících naleznete na mém webu zde.
