Chata, ve které Z. Klůz strávil svůj pobyt na Schleimünde v roce 1944. Foto – Zdeněk Klůz, 1944.
„Ptačí ostrov“ – Zdeněk Klůz (1920 -1979) byl jedním z nejvýznamnějších českých ornitologů 20. století. Ornitologicky významnou, byť krátkodobou, epizodou jeho života byl pobyt na ostrově (dnes již jen poloostrově) Lotseninsel (Ostrov lodivodů) na jaře a počátkem léta 1944. Dnes se území nazývá Die Vogelfreistätte Oehe-Schleimünde a je dnes jednou z mnoha rezervací spravovaných německým ochranářským spolkem Verein Jordsand. Hlavními podklady pro sestavení příspěvku byly fotokopie korespondence Z. Klůze s tehdejším vedoucím Verein Jordsand ornitologem Heinrichem Schulzem. Zmiňovaná korespondence je dodnes uložena v archivu spolku Jordsand v Ahrensburgu v SRN.
Rožďalovické rybníky – Je únor. Za oknem sníh kam až oko dohlédne. Rtuť teploměru osciluje někde mezi pěti až deseti stupni pod nulou. Koho by napadlo uprostřed tuhé zimy, že jaro tam venku vlastně dávno začalo? Některé ptačí druhy začínají svoji hnízdní sezónu velmi časně, ještě když příroda spí hlubokým zimním spánkem. Patří mezi ně především někteří havranovití (Corvidae), krkavec velký (Corvus corax), vrána šedá (Corvus cornix). Také některé sovy (Strigidae), např. výr velký (Bubo bubo). Mezi ty nejnedočkavější se řadí i král našeho středoevropského ptačího světa – orel mořský (Haliaetus albicilla).
Svitavy – Zatímco někomu zimní období přináší radost, pro jiného je dobou strádání. Tím kdo strádají jsou zejména naši opeřenci. Ti mají v zimě nedostatek potravy, a tak se stahují se ze svého přirozeného prostředí blíže k lidským obydlím, kde čekají na naši pohostinnost.
Svitavsko – Snad každý z nás zažil při nejrůznějších debatách situaci, kdy se snažíme hodnotit svá „nejvzácnější“ pozorování ptačích druhů. Žhavost debaty často nespočívá v tom, který to byl druh nebo za jakých okolností jsme jej sledovali, ale mnohdy je základní otázkou to, co je to vlastně vzácný druh. Shodneme se pak obvykle na tom, že i tento výraz má svoji relativní podobu.
Hořice – Nápad založit ornitologický kroužek, či skromněji řečeno najít skupinku dětí se zájmem o přírodu, jsem dostal již před lety. Ale teprve po nabrání dostatečného množství zkušeností a znalostí v terénní ornitologii a dvouleté spolupráci s vedoucími jihomoravského ekoklubu jsem se odhodlal nápad zrealizovat. Během školního roku 2007/2008 se mi podařilo dát dohromady skupinku mladých ornitologů, která se postupem času ustálila na 7 dětech. Počet to není nijak závratný, ale představují už opravdu vážnější zájemce.
Obdivovatelé jarní horské přírody mohou při svých večerních toulkách vzácně zaslechnout zvláštní houkavý zvuk podobný hvizdu lokálky nebo rytmické často se opakující „pu-pu-pu-pu“ . Hlas je dobře slyšitelný i na vzdálenost jednoho kilometru a nejčastěji vychází z nejvyšších stromů v porostu. To sameček sýce rousného obhajuje své teritorium a láká samičku k hnízdění. Již koncem února a začátkem března začne samec krátce po setmění vletovat do předem vyhlédnuté dutiny, odkud se večer co večer ozývá tichým klokotáním, a to tak dlouho, dokud za ním samička nevlétne a dutinu nepřijme.
Ráby – Zimující havrany polní (Corvus frugilegus) se do voliér v Rábech chytám již od zimy 1982 – 83. Do loňského roku, to je za 26 let se podařilo odchytit 16,299 „krákošů“ jak říká Světlana havranům. Kromě havranů se podařilo chytit i s nimi všude přítomné kavky obecné (Corvus monedula), těch si do voliér pro kroužky skočilo 450. V posledních letech několik kavek dostalo i plastové kroužky zelené barvy se dvěma písmeny. Z dalších krkavcovitých se za stejné období ještě chytlo 8 strak obecných (Pica pica) a jedna sojka obecná (Garrulus glandarius). 
