Třesický rybník – první odchyt v roce 2009

c   Třesický rybník – V loňském roce proběhly během léta a podzimu tři krátké zkušební odchyty ptáků na Třesickém rybníku u Chlumce nad Cidlinou s prvotním cílem zjistit, jaké druhy se na lokalitě vyskytují a pro další sezóny naplánovat odchyty s konstantním úsilím a ucelenou metodikou.

   Díky loňským odchytům jsme se přesvědčili, že význam rybníka je pro ptáky opravdu veliký (viz dřívější aktuality) a že každoroční sledování lokality v podobě chytání v rákosí by určitě stálo za pokus a časem by mohlo přinést i zajímavé výsledky.

   První turnus jsme pro letošní rok a zároveň roky následující naplánovali na začátek dubna. Člověk se však ani nenadál a hned první dny přinesly v síti zajímavosti a rarity.

   Během čtyř dnů bylo odchyceno 64 ptáků. Jednou z příčin tohoto nízkého počtu byl určitě nepříjemný vítr, který panoval po celou dobu odchytu. Potěšitelným výsledkem bylo odchycení 7 českých retrapů. Sledování Třesického rybníka by tak mohlo vyplnit mezeru mezi tradičními odchytovými lokalitami ve východních Čechách, jakými jsou například rybníky Baroch, Bohdanečský, Žehuňský a další. Nejvíce chytaným ptákem byla sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) včetně 1 samičky s hnízdní nažinou. Mezi atraktivní ptáky se pak zařadila kachna divoká (Anas platyrhynchos), slučka malá (Lymnocryptes minimus) a nejvíce překvapil odchyt rákosníka tamaryškového (Acrocephalus melanopogon), u něhož jde vůbec o první pozorování na této lokalitě.

   Chytání ptáků má rovněž výhodu v tom, že člověk stráví na lokalitě celé dny a zjistí přítomnost druhů, které by jinak snadno unikly jeho pozornosti. Mezi zajímavější pozorování patří například poslech 3 volajících samců chřástala kropenatého, pozorování 1 jeřába popelavého a opakované pozorování 1 luňáka hnědého.

   Na závěr tohoto stručného přehledu musím poděkovat svým kamarádům Lukášovi, Simoně, Romanovi a Martině za jejich velkou pomoc a podporu. Bez nich by se tato akce nikdy neuskutečnila.
Jan Bartoníček

ab

Netypické zbarvení kachen dovokých

Milí kolegové,

rádi bychom obrátili vaši pozornost ke stále se rozšiřujícímu fenoménu na našich vodách, jímž jsou netypicky zbarvené kachny divoké.
S takovými jedinci se nejčastěji setkáme v zimním období na městských řekách nebo na rybnících v parcích. Ale např. v Pardubicích se bíle zbarvené samice kachen zdržují celoročně. Mnoho jedinců, které jsem měla příležitost pozorovat, bylo spárovaných, lze tudíž předpokládat, že někde dochází i ke hnízdění.

Tématem netypicky vybarvených kachen ze zabývá polský kolega, prof. Włodzimierz Meissner z univerzity v Gdaňsku. Na základě akce „Kříženec roku 2007“, kterou vyhlásila polská Skupina pro výzkum vodních ptáků KULING (http://www.kuling.org.pl/) se podařilo shromáždit od široké veřejnosti velké množství fotek netypických kachen všemožných vizáží. Kolega Meissner materiál roztřídil do skupin a pokusil se alespoň u některých ptáků určit jejich možný původ.

Jedná se zatím o návrh klasifikace, nikoliv o vědecké pojednání! Nicméně materiál mi připadá nesmírně zajímavý. Sama sbírám fotky netypických březňaček už léta a pár jsem jich nashromáždila. Prakticky všechny se dají zařadit do některé z popisovaných kategorií. Do galerie jsem umístila všechny typy „bastardů“, které jsem dosud shromáždila. Mnoho fotek jsem fotila sama, některé mám od některých z vás a asi u pěti nevím, kdo je jejich autorem (dostaly se ke mně oklikou). Pokud poznáte svou fotku, ozvěte se prosím!

Chtěli bychom vás vyzvat, abyste při svých pozorováních věnovali netypicky zbarveným kachnám divokým pozornost. V minimálním případě prosíme o zaslání zprávy kdy a kde a za jakých okolností byl jedinec pozorován a jak vypadal. V lepším případě je samozřejmě dobré zaslat fotografii. V ideálním případě je dobré sledovat početní (procentuální) zastoupení nenormálních ptáků v populaci (zimující, popř. hnízdní) v daném místě. Zvláště cenné pak by byly případné údaje o hnízdění takových ptáků, doplněné fotografiemi.

Do galerie může přispívat každý. Děkujeme autorům, kteří již své fotografie netypických kachen poskytli. Svá hlášení a fotky prosím zasílejte na adresu webu nebo na mou adresu a uvádějte:
datum a místo pozorování
okolnosti (zda byl pták v páru, sám, v hejnu, hnízdil…)
kdo jej pozoroval / fotil.

Věřím, že shromážděný materiál v budoucnu poslouží jako podklad pro seriozní zpracování a zodpovězení otázky, nakolik jsou tito ptáci hrozbou pro populace našich normálních divokých kachen.

Světlana Vránová

Příloha: Włodzimierz Meissner: NETYPICKY ZBARVENÉ KACHNY DIVOKÉ – NÁVRH KLASIFIKACE

Fotografická příloha: WEBOVÁ GALERIE v sekci Výzkum/Zbarvení kachen divokých

 

Dobří čápi se vracejí…

h   Horní Jelení – Na komíně kotelny pily v obci Horní Jelení na Pardubicku zahnízdili čápi bílí (Ciconia ciconia) poprvé v roce 1998. Hnízdo na komíně ale vadilo provozu kotelny. Aby měli čápi klid a kotelna nebyla omezena v provozu, bylo rozhodnuto o jeho přemístění. V roce 1999 byl na louce nedaleko původního hnízda vztyčen kmen stromu a na něj byla umístěna nová hnízdní podložka. Čápům ale toto řešení nevyhovovalo a k dalšímu hnízdění v obci již nedošlo.

Při současném trendu ubývání hnízdících párů čápů bílých je více než potěšitelné, když občas vznikne nové hnízdo v místech, kde hnízdění čápů nemá žádnou tradici (v roce 2008 např. vzniklo zcela nové hnízdo v Sezemicích u Pardubic). Zajímavé ale je, že na některých místech čápi znovu obsazují dávno zaniklá hnízdiště, přičemž většinou musí stavět zcela nová hnízda.

Právě k tomu došlo v loňském roce také v Horním Jelení. Po desetileté přestávce se nečekaně objevil čapí pár a znovu si postavil hnízdo na komíně kotelny, kde před lety hnízdili jejich předchůdci. Ale stejně jako před 10 lety, i tentokrát působilo hnízdo na komíně problémy. V kotelně se topí a komín je v provozu. Majitel pily se nakonec slitoval a po dobu hnízdění komín z provozu odstavil. Zároveň se snažil situaci řešit – obracel se na různé ochranářské organizace, ale nikde se pomoci nedovolal. Dočkal se pouze toho, že jej kdosi udal na ČIŽP, že prý vykuřuje mladé čápy… Naštěstí to nebyla pravda, což mohou dosvědčit naši kolegové Radek Hampl a Vašek Beran, kteří zde v červnu okroužkovali 3 zdravá mláďata. Díky šetření ČIŽP se ale alespoň o problému dozvěděly AOPK ČR v Pardubicích a KÚ Pardubického kraje. Spojenými silami se pak podařilo situaci vyřešit.

Bylo rozhodnuto o vyzdvižení hnízda na plošinu na konstrukci nad komín. Práce prováděla firma Domovservis, neboli zkušený „čápolog“ Milan Hošek, dotaci na provedení prací poskytl KÚ.

K instalaci podložky došlo 12.3.2009, kromě Milana Hoška, který prováděl práce na 15 m vysokém komíně se na akci podílel také Michal Pešata z KÚ Pardubického kraje, který dole plnil funkci podavače a přivazovače a Světlana Vránová z AOPK ČR, stř. Pardubice, která vše dokumentovala. Zaměstnanci pily vyrobili kovovou konstrukci a poskytli dubové fošny (vše bylo velmi precizně provedeno) a pan majitel na vše dohlížel.

Vytahat kovové rámy a dubové fošny na vršek komína byla pořádná dřina. Pro Milana bylo velmi nepříjemné, že vrch komína byl plný sazí (proto putovalo nahoru i koště) a navíc komín celou dobu kouřil. Pohody rozhodně nepřidala ani lávka na vrchu komína, která byla shnilá, děravá a hrozila propadnutím. Když Milan vytáhl nahoru konstrukci, zjistil, že konzole byly špatně změřeny a o několik cm se nevejdou do vymezeného prostoru. Takže železo putovalo zpět na zem, přesunuli jsme se do dílny a tam se řezalo, svářelo a vrtalo, až to bylo. Pak znovu na komín – nejdřív Milan, potom konstrukce. Na závěr přišel na řadu velký proutěný koš, který speciálně pro čápy upletl jeden občan z Jelení. Pod koš ještě přišlo drátěné pletivo, aby zachycovalo větve před pádem do komína a vše bylo pevně přišroubováno a přidrátováno.

Čas letěl jak voda. Milan strávil na komíně celkem skoro 5 hodin! I když bylo krásně a svítilo slunce, nahoře fučel vítr a teplota byla jen lehce nad nulou. Výsledek ale vypadal dobře.

A pak nastaly dny napjatého čekání. Přiletí? Nepřiletí? Přijmou nové hnízdo? Nepřijmou? Na apríla čekání skončilo. V 1.4. přiletěl první čáp, v 5.4. jej následoval druhý. Pak se objevil dokonce třetí a strhla se bitka. Vítězové uhájili svůj komín, vetřelec se musel klidit. Ke všeobecné radosti čápi podložku se základem nového hnízda přijali a zůstali. Při kontrole 16.4. to vypadalo na hnízdo tak, jak je vidět nahoře. Všechno tedy dobře dopadlo a můžeme doufat, že se čápům v Horním Jelení bude líbit a usadí se zde trvale.
Světlana Vránová

a
b
c
d

 

e
20090416f.jpg
g
i

 

j
k
l
m

 

n

 

Slavíci urychlili návrat na hnízdiště Mladoboleslavska

a

Slavík obecný. Foto – Přemysl Vaněk.

Sledování příletu slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) probíhá v SV části Mladoboleslavska letos po osmadvacáté. Každoročně jsou od začátku dubna namátkově navštěvována tradiční hnízdiště, protože však jejich počet dosahuje téměř padesátky, není možné z časových důvodů pravidelně sledovat všechna. Zjišťování probíhá pomocí provokace „konkurenčním“ zpěvem slavíka obecného z MP3 přehrávače a rovněž i vizuálně, protože křoviny jsou v té době ještě přehledné. Přestože se dosud nejčasnější datum snížilo v roce 2007 na hodnotu 17. dubna, pod polovinu měsíce se nedostalo.

Celý článek →

Potáplice na Svitavsku

    SvitavskoPotáplice (Gaviaformes) jsou velmi zajímavou skupinou ptáků. V Evropě jsou všechny čtyři druhy rozšířeny hlavně v arktické a boreální oblasti. U potáplice severní (Gavia arctica) bylo zaznamenáno i hnízdění v Polsku, Německu a z posledních let pochází také údaj o jednom možném hnízdění v České republice (ŠŤASTNÝ et al. 2006). Přesto se s ní a dalšími 3 druhy můžeme u nás stále setkat hlavně na jarním a podzimním tahu, potažmo v zimních měsících. Tento článek shrnuje všechny údaje o výskytu potáplic na Svitavsku.

 

Potáplice lední (Gavia immer)

Z prosince 1903 je znám zástřel jednoho kusu (SAJDL in lit.). Přesné datum, ani místo zástřelu však není známé. Do Opatova (kv. 6165;koordináty: 49°50’49.937"N, 16°30’6.266"E) je udáván i další zástřel z prosince 1910 (JETMAR 2000).

Potáplice malá (Gavia stellata)

Od V. Sajdla pochází jeden preparát z 12.11.1959 uložený dnes ve sbírkách MOSu v Přerově. Jako lokalita jsou u něj ale udávány jen Svitavy (kv. 6264; koordináty: 49°46’18.212"N, 16°27’6.868"E). Na přelomu 60. a 70. let bývala p. malá pozorována na svitavských rybnících pravidelně(STACKE in litt.). Z poslední doby je ale znám pouze jeden záznam: Ve dnech 7.-10.12.2000 pozorovali 1 juv. M. Janoušek a J. Mach.

V Opatově byla potáplice malá zaznamenávána nepravidelně po celá 90. léta minulého století. Přičemž jeden pták v prostém šatě se na rybníce Hvězda zdržel v roce 1994 celých 19 dní – od 11.5. do 29.5. (M. Janoušek, F. Jetmar, M. Polák). V 21. století zde byl tento druh pozorován zatím jen: 7.-8.3.2007, kdy se opět na Hvězdě objevil 1 ex. (P. Moutelík, L. Novák), 13.5.2008 (1 ex. – Nový rybník – L. Novák) a 10.-11.11.2008 – tehdy byl 1 juv. pozorován L. Novákem a J. Vránou pro změnu na rybníku Vidlák.

Potáplice severní (Gavia artica)

V samotných Svitavách je udávána Stackem (70.léta) jako pravidelný zimní host. Ze současnosti jsou ovšem známy pouze 2 pozorování: 17.10.2004 objevil 1 juv. na Horním rybníce J. Mach a 27.5.2006 pozorovali 1 dospělce ve svatebním šatě tamtéž M. Janoušek, A. Kašpar, J. Mach, L. Novák a J. Vrána.

Z prostředí Opatovských rybníků existuje historický záznam o zástřelu 1 ex. provedeném na Hvězdě dne 31.5.1958 (JANOUŠEK 1997). Pozorována tu byla i v roce 1982. V případě 90. let 20. století pro ní platí to samé, co pro potáplici malou. Přičemž nejdéle ji tu M. Janoušek, F.Jetmar a M. Polák pozorovali 16 dní (18.5.-2.6.1996). Poměrně pravidelně se s ní můžeme setkat v posledních letech. Za zmínku určitě stojí pozorování 6 ex. na Hvězdě z 3.-5.3.2007 (M. Janoušek, P. Moutelík, L. Novák, J. Vrána), 21 ex. opět na Hvězdě z 19.4.2008 a dokonce 23 ex. pozorovaných o den později (obojí M. Beran, M. Vavřík). Na rozdíl od potáplice malé byla p. severní několikrát pozorována i ve svatebním šatě.

Závěrem lze říct, že jak potáplice malá, tak severní se na Svitavsku vyskytují nepravidelně na obou tazích. Přičemž v posledních letech jasně převládá p. severní. Tento fakt přesně odpovídá situaci v celé České republice (ŠŤASTNÝ et al. 2006).

Poděkování

   Rád bych poděkoval Jiřímu Machovi za poskytnutí archivních materiálů.

Literatura

ŠŤASTNÝ K.,BEJČEK V., HUDEC K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha.
JETMAR F. 2000: Výskyt a změny početnosti ptáků na soustavě rybníků u Opatova. Sylvie 36/2:127-153.
JANOUŠEK M. 1997: Jarní průtah potáplice severní (Gavia arctica) a potáplice malé (Gavia stellata) na Opatovsku. Panurus 8: 43-44.
VRÁNA J. 2008: Avifauna svitavského Dolního a Horního rybníka v letech 2004-2007. Práce SOČ (nepub.), Svitavy.

A sovy hynou dál…..

a   Mladoboleslavsko – Zejména u sov se úhyny zjišťují obtížně. Ještě během noci, nebo těsně po ránu jejich mrtvá těla často poslouží za potravu jiným predátorům či divokým prasatům. Navíc těla, ležící na frekventované vozovce, auta v krátké chvíli rozjezdí natolik, že nelze za jízdy ani zjistit, co uhynulo a případně zastavit.

   Za desítky let, co se ornitologii věnuji, jsem se setkal s množstvím sovích tragédií, mnohdy kuriózními. Vzpomínám, jak ještě v 80.letech minulého století byl například sýček obecný (Athene noctua) natolik běžný, že nejčastější sovou, bezvládně ležící na silnici, po předchozím nalákání světly, byl právě on. Dokonce jediný můj ptačí preparát, který spolu se mnou v kabinetu posedává, je sýček z uvedené doby, nalezený v Sobotce. Dnes sýčkové v oblasti téměř chybí, hnízdišť je pouze několik.

   V komínech, zejména hájoven, končili svůj život puštíci obecní (Strix aluco), kteří po pádu do sopouchu již nedokázali k otvoru vystoupat a hynuli vysílením. Kalousi ušatí (Asio otus) byli nejčastěji nalezeni pochůzkářem na železnici, když je v noci do kolejiště srazil rychle jedoucí svítící vlak. Výři velcí (Bubo bubo), hynuli nejčastěji na „stožárech smrti“ – sloupech vysokého napětí, s nebezpečnými konzoly. Často vůbec nespadli a zůstali po výboji elektrického proudu zaklíněni mezi izolátory převaděče. Kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) přinesl kdysi hajný z Žehrovských lesů. sovu našel utopenou v sudu u hájenky. Šlo tehdy o první důkaz výskytu tohoto druhu v oblasti.

   Sovu pálenou (Tyto alba) přivezl onehdy domů řidič náklaďáku z cesty po Slovensku. Po nárazu zůstala ležet v rohu nákladní korby. Kroužek na její noze vypověděl o nočním dravci vše zbývající. Sova pálená byla před několika dny rovněž nalezena ve Veselé u Mnichova Hradiště, bez hnutí ležící poblíž stodoly. Podle ohledání se lze domnívat, že uhynula po zimě vysílením. Označena byla na Mělnicku, jako mládě v předchozích letech.

   Z nočních lovců však nehynou pouze sovy, doručena k nám byla samice lelka lesního (Caprimulgus europaeus), záměrně sražená na silnici u Kněžmostu rychle jedoucím autem.

   Vzhledem ke skutečnosti, že právě sovy jsou lákány reflektory dopravních prostředků a následně při střetu zabíjeny, ztráty na populacích mohou být lokálně velmi vysoké. Navíc, jak již bylo zmíněno, monitorování jejich úhynů je velmi obtížné.
Pavel Kverek

b

a

{mxc}

Velkopolsko: Za velkou krásou malé labutě

labuť malá (Cygnus columbianus bewickii); Debnica dolní; 21.03.09 (foto: P.Suvorov)

labuť malá (Cygnus columbianus bewickii); Debnica dolní; 21.03.09 (foto: P.Suvorov)

Za chvíli bude poledne a naše „mezinárodní“ Česko-Polská výprava se už pomalu blíží k rybníku Debnica dolní, kde se na svém tahu z Britských ostrovů na sibiřská hnízdiště zastavily v našich krajích vzácné labuťě malé (Cygnus columbianus bewickii). Velké očekávání zbavilo naši dvoučlennou českou „menšinu“ posledních zbytků únavy z úmorné cesty. S radostí i napětím pozorujeme husy velké (Anser anser) a kormorány velké (Pharacrocorax carbo) na prvních rybnících zdejší soustavy, ležící u vesnic Debnica a Przygodice v „přírodním parku“ Dolina Baryczy. Po chvíli nám nad hlavami prolétá i trojice morčáků velkých (Mergus merganser). To nejlepší nás ale teprve čeká.

Celý článek →

Tváře výboru: Michal Pešata

Nejmladší člen výboru pobočky se narodil v roce 1980 v Benešově. Po střední Zemědělské škole absolvoval i Zemědělskou fakultu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a odešel pracovat na Krajský úřad v Pardubicích. Od roku 2006 je kroužkovatelem.

Do východních Čech ses přistěhoval teprve nedávno. Takže první otázka je docela prostá: Jak se ti tady líbí?

Do východních Čech jsem začal jezdit na výlety již kolem roku 2000. Předtím jsem byl asi 8 let v jižních Čechách a předtím ve středních Čechách. Každý kraj má své. Ten východočeský začínám teprve pořádně poznávat. Neustále objevuji nová zajímavá místa. Jelikož je tento kraj velmi různorodý a pestrý co se biotopů týče tak se mi zde velice líbí.

Chtěl bys tady zůstat natrvalo nebo tě láká spíš nějaké jiné místo a jiná práce?

Jelikož jsem tu stačil založit rodinu (mám malého syna, který za několik dní oslaví své první narozeniny) a usadit se, tak předpokládám, že se v dohledné době stěhovat nikam nebudu. A to i vzhledem k tomu, že mě má momentální práce baví a nemám v plánu ji měnit.

Slyšel jsi někdy před svým příchodem o VČP ČSO nebo o nějaké ornitologické činnosti v rámci východních Čech?

Před svým příchodem do těchto končin jsem znal VČP ČSO „pouze“ jako vydavatele sborníku Panurus a článků v něm.

Jako člověk, který se do „našeho“ kraje přistěhoval teprve nedávno, můžeš mít na spoustu věcí nový nezaujatý pohled. Kde vidíš přednosti a kde nedostatky jak v činnosti pobočky, tak i v zdejší ochraně přírody a samotné ornitologii?

Právě proto, že jsem se přistěhoval teprve nedávno, nemohu soudit činnost pobočky jako celku. Nejdříve musím poznat celé fungování, a pak teprve mohu vnášet „nezaujatý pohled“ (No tak mě napadá, že potom to nebude pohled nezaujatý :-)). Celkově nyní vnímám velký problém ochrany (v celé ČR) ptáků v nedostatku aktuálních exaktních údajů o výskytu živočichů, které budou přístupné všem potřebným institucím i veřejnosti. Prostě abych mohl cokoliv „chránit“ musím vědět, kde to je nebo není. Nejdřív jsi žil ve Hvězdonicích, pak v Českých Budějovicích a teď ve Slatiňanech.

To jsou docela skoky. Jak to bere tvoje rodina?

Jak jsme již psal výše, moje rodina žije tady se mnou. Jedním z důvodů proč jsem se rozhodl přejít do Slatiňan je právě moje přítelkyně. Moji rodiče žijí stále ve Hvězdonicích a snad si již zvykli na moji nepřítomnost, jen vzdálenost od vnuka je asi hodně mrzí. 

Při studiích ses dostal na expedici do Kamerunu. Jak na to vzpomínáš?

Do Kamerunu jsem se dostal zatím dvakrát. Vzpomínám na to v tom nejlepším. Všechno je tam úplně jiné a úplně jinak. Jiná příroda, jiná mentalita místních obyvatel, jiná krajina – celkově nádhera – nedá se to vypovědět takhle v krátkosti :-). Zážitku a dojmů z celkově cca 5ti měsíčního pobytu je příliš mnoho. Asi nejsilnější a nejveselejší zážitek byl pohled z oka do oka s kaloněm kladivohlavým.

Chtěl by ses tam někdy vrátit nebo tě láká jiná země?

Vrátit bych se tam určitě chtěl – velmi zajímavé je sledovat změny, ke kterým tam dochází a to velmi rychle. Dříve jsem chtěl navštívit všechno. Teď už je mi jasné, že si budu muset vybírat. V podstatě mě láká cestování, jako takové speciální přání nemám.

Jako zaměstnanec KÚ se denně setkáváš s byrokracií, jaký k ní máš vztah a jak se snášíš s některými opravdu „úřednickými“ úředníky?

Zaměstnancem úřadu jsem teprve krátce, předtím jsem dlouho vedl studentský život a krátce podnikal. Vlastně se stále seznamuji s chodem úřadu. Dříve jsem samozřejmě na úřad pohlížel jinak než nyní, kdy se stávám jeho součástí. Těžko říct, co si představuješ jako „úřednického úředníka“ já tak jako Sira Humphrey Applebym z britského seriálu Jistě pane Ministře – a takového jsme v Čechách ještě nepotkal.

 

Náhradní hnízda pro černé čápy

    Orlické hory, Broumovsko – Čáp černý je tajemný pták, který si získává pozornost mnoha pozorovatelů. V Královéhradeckém kraji jsou známá čapí hnízda pravidelně kontrolována, a to nejen v čase hnízdění, ale také v předjaří před příletem ptáků ze zimovišť. Při letošních kontrolách jsme zjistili, že došlo ke zřícení několika letitých hnízd. Příčinou byla bohatá sněhová nadílka, zatížené větve pak nevydržely zvýšenou váhu a ulomily se. Protože je dohledávání nových hnízd čápa černého velmi náročné a také proto, že chceme čápům nabídnout bezpečné hnízdění na již osvědčených a pro ně známých místech, rozhodli jsme se alespoň dvě ze spadlých hnízd obnovit.

   
První hnízdo v CHKO Broumovsko bylo umístěné na boční větvi buku, asi 2 metry od kmene. Strom je bohatě rozvětvený, proto nebylo těžké najít pro novou podložku náhradní místo. Nejvhodnější se jevila rozsocha 3 větví, ke které mají čápi dobrý přílet. Tam jsme umístili rošt z nařezané tyčoviny, dobře ho upevnili a navrch naskládali zbytky starého hnízda. Byly to převážně bukové větve do průměru 2 cm. Hnízdní kotlinku jsme pak vystlali drny, takže výsledek vypadal hodně přesvědčivě.

   
Podobným způsobem bylo obnoveno i druhé hnízdo v CHKO Orlické hory, které bylo původně umístěno na vodorovné větvi buku více jak 3 m od kmene. Tohoto zříceného hnízda velmi litujeme, neboť se jednalo o esteticky nejpůsobivější čapí stavbu na Rychnovsku. Avšak po pečlivé prohlídce nosné větve jsme s povděkem kvitovali, že k pádu hnízda došlo právě v zimě, neboť nosná větev byla ztrouchnivělá. Podložku jsme na stejný strom umístili těsně před pravidelným příletem čápů.

   
S instalací náhradních podložek za spadlá hnízda černých čápů máme na Náchodsku víceleté zkušenosti. V roce 2004 spadlo pravidelně obsazované hnízdo v Pekelských lesích. Čápi si sice postavili hnízdo nové, ale na místě, které je často navštěvováno lidmi a probíhají zde probírkové těžby. Na původní strom byla tedy umístěna nová podložka. Tou čápi zprvu pohrdali, ale když došlo k pádu náhradního hnízda, podložku přijali a zahnízdili na ní. Poté došlo ke smýcení stromu i s podložkou a čápi od té doby hnízdí na neznámém místě.

   
Druhá podložka byla zhotovena po pádu hnízda s mláďaty z vysokého smrku v roce 2006 na Broumovsku. V následujícím roce byla na podložce úspěšně vyvedena 4 čápata a vloni hnízdo obsadila káně lesní.

   
Tyto výsledky nás naplňují optimismem a doufáme, že se budou nové podložky čápům líbit a že na nich budou spoustu let úspěšně hnízdit. Závěrem bychom rádi poděkovali příslušným správám CHKO a správcům lesa za podporu záměru, jakož i kolegům za pomoc při instalaci podložek v terénu.

  
Za fanatické čápaře Petr Kafka a Josef Vrána

Snímky původního hnízda a podložky z Broumovska

 

 

 

 

 

 

Snímky původního hnízda, podložky a nově stavěného hnízda z Orlických hor

{mxc}

Prvního dubna jsme oslavili „Mezinárodní den ptactva“ (International Bird Day)

    Že je 1. duben kromě „apríla“ také svátkem všech ptáků, to asi všichni víme. Jak ale „Den ptactva“ vznikl a proč? 
    „Mezinárodní den ptactva“ se slaví již více než 100 let. Ptáků se týkala vůbec první mezinárodní úmluva s enviromentálním zaměřením, tzv. „Úmluva na ochranu ptactva pro zemědělství užitečného“, uzavřená 19. března 1902 v Paříži. Československá republika k ní přistoupila 6. 3. 1924 předpisem 205/1924 Sb. O dva roky později, 1. dubna 1906, byla podepsána „Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva“. A právě na památku podpisu této konvence se již od roku 1906 slaví 1. duben jako „Den ptactva“.

    Zatímco o tom, že "Mezinárodní den ptactva" se slaví jako připomínka podepsání mezináodní konvence ví leckdo, málokdo tuší, že „u nás“ je ale tradice aprílového slavení „Dne ptáků“ ještě o něco starší a sahá až do dob Rakousko-Uherské monarchie. Tradici založil slovenský přírodovědec Oto Herrmann (1835 – 1914), který se narodil, žil a působil v Brezně. Prvně byl „Den ptáků“ vyhlášen jako akce pro školy v tehdejším Rakousko-Uhersku 1. dubna 1900 a spolu s opeřenci se „oslavovaly“ i stromy.

    Jedním z hlavních cílů „Mezinárodního dne ptactva“ je obrátit pozornost k nebezpečím, ohrožujícím ptáky na celém světě a pomoci tak jejich ochraně a ochraně jejich stanovišť.

K efektivní ochraně ptactva nestačí pouhá ochrana jednotlivých druhů. Je nutná také ochrana jejich stanovišť. Proto je nutné hodnotit různé lokality z úhlu pohledu jejich atraktivity pro ptáky. Všichni víme, jak rychle z české krajiny mizí „zanedbané a zpustlé“ kouty přírody, drobné mokřady v polích, stará stromořadí a sady, vzrostlá zeleň ve městech, břehové porosty okolo toků i rybníků, litorály rybníků… Všude se staví, prostředí se „zkrásňuje“, zefektivňuje se využití ploch rybníků a polí, z „evropských peněz“ se ve velkém rekonstruují a zateplují budovy… a málokdo si přitom uvědomuje, že tím nenávratně zanikají biotopy mnoha druhů ptáků.

    Největší hrozby na ptáky ale číhají v době jejich často velmi dlouhých cest. Někteří letí až 10 000 km, rekordmanem je rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea), který dokáže překonat až 40 000 km. Nejohroženějšími jsou druhy cestující přes Středozemní moře, zejména křepelky polní (Coturnix coturnix), chřástalové polní (Crex crex), vlaštovky obecné (Hirundo rustica), drozdovití ptáci (Turdidae) a další malí ptáci, táhnoucí v noci. Podle údajů BirdLife International ve Středomoří (především na Kypru) každoročně v období jarního a podzimního tahu zahyne více než 1 milion ptáků. Nezahynou však vyčerpáním z dlouhé cesty – jsou zabiti místními lovci v rámci pochybných sportovní loveckých „tradic“. Předpokládá se, že početnost některých druhů klesá nejen z důvodů ničení jejich biotopů, ale zejména v důsledku těchto (často oficiálně nelegálních, nicméně vládami tiše tolerovaných) lovů.

    Ornitologové slaví svátek ptáků v terénu. Začátkem dubna je tah ptáků v plném proudu. Je to jedno z ornitologicky nejzajímavějších období: v přírodě můžeme pozorovat jak řadu zimních hostů, kteří ještě nestihli od nás odletět, tak řadu migrantů, protahujících přes naše území na svá severská hnízdiště, ale i řadu našich druhů, které se právě v tuto dobu vracejí na svá hnízdiště a někteří ptáci už dokonce naplno hnízdí.

    Přesto, že „Mezinárodní den ptactva“ se ve světě slaví již více než 100 let, u nás je to tak trochu zapomenutý svátek. Na rozdíl od třeba „Mezinárodního dne Země“ (Earth Day), mu mnoho pozornosti nevěnují ani média, ani školy, zmíněn není ani ve většině kalendářů.
s využitím materiálů z internetu napsala Svě

pt

{mxc}