Východní a severní Čechy – Dne 30. 8. 2008 byla na mokřadu u obce Rzy pozorována husa velká (Anser anser), která měla červený krční límec s bílým kódem O/42 (F. Kopecký). Na přelomu března a dubna 28. 3. a 5. 4. 2009 byla pozorována druhá značená husa s krčním límcem O/44 u obce Chvojence (T. Bělka, T. Cik). Tyto husy mají zajímavou historii. Obě dvě se vylíhly koncem dubna v Pokrušnohorském zooparku v Chomutově polodivokému páru, který je zde od roku 2005 neustále sledován. Pár měl celkem 7 housat, o jedno v polovině května přišel. Z šesti zbylých bylo 5 odchyceno, označeno a 11. 7. 2008 vypuštěno na Heřmanickém rybníce na Českolipsku. Tímto činem byla housata začleněna do projektu Reintrodukce husy velké na Českolipsku, který probíhá od roku 2007. Krátce po vypuštění zmizela jedna husa O/43. Ostatní se rozlétly do okolí. Byly zastiženy v Polsku, východních Čechách, jižní a střední Moravě. V roce 2007 byly vypuštěny 4 husy.
Projekt Reintrodukce husy velké na Českolipsku je kontroverzní a panují na něj různé názory. Tímto článkem není míněna žádná obhajoba, jen zde budou shrnuta fakta.
Severočeská rybniční oblast (Českolipsko)
V 19. století se píše, že jsou husy v této oblasti hojné (Frič 1872 podle Komárka 2007). V roce 1912 píše Schuster Rootvalk, že dříve velmi hojná husa ubývá. Počet hnízdících párů před rokem 1914 byl odhadnut na 30 – 40 (Schuster 1937 podle Hudce 1971). Kolem roku 1930 byl počet odhadnut na 10 – 20 párů (Schuster 1933 podle Hudce 1971), přitom v severních v Čechách se jednalo o největší populaci, protože v obou dalších oblastech (jižní Čechy a jižní Morava) hnízdily jen jednotlivé páry (Šťastný et al. 1996). Po druhé světové válce husy hnízdí prakticky jen na Novozámeckém rybníce. V letech 1946 – 50 tu byl jejich stav odhadnut na 4 – 12 párů, v letech 1953 – 63 kolísal počet mezi 2 – 4 páry, roku 1964 pouze 1 – 2 páry a v roce 1968 již nebylo hnízdění zjištěno (Hudec 1971). Až v roce 1977 (snad již 1976) na Novozámeckém rybníce vyhnízdil jeden pár (Šťastný et al. 1987). V letech 1977 až 1984 hnízdily jen nepravidelně. Od roku 1985 husy z Českolipska vymizely (Šťastný et al. 1996). Po provedených úpravách na Novozámeckém rybníce zde zaznamenal K. Filip výskyt hus v hnízdním období v roce 2000 a 2001. V květnu 2001 zde prokázal pár, který vodil 4 housata, avšak v průběhu června tato rodina z rezervace beze stopy zmizela (Filip 2002).
Populace husy velké v celé Evropě vzrůstá (Madsen et al. 1999, Wetlands International 2002, Wetlands International 2006). Husa se šíří i na území České Republiky. Obsazuje nové lokality, jak v okolí tradičních hnízdišť, tak i na nových místech (Šťastný et al. 2006). Na Českolipsku již delší dobu chybí. V letech 1990 a 1991 byly uskutečněny první pokusy o navrácení hus. Obě dvě akce ztroskotaly, housata se nepovedlo dochovat do vhodné velikosti (Podhrazský 2007). V roce 2006 projevili někteří ornitologové ze severních Čech zájem o obnovení těchto pokusů. Byl zpracován projekt, vše konzultováno s MŽP, CHKO Kokořínsko, ČSO, KS NM Praha a odborníky (např. Karel Hudec, Karel Šťastný). Výsledky konzultací dopadly rozporuplně. Některé strany byly výhradně proti, jiné byly projektem nadšeny, proto je projekt označen za kontroverzní. I přes tyto rozpory byl projekt zahájen, a to z několika důvodů. Na několika místech v Evropě byly populace husy založeny uměle (Velká Británie, Německo – Drážďany, Bavorsko, Rakousko – Grenau). V Čechách jsou dvě populace, které vznikly z chovaných ptáků. Nikdo se těmto umělým populacím nevěnoval. Od roku 2004 je zkoumána polodivoká populace na Chomutovsku a součástí tohoto výzkumu je projekt „Reintrodukce husy velké na Českolipsku“ (Podhrazský 2006, Podhrazský 2007).
Projekt „Reintrodukce husy velké na Českolipsku“ byl zahájen v roce 2007. Počítá s tím, že v letech 2007 – 2009 bude vypouštěno 4 – 5 nevzletných housat na Heřmanickém rybníce na Českolipsku. Housata budou označena krčními límci, aby byl o ptácích přehled a mohli být dále monitorováni. Po třech letech bude vypouštění ukončeno a bude se jen sledovat vývoj populace hus na Českolipsku.
Husa velká je druh, který hnízdí až od věku dvou let. Jednoletí ptáci se potulují mimo hnízdiště. V roce 2007 byly vypuštěny 4 husy, které byly pozorovány na několika místech v Evropě. V roce 2009 dosáhly tyto husy věku, kdy by mohly začít hnízdit. V roce 2009 před hnízdní dobou byly v NPR Novozámecký rybník pozorovány 3 páry hus. V jednom páru byli oba dva ptáci označeni, houser O/26 (značen u Mostu! 2007) a husa O/24 (vypuštěna 2007). V druhém páru byla jen jedna husa s krčním límcem, houser neznačen a husa O/28 (vypuštěna 2007). V třetím páru nebyl ani jeden pták označen. Dne 21. 4. 2009 pozoroval P. Kurka pár hus, kde měla husa límec O/28, jak vodí 5 housat ve stáří 5 dní. Ostatní dva páry naznačují, že husy zasedly na vejce, do této chvíle je nikdo nepozoroval s housaty.
Značení hus
Od roku 2005 probíhá značení hus velkých krčními límci na Chomutovsku. Od roku 2007 jsou vypouštěni značení ptáci na Českolipsku. Tito ptáci dostávají červený límec s kódem série „O“. V roce 2008 bylo obnoveno značení hus v divoké populaci v jižních Čechách v oblasti Dívčicka. Tito ptáci mají též červené límce, ale jejich kód náleží k sérii „B“.
Pokud budete pozorovat husu s límcem, pošlete prosím podrobné informace na Kroužkovací stanici Národního muzea Praha či přímo koordinátorovi barevného značení hus v ČR – Michal Podhrazský, corax@seznam.cz
Michal Podhrazský, PřF UK Praha
Fotografie dokumentující chomutovský projekt naleznete zde.
===========================================================
Použitá literatura:
Komárek, S. 2007: Ptáci v Čechách v letech 1360 – 1890 aneb tajemství rytíře von Sacher-Masocha. Academia, Praha.
Madsen, J., Cracknell, G. & Fox, A. D. 1999: Goose populations of the Western Palearctic. A review of status and distribution. Wetlands International Publ. No. 48, Wetlands International, Wageningen, The Netherlands. National Environmental Reserch Institiute, Rönde, Denmark. 344 pp.
Podhrazský, M. 2006: Shrnutí a předběžné výsledky projektu „Límcování hus na Chomutovsku, Mostecku a Lounsku“. Fauna Bohemiae septentrionalis 31: 45-50.
Schuster, J. 1933: Jahresbericht der Station Lotos. (ex. Hudec 1971)
Schuster, J. 1937: Zum Aufgang der Wasserjagd. Dtsch. Jägerztg. 18: 213 – 200. (ex. Hudec 1971)
Šťastný, K., Randík, A. & Hudec, K. 1987: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77. Academia. Praha. Šťastný, K., Bejček, V. & Hudec, K. 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985 – 1989. H & H, Jinočany.
Šťastný, K., Bejček, K. & Hudec, K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001 – 2003. Aventinum, Praha.
Wetlands International. 2002: Waterbird Population Estimates – Fourth Edition. Wetlands International Glabal Series No. 12, Wageningen, The Netherlands.
Wetlands International. 2006: Waterbird Population Estimates – Third Edition. Wetlands International, Wageningen, The Netherlands.
{mxc}
Žehuň – Ve dnech 2. až 9. května 2009 proběhl 13. ročník jarní odchytové akce v národní přírodní rezervaci Žehuňský rybník. První den se uskutečnila na třech stanovištích první kontrola programu CES, odchyt na všech stanovištích proběhl ve dnech 3. až 9. 5.. Součástí jarního odchytu je tradičně i akce Vítání ptačího zpěvu, letos za účasti 15 ornitologů (včetně návštěvy z Belgie).
Svitavsko – Poláci jsou zřejmě nejpočetnějšími potápivými kachnami palearktu. O tom, že si je řada poláků mezi sebou opravdu "blízce příbuzná“, svědčí i na ptačí svět poměrně velké množství mezidruhových kříženců. Kromě takovýchto ptáků se ale můžeme v přírodě občas setkat také s jedinci, kteří vykazují nějaké odchylky nebo zvláštnosti ve zbarvení a kříženci přitom nejsou. Zde jsou popsány dva netradičně zbarvení poláci, pozorovaní v posledních letech na Svitavsku.
Jilemnice – Jednou ze zvláštností života rorýse obecného (Apus apus) je jeho schopnost spát v letu, kdy „vypíná“ jednu hemisféru mozku. Tuto schopnost prokázaly studie, využívající radaru a radiotelemetrie u nehnízdících jedinců v Evropě. Totéž se předpokládá i pro nocování na afrických zimovištích – pokud tomu tak je, trávili by rorýsi ve vzduchu bez přestávky 9 měsíců v roce. Existuje ale jen málo přímých pozorování rorýsů nocujících v letu nad Africkým kontinentem. 
Ostružno – René Decartes mnoho lidí (k jejich škodě) již v 17. století přesvědčil, že zvířata nemají duši. Ještě na konci 19. století se i mezi učenci našli tací, kteří věřili, že zvířata necítí bolest (asi nikdy nešlápli žádnému psovi na ocas). Naproti tomu severoameričtí indiáni označovali zvířata výrazem, který by se dal přeložit jako „lidské bytosti“ nebo „bratříčci“. Ale ponechme každému jeho názor na tento filozofický problém.
V neděli 10. května oslaví své 65. narozeniny máš kolega Karel Bejček z Hradce Králové. Kdo měl možnst Karla blíže poznat, jako třeba účastníci zimního kroužkování labutí, ten si ho určitě oblíbil. Karel je se svým optimismem, věčným humorem a vyprávěním nepřehlédnutelný. Málokdo by tomuto vitalitou překypujícímu muži hádal tak vysoký věk. Jsem ráda, že nám Karel poskytl rozhovor.
Novobydžovako – V rozpuku listoví, ve výhonech květů, které rozběhnuty do dáli odívají louky do pestrých kabátců, pod klenbou azurové modři oblohy – všude zní lehoulinký svist ptačích křídel a vzrušené hlasy. A jaro, jaro všude kolem! 
Svitavy – Mezi vzácnější, ale velmi zajímavé bahňáky patří koliha malá (Numenius phaeopus). Na území České republiky se jedná o pravidelně protahujícího, avšak nepříliš početného zástupce čeledi slukovitých. Hlavní hnízdní populace kolihy malé leží v Evropě na Islandu, v oblasti Skandinávie a Ruska. Celosvětová populace je odhadována na 1-2 miliony exemplářů (Wetlands International 2002).
