Dobříkov – Rzy – Drobná vodní plocha jižně od osady Rzy patří bezesporu k nejzajímavějším a nejhodnotnějším ornitologickým lokalitám východních Čech. Tato „Mokřina u Rzů“, jak dostala před lety pracovní název, je sice tvořena „jen“ několikahektarovou vodní plochou, každý návštěvník však na první pohled rychle pochopí, v čem spočívá její hodnota. Na vodní hladinu totiž navazuje plně vyvinutý litorál, kde vlhké ostřicové louky s vtroušenými rákosinami plynule přecházejí do luk kulturních (kosených) v šíři desítek a na jihu až stovek metrů.
Nepodařilo se mi zatím dohledat historii tohoto vodního díla, ovšem dle slov starosty obce Dobříkov (pod nějž Rzy samosprávně patří) zde byl v minulosti založen rybník. To potvrzuje i snadno dohledatelná hráz na západním okraji. Prý ale měl být v druhé polovině minulého století zrušen, protože se dal špatně vypouštět, což zřejmě lokalitu v konečném výsledku pro ptáky zachránilo – ze stejného důvodu se dotčenou plochu nikdy nepodařilo zcela vysušit a přeměnit na pole. Mimochodem, v katastru jsou tyto pozemky vedeny jako orná půda a louky. A tak tu nyní máme vodní plochu, v níž se rybářsky nehospodaří, což je jejím dalším silným pozitivem.
Mokřině u Rzů se systematicky věnuji teprve od počátku této dekády, kdy probíhalo poslední hnízdní mapování ptáků ČR. Doba je to krátká a určitě by bylo zajímavé srovnání s deníky našich (nejen) pobočkových kolegů z časů dřívějších. Nicméně i tak se dají nějaké změny vysledovat.
Asi nejmarkantnějším jevem zůstává bez nadsázky dramatický pokles populace racka chechtavého (Larus ridibundus) z 3000 – 5000 hnízdních párů v době uvedeného hnízdního mapování až na 800 – 1000 párů v roce 2008, který plně koresponduje s vývojem v tradičních oblastech hnízdění racků (Třeboňsko, Bohdanečsko, Svitavsko apod.). Početní trend racků, také v souladu s vývojem na jiných místech, bohužel kopíruje potápka černokrká (Podiceps nigricollis), jejíž počty za stejné období poklesly z 10 – 15 párů na několik párů. Situace vyvrcholila při srážkově silně deficitním jaru v roce 2007. Volná vodní hladina se rychle zmenšila asi o jednu třetinu a úspěšné vyvedení mláďat nebylo u těchto potápek vůbec prokázáno. Opačný trend lze vysledovat u některých rákosinových druhů pěvců. S tím, jak se postupně přirozeně zazemňuje prostor před hrází spolu s rozrůstáním rákosu, přibyly dva nové, zvláště chráněné druhy. Od roku 2007 zde pravidelně hnízdí 1 – 3 páry cvrčilky slavíkové (Locustela luscinioides) a pravidelně se v hnízdní době objevuje rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus). Zajímavá je situace u vzácnějších zástupců skupiny plovavých kachen (z potápivých jsou zde pouze oba nejběžnější druhy poláků). Pomineme-li kopřivku obecnou (Anas strepera), jejíž počty stoupají i na jiných lokalitách, můžeme se u Rzů pravidelně setkat s oběma druhy čírek a lžičákem. Zatímco ještě před několika lety byl výskyt čírky modré (Anas querquedula) častější, v poslední době se v hnízdní době setkáme spíše s čírkou obecnou (Anas crecca), jejíž hnízdění zde prokázal náš kolega a člen východočeské pobočky Miroslav Jelínek v roce 2006. Vcelku pravidelně je pozorován i lžičák pestrý (Anas clypeata), jehož hnízdění se mi podařilo prokázat dokonce dvakrát (v letech 2003, resp. 2008), vždy pozorováním samice s nevzletnými mláďaty.
A jak se situace jeví letos, byť ještě jaro neskončilo a bilancování by bylo předčasné? Počty racků jsou srovnatelné s loňským rokem, snad se tedy pokles zastavil. Nečekaně optimisticky působí zjištění stavu potápek černokrkých – při kontrole 15. 5. autor zjistil celkem 9 párů, z toho 6 již s čerstvě vyvedenými mláďaty v prachovém šatě (celkem 9 pull.). Uvedená čísla představují nejlepší výsledek za poslední tři roky, a to i přesto, že poslední týdny jsou srážkově znovu silně deficitní a litorální pásmo vysychá. Ve stejném datu se zde zdržovali lžičáci (1 pár + 1 M), zatím nezbývá než doufat, že zahnízdí stejně jako loni. Kopřivky jsou zde ve 4 párech a zpívají 2 samci cvrčilky slavíkové. Opakované zjištění rákosníka velkého posouvá hnízdění tohoto druhu z kategorie možného do kategorie pravděpodobného.
O lokalitě by se dalo ještě psát dlouho. Nejsou tu zmíněna jednorázová zahnízdění ani tahové a občasné výskyty zvláště chráněných i ostatních druhů ptáků. To ještě čeká na zbilancování a hlubší rozbor. Příspěvek má spíše za cíl podat aktuální zprávu a zároveň poukázat na hodnoty lokality, které jsou stále zachovány, přestože dosavadní aktivity VČP ČSO směřující k zákonné ochraně (vyhlášení přírodní rezervace) zatím nepřinesly kýžený výsledek. Snad se i nadále na Rzech budeme moct těšit zajímavým pozorováním a především zde ptáci budou nacházet pro svůj život příznivé útočiště…
Martin Fejfar
{mxc}
Novobydžovsko – Řeky a jejich nivy představují širokou škálu biotopů, které poskytují životní podmínky pro řadu druhů rostlin a živočichů, včetně ptáků. Řeky v přírodním stavu se na území ČR vyskytují již zřídka. Úpravy řek a jejich niv s cílem tlumit povodně nebo zlepšit odvodnění krajiny mohou mít velmi nepříznivý vliv – mohou značně snížit ekologickou hodnotu toku i přilehlých nivních lokalit. Výsledkem takových zásahů jsou sice povodně méně časté a kratší, ale úpravy způsobují také hydrologickou izolovanost mnoha řek od jejich niv. Důsledkem toho je pak úbytek biotopů a snížení schopnosti nivy plnit mnoho svých přirozených funkcí (např. ovlivňovat povodně či zadržovat sedimenty a živiny). Hydrologické a ekologické propojení řek s jejich nivami je základem fungování řek.
Strnad zahradní (Emberiza hortulana) je zajímavým zástupcem čeledi strnadovitých, se kterým, troufnu si poznamenat, se ve volné přírodě nesetkal každý z ornitologů. Tento druh náleží k ptákům s evropsko-turkestánským typem rozšíření tj. jeho výskyt pokrývá kontinentální Evropu se Skandinávií a oblasti střední Asie. Podle Hudce (1983) se ve střední Evropě objevil před více než sto lety, ale v posledních dekádách došlo k jeho silnému úbytku. Strnadi zimují na území subsaharské Afriky i v oblasti Arabského poloostrova. 
Chrudimsko – Pichlavé květnové slunce visí v nadhlavníku. Vlastní stín se docela vypařil. Kráčím po hřbetu sypké ornice. Letos na jaře byla obnažena právě po třistasedmdesátéprvé. Žádné kulaté výročí, ale i tak se na přelomu března a dubna v polích trochu slavilo. Traktory při této příležitosti upekly podle lety prověřeného receptu výborný glejový dort s třenými čejčími žloutky. 
Choceňsko – Možná si řeknete: „Co je na kukačce?“. A přece, dnes je to jeden ze vzácných a ubývajících druhů naší přírody. Ovšem nemám na mysli ptáka kukačku obecnou, ale divoce rostoucí orchidej s ornitologickým názvem vstavač kukačka (též vstavač obecný Orchis morio). Když jsem se dozvěděl o poměrně bohaté populaci u Dvořiska na Choceňsku, začal jsem spřádat plány, jak a kdy se tam vypravit. Před několika lety jsem fotil 4 kukačky na Hadovně u Potštejna 22. května (loni už jsem tam nenašel ani jednu), tak mě poněkud zaskočilo, když mi David Číp počátkem května hlásil, že už jsou v plném květu.
{mxc}
Žluva hajní (Oriolus oriolus) byla pro mne jako Středoevropana a hocha z podhůří Vysočiny vždy exotický druh, přestože v níže položených oblastech, které se v našem kraji přimykají k Polabí, se zřejmě tu a tam i dříve žluva vyskytovala. V blízkém okolí Svitav, například i na Opatovsku, nebyla však známa ani na tahu až do roku 1993. Teprve poté se začala ozývat zejména z korun topolů rybníka Hvězda (1).
ÚVODNÍK – Před nedávnou dobou vznikl nápad, že se na webu Východočeské pobočky ČSO pokusím sestavit jakýsi seriál, ve kterém bych se chtěl věnovat diverzitě ptáků chovaných v zoologických zahradách. Dřevní ornitologové a birdwatcheři si určitě budou zakrývat oči a ťukat si na čelo, že si ornitolog vůbec může dovolit chodit do ZOO. Nicméně já tvrdím, že pravý ornitolog musí znát všechno, nebo minimálně alespoň se snažit o vše v oboru zajímat. Nebudu popírat, že mě částečně ovlivnilo mé působení v ZOO Praha. Můj zájem o okolní zoologické zahrady mě přivedl k myšlence sepsat sérii kratších reportáží o tom, s jakými skvosty se vlastně v chovu v zajetí lze dnes setkat. Předem čtenáře upozorňuji, že faktografická stránka některých reportáží může klesat v rozsahu, jak je to dlouho, co jsem v té které ZOO byl a jaké zprávy se mi podařilo dát dohromady. Pokud byste mě chtěli upozornit na jakékoliv nedostatky, neváhejte mi napsat na suvorov@fzp.czu.cz. Jako první jsem si poněkud netradičně vybral zoologickou zahradu v Jihlavě. 
