Husice nilské se šíří východními Čechy: Sčítejte je!
Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je v posledních letech nepřehlédnutelným přibývajícím druhem. V regionu východních Čech ji lze označit za druh během migrace poměrně běžný a již pravidelně, avšak v malém počtu hnízdící. V letech 2012 – 2017 byla odhadována velikost východočeské populace na 1 – 4 páry a proces kolonizace regionu byl teprve spíše v počáteční fázi obsazování. Přestože přibývá počet lokalit s hnízdícími husicemi, její početnost je ve východních Čechách stále malá a početnost se stále pohybuje kolem pěti párů. Možná to však již po letošní sezóně, v níž je husice Pobočkovým ptákem roku, platit nebude. Že je stále žádoucí hnízdící husice hledat, naznačují nálezy popsané níže.
První prokázané hnízdění sokola stěhovavého v průmyslovém areálu ve východních Čechách
Mláďata sokola stěhovavého v budce na elektrárně Opatovice, květen 2020. Foto: Václav Beran
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je druh hnízdící původně na skalách, ale vzhledem k rostoucímu lidskému tlaku na přirozené biotopy se přizpůsobuje i dalším hnízdním možnostem. V posledních letech se do ČR šíří ze sousedního Německa nový fenomén – hnízdění sokolů na lidských stavbách. Na chladící věže, komíny a jiné výškové objekty postupně ve spolupráci s vlastníky/provozovateli instalujeme velmi odolné hliníkové budky. První budka byla vyvěšena v roce 2010 v elektrárně Tušimice.
Pomozte krkonošským ornitologům mapovat hnízda jiřiček v Krkonoších.
Jiřičku obecnou zvolila Česká společnost ornitologická Ptákem roku 2020. Budeme rádi za všechna data o jiřičkách v Krkonoších, zejména o počtu obsazených hnízd. Ta jsou z hlíny, jsou kulovitá a přilepená na vnější fasádě budov (na rozdíl od miskovitých hnízd vlaštovek uvnitř lidských sídel). Pro ty, kdo máte Facebookový účet, pošlete žádost o členství ve FCB skupině Jiřičky v Krkonoších a tam vkládejte svá pozorování – město (obec), číslo popisné + počet aktivních hnízd. Cenné budou informace i o obcích nebo horských boudách, kde jiřičky nejsou. Soutěžíme také o fotografii kuriózního umístění hnízda jiřiček. Od června do srpna 2020 mapujeme oblast Krkonoš od Žacléře po Harrachov a Podkrkonoší v linii obcí Vysoké n.J. – Jilemnice – Hostinné – Trutnov – Královec.
Informace uvítáme i na mailu vcpcso@centrum.cz
Dušan Vodnárek
Východočeská pobočka ČSO má (staro)nový výbor
Vzhledem k současné situaci ohledně pandemie koronaviru nebylo možné provést plánované volby do výboru Východočeské pobočky ČSO na jarní členské schůzi a výbor se rozhodl k volbě elektronické. Všem pobočkovým členům byly zaslány kandidátky, informace k volbě a online formulář k provedení volby. Uzávěrka hlasování byla 11. dubna. Celkem hlasovalo 66 členů, kteří zvolili všech 9 kandidátů. Volební komisi tvořila Světlana Vránová (předsedkyně VK) a členové VK Vladimír Lemberk a Radek Hampl.
Sedmá konference Východočeské pobočky ČSO
Lokalita terénní konferenční exkurze: přehrada Rozkoš. Foto J. Vaněk
Již od roku 1990 pořádá Východočeská pobočka ČSO (VČP ČSO) konferenci Metody a výsledky výzkumu ptačích populací. Od krásných začátků v České Skalici se toto setkání amatérských i profesionálních ornitologů postupně podívalo na Českomoravskou vysočinu ke Slavíkovu a do Pardubic. Vedle českých špiček jsme se zároveň mohli těšit i z účasti zahraničních hostů. Stále však šlo hlavně o setkání a poučení nás všech, kteří se zajímáme o ptactvo, jeho život a ochranu.
Jarní pobočková schůze je zrušena
Vzhledem k aktuálnímu vládnímu nařízení rušíme jarní členskou schůzi Východočeské pobočky České společnosti ornitologické, která se měla uskutečnit 21. 3. 2020 od 9:00 hodin v přednáškovém sále Jana Kašpara v Pardubicích.
Součástí schůze měla být volba nového výboru VČPČSO. Výbor pobočky v současnosti pracuje na online verzi voleb. Veškeré podrobnosti se včas dozvíte.
Děkujeme za pochopení.
Výbor VČPČSO
Pobočkový pták roku 2020. Aneb vypravte se za husicemi!
Pár husic nilských na Rozkoši. Foto J. Vaněk
Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je v posledních letech nepřehlédnutelným a přibývajícím druhem. Někteří autoři poukazují na možnost, že invazní druhy mohou mít negativní dopad na lokální biodiverzitu. Jedním z těchto invazních druhů je i husice nilská, která byla vysazena v již v 17. století ve Velké Británii a její šíření v západní Evropě je pozorováno zejm. od 60. do 80. let 20. století. Početnost řady ptačích druhů mění je ovlivněna v důsledku působení antropogenních vlivů, u vrubozobých je jedním z faktorů tzv. chov „na volno“ či cílená introdukce. U husic tak došlo k vytvoření životaschopných divokých populací v nepůvodních areálech. Dynamika změn ptačích společenstev v přírodě bývá občas rychlá a fascinující. I proto je důležité proces kolonizace zaznamenat co nejpřesněji.
