Není tomu tak dávno, ti starší z nás si to pamatují velmi dobře, kdy byl kormorán velký (Phalacrocorax carbo) v České republice velice vzácným ptákem. Když se někde objevil, byla to rarita a ornitologové se tam „slézali“ jak švábi na pivo. V posledních letech už to rozhodně neplatí. Kormorány vídáme po celé republice, v některých koutech naší vlasti i ve vysokých počtech a jsou u nás dokonce kraje zaslíbené, kde tento druh hnízdí. A tak, jak už se to u běžných druhů stává, věnujeme kormoránům stále méně a méně pozornosti. Ale oni za pozornost stojí! Nejen proto, že jsou sami o sobě velmi pozoruhodní, ale také proto, že jsou v okolních zemích hojně kroužkováni a jejich důsledné prohlížení může přinést velice zajímavé výsledky. A přitom není třeba je ani chytat! To, že jich je hodně, je pro zjišťování informací o jejich životech jen výhoda.
Pro inspiraci uvádím příklady z Ústecka, kde se na kormorány už od loňského roku dívám na velmi pečlivě. Na Labi se jich zde přes zimu zdržuje několik set. Na pravidelném odpočinkovém místě, které je dobře přístupné, přes den pobývá zhruba čtyřicet ptáků. Z těchto čtyřiceti obvykle bývá 2-5 ptáků kroužkovaných. V zimě 2008/2009 se mi podařilo odečíst pět kormoránů. Jeden byl z Ruska, jeden z Finska, jeden ze Švédska, jeden z Estonska a jeden z Dánska. V letošní zimě se kormoráni objevili znovu. K mému překvapení ptáci z Estonska a Finska seděli po roce přesně na stejné větvi jako loni!! Také kormorán z Dánska znovu pravidelně loví na stejném místě. Ostatní „známí“ se zatím neobjevili, ale zato se objevil další pták z Finska a jeden nový z Německa.
A ani není potřeba, aby kormoráni byli označeni odečítacími kroužky – z deseti ptáků, které se mi podařilo odečíst byli s odečítacím kroužkem pouze dva. S dobrou optikou je možné klasický ornitologický kroužek, který je buď hliníkový či ocelový, odečíst na vzdálenost 60-100 m, podle velikosti ražby. Odečítací kroužek je snadno čitelný i z 250 m. Velmi se mi osvědčilo odečítat kormorány v dopoledních hodinách mezi 10.-12. hodinou. V té době již ukončili ranní lov a obvykle se čistí a odpočívají na bezpečných místech, kde je poměrně snadné se k nim přiblížit. Další vhodné místo k odečítání je pravidelné nocoviště, kde se však ornitolog musí pohybovat obezřetně, aby ptáky zbytečně neplašil. I zde je možné se k nim přiblížit na méně než 100 m.
V ČR se kormoráni kroužkují v malém počtu v hnízdní kolonii v jižních Čechách a dostávají zde i modré odečítací kroužky. Počty ptáků okroužkovaných v jiných zemích Evropy jsou však mnohonásobně vyšší, často jsou to tisíce kormoránů ročně v jednotlivých zemích. I přesto, že většina ptáků je označena pouze ornitologickým kroužkem, část z nich téměř v každé zemi dostává i kroužek barevný. Např. jen v Dánsku je každoročně odečítacími kroužky označeno asi 600 jedinců. Pro začátek v odečítání je nejlepší zaměřit se právě na nápadné odečítací kroužky. V současné době se spíše než barevné kombinace užívají kroužky s kódy. Ve většině evropských zemí se používají kódy tříznakové, pouze ve Španělsku, Finsku a Itálii již začali používat čtyřznakové kódy. Díky výborné mezinárodní koordinaci se v současné době používá stejná barva ve více zemích (např. zelená v Polsku, Dánsku, Švýcarsku, Velké Británii, Rumunsku, Estonsku, Finsku a Rusku). Při odečtu kormorána (ale i jiného barevně označeného druhu) je proto vždy třeba zkontrolovat webovou stránku http://www.cr-birding.be/, kde naleznete přehled většiny projektů barevného značení i kontakty na jednotlivé koordinátory. V případě potíží či jazykové bariéry vám ochotně vypomůže kroužkovací stanice, případně se můžete obrátit i na mě.
V sousedním Německu začali od letošního roku značit kormorány modrými odečítacími kroužky. V roce 2009 označili pouze 219 ex., ale dva ptáci již byli zastiženi v ČR a je pravděpodobné, že se zde pohybuje i řada dalších. Je třeba jen být na pozoru.
Vašek Beran
Fotografie: Vašek Beran, foceno Sony DSC W55 za použití digiscopingu přes Swarovski ATS 80HD s okulárem 20-60x.
Svitavsko – Při mém pravidelném sledování webových stránek maďarských pozorovatelů ptáků (http://birding.hu) a určitého obdivu například nad počty zde zimujících bernešek rudokrkých (Branta ruficollis) nebo záznamu o potáplici lední (Gavia immer), jsem si vzpomněl, že jsem před časem vytvářel určitou databázi ornitologických pozorování ptačích druhů, o jejichž přítomnosti v období zimy na Svitavsku máme určité doklady.
Olomouc – Mezi přední výzkumná ornitologická pracoviště v naší zemi patří bezesporu i Ornitologická laboratoř při Katedře zoologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (PřF UP). S touto adresou se jistě již někdy setkal každý z nás, ať už třeba na schůzi Východočeské pobočky České společnosti ornitologické, nějaké zoologické konferenci, nebo v ornitologickém časopise jako je Panurus nebo Sylvia.
Lískovice, rybník Temník – Mezi významné ornitologické lokality na Hořicku se bezesporu řadí rybník Temník. Nachází se v těsné blízkosti obce Lískovice, která leží přibližně pět kilometrů jihozápadně od Hořic. V minulosti se v okolí Lískovic nacházelo zhruba 15 rybníků podobně rozlehlých jako Temník. Do dnešní doby se zachovaly pouze dva. Rybník Temník je na severním břehu lemován litorálem, tvořeným rákosovými, orobincovými a ostřicovými porosty. Ty později přecházejí v mladý osikový lesík, který je ve vlhčích letech z větší části podmáčený. Na osiky poté navazuje rozsáhlý Lískovický a Bašnický les, tvořený převážně dubem letním a zimním.
Každý si už asi všimnul, že žijeme v pro biologii zlomové době. Genetika a fylogeneze se pořádně „rozjely“ a vyvrátily řadu starých dogmat. Mnoho z nás to hodnotí negativně. Čemuž se nejde divit. Je těžké jen tak opustit něco, co celý život považujeme za správné a jasné. Je však nutné si uvědomit, že věda (a ornitologie je věda) musí pořád objevovat nové, posouvat naše znalosti dál a my bychom měli přijmout novinky a nelpět na starém. Tato aktualita pojednává o některých, nedávno objevených, skutečnostech u mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus) a řádu dravci (Falconiformes).
Žichlínek – Na rozdíl od většiny ptáků řazených mezi bahňáky (dlouhokřídlí – Charadriiformes), kulík říční (Charadrius dubius) neustupuje před civilizačním tlakem, ale svádí úspěšně svůj „boj o život“ i v prostředí vytvářeném a měněném člověkem. Učebnicovým příkladem může být hnízdění kulíků na nohejbalovém hřišti v Dolní Čermné (Hampl a kol. 2001).
Hradec Králové – Otužilostní plavání má v Přerově mnohaletou tradici, která je spojena s legendárním Františkem Venclovským. Klub dálkového a zimního plavání Spartaku Přerov se pravidelně účastní závodů po celé republice. Ten zatím poslední se konal v Hradci Králové, v Labi u Eliščina nábřeží v sobotu 21. 11. 2009. Jednalo se již o 38. ročník, který se podeváté plaval jako Memoriál Františka Kašparovského. I když podmínky nebyly pro otužilce ideální (na jejich vkus bylo příliš teplo – teplota vody 6° C a vzduchu dokonce 8° C), sešlo se jich na startu 106 a závodili na pěti tratích od 100 do 1 000 m.
