Birding in the zoological gardens (9)

20100110a

ZOO PRAHA 1/3
   I have decided to start new year with a very brave deed – to write a review about a walk in Zoo Praha. It´s difficult to write it because I passed four years working there so I know the park not only as a visitor but also as an employee. I will try to put a piece of history to this journey over Zoo Praha from the period I passed there. This article is actual to the July 2009 when I suspended my contract with the zoo because of a couple-of-month long scholarship (with some small actualisating). I have tried to bring it up to date so I hope nothing has not escaped to me.

   I went there as a little boy so I have a very strong cordial relationship with the zoo. Every time I was enjoying the bird expositions and then some elephant or giraffe were not able to break through „one coloured fowl on the yard“. I remember until now when I was in the third class of my basic school, I climbed over the fence into the flamingos exposition to stole one nice red feather and later at home it was devoured by mothes. It makes me red until now remembering it. Maybe that´s one of the reasons why I was so angry when in the 2002 during the inundation everyone pointed out a death of one elephant, one hippo female and one gorilla male and nobody was interested in more than 100 bird tombs. The zoo came to its top in the period of Dr. Zdeněk Veselovský, the most famous czech ornithologist, who emphasized the zoological values of the park. A lot of rare species passed through there – e. g. Puna Flamingos (Phoenicoparrus jamesi) or Harpy Eagles (Harpia harpyja).

   I would like to start our walk at the Humboldt Penguins´ (Spheniscus humboldti) exposition in the lower part of the zoo where they share a common swimming pool with the Crested Ducks (Lophonetta specularioides). I remember from my childhood´s years they also bred some pinguins of the Eudyptes genus (I do not remember which one it was, I remember only they were three). Sometimes you can observe the Common Moorhens (Gallinula chloropus) in their exposition. This species has a very strong wild population here. It is possible to observe a huge scale of fabulous life phenomenons because they are adapted to the human presence so they are as common as feral pigeons here. In no case they cannot compete to a strongly increasing population of the Mallards (Anas platyrhynchos) which is notable mainly in the couple of ponds called “Laguna” – my colleagues reputedly counted more than 800 birds per one winter! There are some raptor aviaries next door to the pinguins exposition. Cinereous or Eurasian Black Vulture (Aegypius monachus) occupy the first and the third together with Egyptian Vulture (Neophron percnopterus). The both species are succesfuly reproducing here. In the next aviary it is possible to see a pair of Bald Eagles (Haliaeetus leucocephalus) every year breeding their chicks. In the last one you can see a growing family of Common Ravens (Corvus corax). Next door to them there´s one inconspicuous aviary in the shadow inhabited by a group of Great Grey Owls (Strix nebulosa). Few people usually note there´s an aviary so they can live in the calm there. On the other hand, it is impossible to miss two aviaries with Steller´s Sea Eagles (Haliaeetus pelagicus) because of their noisy “singing”. Cleaning of the Red-legged Seriemas´(Cariama cristata) exposition sometimes can remember an action movie because they are not very tolerant to the people. During the summer a pair of tropical Bateleurs (Terathopius ecaudatus) shifts the White-necked Ravens (Corvus albicollis) which are more resistent to the freeze. Across the path there´s a spacious run for the african water antilopes where during the summer you can see a Marabou Stork (Leptoptilos crumeniferus). It is possible to see the Night Herons (Nycticorax nycticorax) nests above the Lowland Tapirs exposition as much as in other parts of the zoo. The population was artificially created of the animals bred here and after it was enriched by the wild birds. American Flamingos (Phoenicopterus ruber) and Chilean Flamingos (Phoenicopterus chilensis) inhabit a spacious lagoon near there. The second species is already succesfully bred in Praha for many years. They share the exposition together with a pair of Spectacled Ducks (Speculanas specularis) and a small group of West Indian Whistling Ducks (Dendrocygna arborea).

   An extended pheasantry adjoins to the flamingos lagoon. Lower aviaries are very big and spacious. One of them is inhabited by a pair of Buffy Fish Owls (Ketupa ketupu). Our zoo has this species as one of the six in all Europe and we together with Walsrode are the only who have reproducted them until now. That´s a great result – the same as a reproduction of the Rhinoceros Hornbills (Buceros rhinoceros), neighbouring next door to an aviary of the Great Hornbills (Buceros bicornis). In the middle aviary you can see a pair of excellent Great Arguses (Argusianus argus), Black-throated Laughingthrush (Garrulax chinensis) and a couple of pigeon species. In the inventory of our pigeon and laughingthrush/babbler richness I have to calm myself because our zoo is probably one of the richest in these bird groups. Zoo Praha currently has 20 species of laughingthrushes and babblers and 22 species of pigeons. Some colleagues rechristened the pheasantry to “the dovecote”. In the inner space of the pheasantry there´s an empty run possible to see from outside. It was inhabitted by a Common Crane (Grus grus) male called Honzík for a long time but he was deposited to Italy. The upper line of the aviaries is composed of the ancient woody cages where is impossible to see something for a visitor. But despite of it, these aviaries are very good in the birds reproduction. There are some song birds include Red-billed Chough (Pyrrhocorax pyrrhocorax ), (also) next pigeon species and a Blue-crownet Motmot (Momotus momota). White-eared Pheasants (Crossoptilon crossoptilon) and a pair of old Capercaillies (Tetrao urogallus) share the space with some songbirds. I cannot forget a pair of Eurasian Pygmy Owls (Glaucidium passerinum).

   Across the path in front of the elephants pavilion there are the next aviaries inhabited by some songbirds species (e. g. Fawn-breasted Bowerbird Chlamydera cerviniventris), the third part of the pigeons collection, a lonely widower of the Tawny Frogmouth (Podargus strigoides), Speckled Mousebirds (Colius striatus), Bearded Barbets (Lybius dubius), Eastern Yellow-billed Hornbill (Tockus flavirostris), White-bellied Go-away-birds (Corythaixoides leucogaster), a pair of rare Crested Firebacks (Lophura ignita) and a lonely cock of the Crestless Fireback (Lophura erythrophthalma) which the zoo owns as one of seven in Europe. During our slow walking we can arrive to a big raptors aviary, one of a few constructions surviving from the communist period and still considered as suitable to breed the birds. It is inhabited by Eurasian Black and Egyptian Vultures mentioned above and one Red Kite (Milvus milvus). During their feeding, the aviary is full of Black-billed Magpies (Pica pica) parasiting on their food.

   We can continue with a path around a group of small ancient aviaries where all the parrots collection was located until recently. Currently, you can see here only few parrot species: some amazons, Monk Parakeets (Myiopsitta monachus) and the rest of the macaws collection with the White Cockatoos (Cacatua alba). The next species placed here are Siberian (Zoothera sibirica) and Black-breasted Thrush (Turdus dissimilis) and four species of small owls including Little Owl (Athene noctua) placed next door to the macaws aviary. I have never seen it in the dense vegetation during my four years passed here despite of the fact it lives there (or well, my colleagues say it…).

   The macaws exposition is not well-done because in the warm days the birds are placed onto the opened space with cutted wings. You can see the similar exposition e. g. in Dvůr Králové. The basic disadvantage is that the parrots are not adapted to walk but to climb and then the birds suffer with the bruises of their legs. Their breeders attended on this fact many times but with no success.

   If we take the opposite direction at the big raptors aviary, we meet one big pond with a succesful breeding group of Dalmatian Pelicans (Pelecanus crispus). The next aviary is the Delta of Danube with mainly european species of water birds. There´s a big breeding group of Eurasian Spoonbills (Platalea leucorodia) and Glossy Ibises (Plegadis falcinellus) which grows geometrically from one year to another. Their neighbours are Northern Lapwings (Vanellus vanellus), Eurasian Oystercatchers (Haematopus ostralegus), Eurasian Teals (Anas crecca), Smews (Mergus albellus) and Red-breasted Mergansers (Mergus serrator – except of Germany this species is bred in four european zoos only).

   African aviary is well-planted during the time of its existence so it does not already look like the steppe only. You can see here a big breeding group of Northern Bald Ibises called also Waldrapps (Geronticus eremita). This species reproducts in the zoos well and grows very rapidly but you cannot see them in the nature except of very few sites in the least. During the warm summer one pair of the next ibis species, Hadada (Bostrychia hagedash) is also placed here together with Yellow-billed Storks (Mycteria ibis). Other inhabitants of the aviary are the breeding group of Rock Pigeons (Columba livia), a pair of Yellow-necked Spurfowls (Francolinus leucoscepus) and Vulturine Guineafowls (Acryllium vulturinum) – it is possible to hear them around all the lower part of the park. A strongly territorial pair of African Wattled Plovers (Vanellus senegallus) defends their territory and they drive out everybody they do not like (it is possible to see this species only in Praha, Plzeň, one portuguese park and one german zoo). Small pond is inhabitted by three threatened species of waterfowls which are possible to be observed also in Europe – Garganeys (Anas querquedula), Marbled Ducks (Marmaronetta angustirostris) and White-headed Ducks (Oxyura leucocephala).

   I give you a small suggestion to stay one month here in Africa and to make a tour over here because our next journey leads us over all Old World. I think that´s not so bad to travel through the warm parts of the world in January. In the next part I will write you how Zoo Praha lets out the Black Storks to the nature, what´s the breeding success of the biggest european raptors, which crane species is well-reproducting in the captivity and how Mr. Oriole knocked us off balance. See you in February.

Author of this article is not a native speaker so if there are some faults, please let me know.

Petr Suvorov

20100110b20100110c20100110d20100110e

20100110f20100110g20100110h20100110i20100110j20100110k20100110l20100110o20100110m20100110n

Atractive bird canteen nearby Knezmost

20100115a   Kněžmost – Two years ago, new wood was planted nearby Knezmost village (Central Bohemian Region). Wild plants growing currently under young trees attract many bird species. Author writes about birds which wintering here this year.

Wintering of Northern Pintail (Anas acuta) at Jizera river in Semily

20100127b   SemilyNorthern Pintail (Anas acuta) doesn´t breed in the Czech republic, only rarely winters. Wintering in east Bohemia region was detected at several times. In Czech was ringed only 8 Pintails during all ringing history. In this article you can read about wintering of male Pintail at Jizera river in Semily. Moreover the bird was caught and ringed.

Wintering of Greater Scaup (Aythya marila) at Rozkoš reservoir

20100131a
   Česká Skalice, Rozkoš
– The Rozkoš reservoir is situated near Česká Skalice town. It is a place, where regulary winter many interesting species of birds. One of them is the Greater Scaup (Aythya marila). Every year we can see a several individuals mostly young or females. Maximum was observed at 8.12.2007 – 19 ex.

The diver´s madmans

20100128a    Winter observations of divers are pretty rare in the Czech republic. On 24.1.2010 was observed one young Common Loon (Gavia immer) at Slezská Harta reservoir near Bruntál in northern Moravia. The bird was at very small piece of free surface so it wasn´t able to fly up. Deep frost was comming and Loon could freez over. The problem solved firemans from Bruntál. They made cca 20 metre long airstrip in ice. The Common Loon wasn´t at this place next day so we hope it successfully departed.

Atraktivní ptačí jídelna u Kněžmostu

20100115aKněžmost – Srdce ornitologa zaplesá, vidí-li už druhým rokem klíčit mezi ohromnými a v zimě polomrtvými polními komplexy Kněžmostska ptačí ráj. Od rána do večera se tu hemží čečetkami zimními (Carduelis flammea), konopkami obecnými (C. cannabina), stehlíky obecnými (C. carduelis), zvonky zelenými (C. chloris), pěnkavami obecnými (Fringilla coelebs), pěnkavami jikavci (F. montifringilla), úpolníky (vrabec polní Passer montanus) a strnady rákosními (Emberiza schoeniclus). Druhů v rozlehlé a těžko přehledné buřeni bude zřejmě ještě víc i jejich skladba je týden od týdne proměnlivá.

Krom těchto drobných ptáků je možno zjistit bažanty obecné (Phasianus colchicus) a dokonce i koroptve polní (Perdix perdix). Na drátech vysokého napětí sedí šedý ťuhýk (Lanius excubitor), tak trochu nechápu společnost drozdů kvíčal (Turdus pilaris) a tří dlasků tlustozobých (Coccothraustes coccothraustes). Poštolky obecné (Falco tinnunculus) a káně lesní (Buteo buteo) sem patří, zem je doslova rozvrtána spokojenými hlodavci.

Porost byl založen před dvěma lety a jde zřejmě o řádky rychle rostoucích dřevin s výhledem brzké a opakované sklizně palivového dřeva. Deformován svým výzkumem, už si v hlavě rýsuji kolik ona „produktivní topolová pařezovina“ jen pro Kněžmost získá mladých slavičích párů.

Nyní ono prostředí budoucího lesa dotváří velké množství plevelů, nízkých i vyšších, od rmenu přes pelyněk až k nejvyšší řepce, které nabízí dostatek atraktivní potravy, ale i dokonalý úkryt. Proto se celá řada opeřenců ráda zdrží i přes noc. Pro ostatní to je coby kamenem dohodil k lesům při úpatí Českého ráje, nebo opačně do rákosin rybníku Ohrada či Kněžského, známého zimováním vodoušů kropenatých na lysých bahnech se stružkou.

V loňské zimě jsem si pleveliště mnoho nevšímal, porost byl nenápadný a řídký, letos mne lednový výjev nad polem přinutil zastavit a dokonce se vrátit s dalekohledem. Pro sítě ale nepůjdu, pozemek je soukromý a také schází čas. Budu se ale chodit dívat, je určitě na co.

Můj kamarád zoolog Prácheňského muzea ve výslužbě, ornitolog s značnými zkušenostmi a rozhledem, pod jihočeským nebem často říkával: „v přírodě je všechno o žrádle!“. Jak často Karlu Peclovi dávám za pravdu!

Jak jsem již psal na těchto stránkách o Štědrém dnu, mám dávno zkušenosti s tímto prostředím a vím, že jde vždy o veliké divadlo a dobrou školu poznávání života pěvců. Zatímco čečetky s konopkami i stehlíky spatříme hned, jak co chvíli spontánně vyletují a usedají po vršcích bylin, strnadi rákosní se chovají zcela opačně po způsobu myší. Dovedu si představit v tak obrovském komplexu i zimující pěvušku modrou (Prunella modularit) či střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes).

O vzácnějších hostech ze severu lze s trochou fantazie uvažovat též, navíc tato nápadná zimní společenství pěnkavovitých ptáků vytváří svým pohybem „efekt spontánnosti“ a mnozí jiní přeletující na to rádi „slyší“.

Je škoda, že naše krajina ztratila dávno svoji mozaiku, sny o porevolučním návratu tohoto fenoménu se alespoň na Kněžmostsku, přes mnohá očekávání nenaplnily. Jsem rád, že plevelné rostliny v tomto komplexu přežily a přežívají, jsou mi potěšením když kvetou i když spí.

Pavel Kverek

20100115b20100115bb20100115c20100115e

 

 

Brochure ‘‘Birds of Landscape Park Kretinka valley’’ was published

20100118oSvitavsko – Member of our local branch MSc Jiri Mach published brochure about birds of ‘‘Landscape Park Kretinka valley’’ in fall 2009. This protected area is situated nearby Svitavy town. Author recorded occurence of 126 bird species, including 104 breeding species.

Neobvyklý host na „krmítku“

20100210aSmiřice – Bydlím v rodinném domku na okraji Smiřic. Jako každý rok, krmím i v letošní zimě na zahradě ptáky. Létají se jich k nám krmit desítky jedinců mnoha druhů. Na stromech mám rozvěšená krmítka se slunečnicí, jeřabiny a lůj. Kromě toho máme na zahradě jmelí. Záměrně jej seji na stromy v zahradě – hlavně proto, že se mi tato magická rostlina líbí, a také proto, že je to oblíbená vánoční rostlina. Naproti zahradě se jmelím na druhé straně domu máme také dub s ochmetem. Tyto cizopasné dřeviny jsou mým koníčkem a věnuji se jejich pěstování se vším všudy. Bobulky jmelí jsou ale také oblíbenou pochoutkou některých ptáků.

Celý článek →

Vyšla brožura „Ptactvo přírodního parku Údolí Křetínky“

20100118oSvitavsko – Na severovýchodním okraji malebné Českomoravské vrchoviny, v trojmezí krajů Pardubického, Jihomoravského a Vysočiny, se nachází čtyři přírodní parky. Jde o poměrně rozsáhlou komplexní oblast, kde předmětem ochrany je typický ráz prostředí s mozaikovitým střídáním lesů, polí, luk, pastvin a sídel člověka. Romantická kopcovitá krajina zde nabízí nepříliš kvapný způsob života bez přílišného vlivu lidské civilizace.

Reliéf jednoho z parků je výrazně ovlivněn řekou Křetínkou, zahlubenou do prastarých geologických vrstev. Mezi Poličskem a Svitavskem se tak na ploše 5570 hektarů rozprostírá na jihu Pardubického kraje přírodní park Údolí Křetínky.

Jeho intenzivnější poznávání v rámci nově vymezeného území nastalo od roku 1996, kdy byl park tehdejším Okresním úřadem ve Svitavách vyhlášen. K tomu měly sloužit mapovací průzkumy Libora Dvořáka a Zdeňka Vermouzka, provedené v roce 1997 se zaměřením na druhy ptáků v území hnízdící. Ze stejného důvodu jsem v letech 2006 a 2007 pak uskutečnil orientační monitoring jako zřejmě dosud nejkomplexnější poznávání místního ptactva. Znalosti jsem však čerpal i z let předešlých a následných, a do brožury tak zapracoval i pozorování z mimohnízdní doby.

Dodnes se do prostředí parku velmi rád vracím sám i se svými kolegy, nejen při průzkumech a sčítání ptáků pod patronací České společnosti ornitologické. Cesty to mnohdy nejsou jen ornitologické, neboť krajina přitahuje i z dalších důvodů. Výskyt živých organizmů, o to víc značně pohyblivých ptáků, je třeba chápat a posuzovat v širší oblasti, než jen v uměle vymezených hranicích. Proto je v komentáři ke každému druhu připojena i krátká zmínka o znalostech z blízkého regionu a stav poznání v naší republice.

K objektivnějšímu hodnocení společenstva ptáků v poměrně rozsáhlém území je zapotřebí více terénních i odbornějších kontrol nejen v době hnízdění. Proto nemůže jít v této publikaci o úplný a dokonalý souhrn poznatků o avifauny přírodního parku. Již nyní ale lze předložit poměrně zajímavé výsledky, které je možné různými způsoby využít. I to je cíl této brožury, jejíž vznik podnítilo oddělení ochrany přírody odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Pardubického kraje. OŽPZ mi dvouletý monitoring hnízdních populací nejen zadal, ale později jsem u něho i uspěl při účasti v grantovém řízení na vydání samotné brožury, která má 76 stran.

Naprostá většina získaných ornitologických pozorování je výsledkem mé terénní práce od roku 1994, zejména však z období let 2006-2009. Ojediněle byly některé údaje získány od Luboše Nováka, Josefa Zeleného, Dušana Rossiho nebo Ivy Rambouskové, prostřednictvím osobního kontaktu nebo internetových zpráv. Na mapování (zejména sov v jarním období) se pak podíleli Milan Janoušek, Petr Mach a Jakub Vrána. V červnu 2006 se v území parku konal „Víkendový výzkumný tábor“, zaměřený na sledování hnízdících ptačích druhů, který pořádala naše pobočka.

Souhrn o hnízdících druzích ptáků přírodního parku Údolí Křetínky v roce předkládají citované práce Zdeňka Vermouzka a Libora Dvořáka z roku 1997. Další srovnávací a doplňovací informace pocházejí z mé osobní databáze ornitologických záznamů a pozorování, která jsem prováděl především v oblasti Stašova a Jedlové na tamních vodních plochách v letech 1994-2009. Jiné dříve publikované zprávy jsou spíše výjimkou, a pocházejí pak z již starších ornitologických souborů pozorování nebo z ústního a písemného podání (Lubor Urbánek z Litomyšle a Jakub Mach z Poličky). Některé údaje se podařilo získat od členů místních sdružení ČMMJ (oblast Stašova, Jedlové nebo Svojanova), které jsem oslovil písemným dotazníkem v roce 2004. Všem výše uvedeným patří poděkování za ochotu a spolupráci, jako rovněž těm, kteří ochotně poskytli své fotografie – Jakub Mach, Zdeněk Musil a Marián Polák.

Celkem tak dnes známe údaje a pozorování o výskytu 126 druhů ptáků v území přírodního parku Údolí Křetínky. Jde i o druhy zastižené v těsné blízkosti hranic parku. Za hnízdící můžeme označit 104 druhy. Jen v době jarního nebo podzimního tahu bylo zaznamenáno 18 druhů a v zimním období pak 3 druhy. Jeden druh (tetřívek obecný Tetrao tetrix) je považován za druh v parku trvale vymizelý.

Nejvíce jde o ptáky, kteří osídlují nejrůznější lesní prostředí, zemědělskou krajinu, lidská sídla a říční toky. Méně pak o druhy, vyhledávající mokřady a vodní plochy. Za v parku nehnízdící bylo označeno 19 druhů. Jedná se buď o zimní hosty ze severu, jako jsou brkoslav severní (Bombycilla garrulus), pěnkava jikavec (Fringilla montigringilla), drozd cvrčala (Turdus iliacus), protahující druhy – např. dudek chocholatý (Upupa epops) nebo vodní ptáci a dravci, a dále o druhy, které park buď natrvalo opustily (tetřívek), či pro hnízdění momentálně nenacházejí vhodné podmínky, ale v okolních oblastech se mohou rozmnožovat břehule říční (Riparia riparia), ledňáček říční (Alcedo atthis), čáp bílý (Ciconia ciconia). Hodnocení četnosti výskytu je do jisté míry zatíženo subjektivitou, ale přesto byla významná část druhů ptáků zařazena do kategorie ojediněle se vyskytujících druhů. Čtrnáct druhů potom lze označit za druhy svým výskytem velmi běžné. Jedná se o skřivana polního (Alauda arvensis), vlaštovku obecnou (Hirundo rustica), konipase bílého (Motacilla alba), střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes), červenku obecnou (Erithacus rubecula), rehka domácího (Phoenicurus ochruros), drozda zpěvného (Turdus philomelos), kosa černého (Turdus merula), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), sýkoru koňadru (Parus major), špačka obecného (Sturnus vulgaris), pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs) a strnada obecného (Emberiza citrinella). Potom lze hovořit i o druzích, které nejsou příliš běžné, ale patřily by, společně s některými výše uvedenými, mezi určité typické ptačí obyvatele. Například čáp černý (Ciconia nigra), holub hřivnáč (Columba palumbus), puštík obecný (Strix aluco), ťuhýk obecný (Lanius collurio), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), skorec vodní (Cinclus cinclus), konipas horský (Motacilla cinerea), linduška lesní (Anthus trivialis), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) nebo cvrčilka říční (Locustella fluviatilis).

Čím je avifauna přírodního parku zcela jistě zajímavá, je její různorodost. Díky charakteru i poloze zdejší krajiny a jejích prvků se v území vyskytují v době hnízdění jak druhy podhorské až horské – např. kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), linduška luční (Anthus pratensis) nebo ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), tak zároveň do parku z jihu pronikají ptačí druhy hojnější spíše v níže u nás položených oblastech, např. lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) nebo pěnice vlašská (Sylvia nisoria).

Jiří Mach

20100118p20100118q20100118r20100118s20100118t

 

Zimní výskyty poláka kaholky na přehradě Rozkoš

20100131c

amci poláka kaholky v hnízdním šatu. Je patrný typický tvar hlavy a zobák (ilustrační foto ze ZOO Dvůr Králové n/L.). Foto – Jaroslav Vaněk.

Jedním ze zimních, severských návštěvníků našich vod je potápivá kachna s trochu podivným jménem polák kaholka (Aythya marila). Při pátrání po původu druhového jména této kachny jsem se na internetových stránkách Ústavu pro jazyk český dočetl, že toto slovo bylo převzato z ruštiny. V ruštině je slovo kagolka, údajně jedním z označení pro člun. Ale nevím, jak jsem koupil, tak prodávám.

Celý článek →