Jarní zastávka potáplice severní (Gavia arctica) na Horním rybníku ve Svitavach. Foto: L. Novák
Dolni Bousov – Vystava je usporadana u prilezitosti tricetileteho vyroci meho krouzkovani ptactva v severovychodni casti Mladoboleslavska. Cilem rodinneho tymu bylo pripravit vystavu jinak nez tomu bylo v roce 2007 v Mlade Boleslavi (Ctvrt stoleti s kralem pevcu) a take jinak nez v roce 2009 v Bakove nad Jizerou (V kraji zlatych slaviku).
Kanár divoký (Serinus canaria) v horské vesnici Vilaflor. Foto: L. Jasso
Při každém listování v atlasech ptáků Evropy a severní Afriky jsem se zastavil u nezvykle zbarveného ptáka – modré pěnkavy. Pěnkava kanárská (Fringilla teydea) žije pouze na dvou ostrovech Kanárského souostroví. Na Gran Canarii žijicí rasa F. t. polatzeki je dnes velmi vzácná (pouze 250 ex.) a je na pokraji vyhynutí. Na Tenerife žije nominátní F. t. teydea. Sameček je celý břidlicově modrý, jenom spodní ocasní krovky má bílé. Hnízdí pouze v horských lesích, tvořených endemickou borovicí kanárskou (Pinus canariensis) ve výšce 1 200 – 1 800 m n. m. Je stálá. Její populace je odhadnuta na 1 800 – 4 500 ptáků. Vzhledem k omezenému hnízdnímu aráalu (440 km2) patří k nejvzácnějším ptákům světa. A právě modrá pěnkava byla důvodem mého putování za endemity Kanárských ostrovů.
NOVINKY V CESKYCH ZOOLOGICKYCH ZAHRADACH A MALA ZOOLOGICKA ZARIZENI V CESKE REPUBLICE (II)
Tento mesic budeme pokracovat v novinkach v ceskych zoo navstevou dvou zahrad a posleze navazi volne na reportaz z ledna lonskeho roku .
LESNA
I kdyz jsem se nebyl letos podivat v Lesne, pravidelne sleduji jejich stranku na Facebooku, takze jsem si vsiml, ze se jejich sbirka ptaku znacne rozrostla. Otevreli pruchozi expozici pro supy krahujove (Gyps ruepellii) a himalajske (Gyps himalayensis). Jednoznacnou hvezdou letosniho roku se stala ctverice jerabu cernokrkych (Grus nigricollis), kteri se chovaji pouze v sedmi zoo v Evrope (z postkomunistickych zemi jen u nas a v Rusku). Velmi mne hreji prvoodchovy capu jihoamerickych (Ciconia maguari), nesytu bilych (Mycteria cinerea; chovani jen zde a v Ninendorfu) a indickych (M. leucocephala) a vlhovcu zelenych (Psarocolius viridis) a zlutohrbetych (Cacicus cela).
Moravsky ornitologicky spolek – stredomoravska pobocka Ceske spolecnosti ornitologicke (MOS) venuje velkou cast svych aktivit propagaci a ochrane ptacich druhu, vyskytujicich se na uzemi Ceske republiky. K tomuto ucelu vyuziva radu let i internet. Jiz pred sedmi lety na svuj web umistil prvni videa z ptaciho sveta. Dnes, kdy je k dispozici rychle a kvalitni pripojeni a celosvetovym hitem se stalo sdileni videi prostrednictvim YouTube, se Moravsky ornitologicky spolek rozhodl sva ptaci videa prezentovat globalne. V techto dnech si zridil na YouTube svuj vlastni videokanal a na nej postupne umistuje videa, ktera natocili jeho clenove pri vypravach do prirody.
Nová studie ukázala, že sýkory koňadry (Parus major) profitují ze sousedských vztahů. Vědci z Oxfordské univerzity zjistili, že koňadry, které dobře znají své sousedy, jsou úspěšnější pří vyvádění mláďat. Navíc samice pak snášejí více vajec a jejich mláďata bývají v lepší kondici při opouštění hnízda. K tomuto poznatku vědci došli při vyhodnocování hnízdních dat z více než 40tiletého výzkumu v mezi ornitology už dobře známé oblasti Wytham Woods v Oxfordshire ve Velké Británii.
U letícího kulíka písečného je dobře patrná bílá páska v křídle. Foto – Jaroslav Vaněk.
Kulík písečný (Charadrius hiaticula) je druhem bahňáka s palearktickým typem rozšíření. Zasahuje až do Grónska a na východ Severní Ameriky. Geografická variabilita je málo výrazná, komplikovaná individuální variabilitou. Většinou jsou rozlišovány dvě subspecie – kulík písečný evropský (Charadrius hiaticula hiaticula), který obývá západní část areálu a kulík písečný sibiřský (Charadrius hiaticula tundrae) z Laponska a tunder severního Ruska a Sibiře.
Mláďata sýce rousného. Foto – Miroslav Dusík.
Hlavnim cilem zavedeni systemu plosne hnizdni podpory dutinovych dravcu a sov v Orlickych horach na plose 204 km2 bylo snizeni populacnich hustot ekonomicky zavaznych druhu drobnych zemnich hlodavcu, omezeni skod na vysazovanych listnatych drevinach a pokud mozno vylouceni potreby pouzivani otravenych navnad. Prave postolka obecna (Falco tinnunculus), pustik obecny (Strix aluco) a syc rousny (Aegolius funereus) dokazi vytvorit pocetne spolecenstvo, osidlit mnozstvi rozdilnych lokalit na velkem uzemi, ve kterem si jednotlive druhy vymezi vlastni zivotni prostor a v nem dobre prosperuji.
Mladý ex. racka delawarského (Larus delawarensis). Foto: V. Šoltys
Ptáci? „Tady žádní nejsou. Jenom medvědi a pumy,“ dozvídám se od našeho hostitele, Čecha, který zde v Canmore na úpatí Skalistých hor žije již přes dvacet let. Není žádný ornitolog, ale o přírodě toho ví dost. Koneckonců jako každý, kdo tady žije. Divočina je zde všudypřítomná. Kousek od verandy jeho domu stojí nevzhledná bílá krabice. „To je můj včelín,“ říká pyšně. „To je uz druhý. Ten první mi v zimě odnesl medvěd!“ Poněkud zpozorníme. Medvěd? Vždyť jsme ve městě, které má dvacet tisíc obyvatel! „No jo,medvěd. Ale to nic není. Sousedovi,“ ukázal na dům vedle, „ulovila předloni jeho psa puma přímo tady na zahradě. Už ho nenašli.“
