Pozorovani volavky bile patri ke krasnym zazitkum. Foto – Jerzy Bartuzi..
Pozorovani volavek bilych (Egretta alba) patri vzdy k estetickym zazitkum. Stoji ale zato prohlizet si je dukladne a vsimat si i nohou techto nadhernych ptaku. Muze se totiz stat, ze na nich uvidime barevny krouzek – mozna jeden z tech, ktere byly v letosni sezone pouzite pro temer dve stovky mladat z kolonie na Dolni Biebrze w Polsku.
Rodící se řeka v Orlickém Záhoří – místě, kde byl letos chycen pelichající slavík tmavý. Foto – Pavel Kverek.
Stále platí, že slavík tmavý (Luscinia luscinia) je na území naší republiky zjevem vzácným. Přesto se ornitologům daří s tímto druhem občas setkat, a v poslední době dokonce za velmi zajímavých okolností.
Nejvíce zástihů slavíka tmavého se týká podzimních mladých jedinců (kat.1K), chytaných do sítí kolem rybníků, při akcích v rákosinách. Naději na úspěch tam posilují zvláště plody černého bezu (bezinky). Mladí ptáci je na tahu s oblibou vyhledávají. Další možností setkat se s tímto slavíkem je období jarního tahu a zde už i ornitologové hlásí občasné zástihy. Stává se totiž, že tu a tam zaslechneme i hlas zpívajícího samce.
ZOO PAIGNTON 
Do teto zapadobritske zoologicke zahrady, proslule spise kvuli primatum, jsem se vypravil se svou slecnou Marketkou v prubehu lonskeho jara. V Anglii nastalo prekrasne slunecne pocasi, ktereho jsme dosyta vyuzili. Protoze jsme museli stihat krmeni slonu, musel jsme nejdrive zoo probehnout ke sloninci a posleze jsme ji zacali prohlizet v klidu od opacneho konce. Zoologicka je cela umistena v lesnatem kanonu s holymi kopci kolem. Prvni, co mne trklo do oci ve vetsine vybehu, byl neobvykly substrat, na kterem zoo stoji – zem s rude zabarvenou hlinou plnou jilu a oxidu zeleza (jako v cele teto oblasti) v duchu australske pouste, ktera zvysovala atraktivni vzhled vetsiny expozic. Take citlive sladena vegetace davala vetsine expozic ponekud exoticky nadech, takze jsem si chvili nepripadal jako na Britskych ostrovech, nybrz nekde v tropech.
Začátek jara se na přehradě vyznačoval velice vysokým stavem vody – částečně zatopená dělící hráz. Foto – Jaroslav Vaněk.
Jarní měsíce na přehradě Rozkoš se vyznačovaly poměrně dlouho přetrvávající ledovou pokrývkou hladiny. První volná hladina se objevila v prvních březnových dnech mezi úpským přivaděčem a přelivem mezi rekreační a retenční částí přehrady, a to v důsledku velmi silného přítoku vody přivaděčem. Ledová pokrývka z hladiny přehrady zcela zmizela až na počátku poslední dekády března. Celé období jara na přehradě se vyznačovalo velice vysokou vodní hladinou již od samotného začátku jara, takže hlavně bahňáci neměli na lokalitě vhodné podmínky pro svůj pobyt. Počátkem dubna byla hladina přehrady dokonce na takové úrovní, že část dělící hráze byla zatopena a značná část ostrova, na kterém se nachází kolonie racka chechtavého (Chroicocephalus ridibundus), byla pod vodou.
buřňák severní (Puffinus puffinus), foto: David Boyle
Mořští ptáci krmí své mladé před vylétnutím z hnízda méně, ale jsou to hormony, které určují, kdy mládě hnízdo opustí. Nový výzkum uveřejněný v Behavioral Ecology se zaměřil na hlavní „spínač“, který určuje, kdy mláďata opustí své hnízdo a započne jejich samostatný život. Výzkum probíhal u buřňáků severních (Puffinus puffinus) na ostrově Skomer ležící na jihovýchodě Walesu. Vědci si všimli, že rodiče si při krmení nevšímají zvyšujícímu se žadonění mláďat a krmí méně před tím, než mláďata opustí hnízdo. Ve stejné době se u mláďat začala zvyšovat hladina hormonu kortikosteronu. Otázkou pak bylo, zda je zvýšená hladina hormonu důsledkem snížené frekvence krmení nebo je nezávislá.
Nebem nad expozici sem tam proletne cap bily, orel morsky, cejka chocholata a dalsi. Foto – Tomas Sladek.
Olomouc – V dubnu tohoto roku byla verejnosti slavnostne zpristupnena a predstavena nova prirodovedna expozice, mapujici prirodni pomery sousedniho Olomouckeho kraje od nizin v okoli Olomouce, az po Hruby Jesenik a Kralicky Sneznik. Stala expozice, nazvana „Priroda Olomouckeho kraje“ popisuje region lezici vychodne od kraje Pardubickeho a svym zpracovanim, kvalitou i obsahem stoji pravem za zminku, byt na strankach pobocky Vychodoceske. Pouzitou technikou, citlive zakomponovanymi a v soucasnosti propagovanymi, interaktivnimi prvky se radi mezi nejmodernejsi expozice u nas.
Potapka argentinska (Podiceps gallardoi) je stredne velky druh obyvajici nekolik jezer v provincii Santa Cruz v jizni Argentine. Jedna se o zdejsi endemit, ktery se v poslednich letech ocitl az na pokraji vyhubeni. Na vine je pritom velka predace ze strany racka jizniho (Larus dominicanus) a i sem zavleceneho norka americkeho (Neovison vison). Svou roli hraje rovnez introdukce pstruha duhoveho (Oncorhynchus mykiss) do nekterych mistnich jezer. Ten je jednak primym souperem potapek v boji o potravu a navic skodi i vodnim rostlinam, ktere tito operenci vyuzivaji ke stavbe hnizd. Dalsim problemem je zanaseni melkych jezer pudou z erozi, k nimz dochazi kvuli prehnanemu pastevectvi. Neni divu, ze IUCN (Svetovy svaz ochrany prirody) hodnoti potapku argentinskou jako kriticky ohrozenou a Birdlife international pripravil program, kterym se od letosniho ledna snazi tento vzacny druh zachranit. Nastesti tato akce jiz vykazuje prvni vysledky.
Portret slavika obcneho. Foto – Pavel Kverek.
Konci cerven a s nim i vetsina slavicich hnizdeni. Ti, kteri zacali na jare vcas, prave vyvedli sva mladata. Dnesni tema predstavi, co slaviky obecne (Luscinia megarhynchos) na hnizdistich jeste ceka, jak vyzkum zacina zvolna odhalovat nektere pozoruhodnosti.
Na hnizdistich slaviku muzeme nyni, pred zacinajicimi skolnimi prazdninami, slaviky naposledy uslyset. Spise ojedinele se jeste ozve zpev, patrici hlavne neuspesnym samcum, nekdy vsak se k nemu uchyli i slavik vyvadejici mlade, aby odlakal pozornost. Nejde nikdy o plny jarni zpev, strofy jsou usecne (osizene), prednasene mnohdy polohlasem.
Nejstarsi mezinarodni organizace, zabyvajici se ochranou prirody, oslavila v cervnu sve devadesate vyroci.
Pred devadesati lety, 20. cervna 1922 v poledne se v Londyne, v soukromem dome ministra financi Velke Britanie sesla pozoruhodna skupina lidi z ruznych zemi sveta. Vsechny je spojovalo jedno: laska k ptakum. Spolecne dosli k zaveru, ze jedinym zpusobem, jak zvitezit v boji s obchodem s perim divokych ptaku a jak celit ohrozeni stehovavych ptaku napric kontinenty je konani koordinovanych mezinarodnich akci na jejich ochranu.
Tak vznikla mezinarodni organizace, prvni na svete, ktera se zabyvala ochranou prirody. Profesor Kay Curry-Lindahl ji nazval „Mezinarodni rada pro ochranu ptaku“ (International Council for Bird Preservation). O par let pozdeji se z ni vyvinula dnesni asociace BirdLife International.
Labuť velká z Mušlového rybníka ve Vídni.
Trilety spolecny projekt Vychodoceske pobocky Ceske spolecnosti ornitologicke a Poludniowowielkopolskiej Grupy Ogolnopolskiego Towarzystwa Ochrony Ptakow „Labute 2008-2010“ nemusim dlouze predstavovat a pripominat. V ramci neho byly krouzkovany labute velke (Cygnus olor) na zimovistich v Hradci Kralove a v Pardubicich, ale v srpnu roku 2009 i rada hnizdicich rodinek a nehnizdicich jedincu v Kralovehradeckem i Pardubickem kraji. Po trech letech se muzeme pokusit zhodnotit hlaseni, ktera evidujeme i u dvou labutich rodin, ktere hnizdi v Opatove na Svitavsku.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Za podporu děkujeme:
