Portrét vypouštěné orlice na Žehuňském rybníku. Foto L. Kadava
I na tak velké ptáky, jako je orel mořský (Halliaeetus albicilla) číhá v přírodě řada nástrah. Nejznámější jsou bohužel zejm. v souvislosti s cílením pokládáním otrávených návnad, kterých jsou orli mořští často obětí. Pokud se však události obrátí správným směrem ke zdárnému konci, je to vždy potěšující příběh. Tím spíše, že v jedné ze dvou níže popsaných událostí hrají důležitou roli lesníci či myslivci.
V loňském roce se ve východních Čechách čápům dařilo. V Královéhradeckém a Pardubickém kraji bylo zaznamenáno více než 140 obsazených čapích hnízd. Byl to v porovnání s předchozími roky dosud nejvyšší zjištěný počet. Nejvíce párů sídlilo v okrese Ústí nad Orlicí (32 párů), nejméně naopak v okrese Pardubice (9 párů). Tyto počty podporují známý trend, kdy čápi mizí z nížinných oblastí a přibývá jich ve vyšších nadmořských výškách. Největší vliv na tento přesun má zřejmě způsob obhospodařování zemědělské krajiny. Čápům totiž nejvíce vyhovuje pestrá krajina s dostatkem luk a pastvin, kde nachází dostatek potravy. Loňský rok byl i úspěšný počtem odchovaných mláďat. Celkem jich z hnízd vylétlo více než 250.
Břehouš černoocasý v bystřické nivě na Královehradecku v květnu 2014. Foto V. Štorek
Břehouš černoocasý (Limosa limosa) je již řadu let výrazně ubývajícím druhem nejen v České republice, ale v celé řadě evropských zemí. Polovina populace tohoto bahňáka doposud hnízdí v Nizozemsku, avšak i zde jde o druh výrazně ubývající. Organiazce Birdlife International je již od počátku devadesátých let upozorňována, aby byl druh zařazen mezi celosvětově ohrožené. Mimo zdokumentovaný úbytek evropské populace pak zejména z důvodu nedostatečně známého populačního trendu poddruhu L.limosa melanuroides v Asii. Pouze u evropského poddruhu L. limosa islandica bylo zaznamenáno zvýšení početnosti lokální islandské populace.
Pan Kolář – zakládající člen krkonošské ornitologické sekce, vrchlabský kroužkovatel spojený zejména s okolím rybníka ve Vejsplaších.
Některá místa naší vlasti odedávna vzbuzovala v místních obyvatelích neobyčejný zájem o ptáky. Patří mezi ně i Krkonoše, jak se o tom zmiňují již dávní autoři historických příspěvků o ptačí fauně nejvyššího českého pohoří. Je sice pravda, že se tehdy jednalo spíše o zájem divoké ptáky kuchyňsky upravovat, případně drobné zpěvné ptactvo po odchycení chovat doma nebo jinému chovateli prodat na trhu. Je ale jisté, že již tehdejší ptáčníci měli ke svým svěřencům neobyčejně vřelý vztah a nejenže ptáky ze zištných důvodů chytali, ale také je v zimě hojně krmili a rádi pozorovali. Dost možná právě tato vášeň pro ptáky se zvolna během staletí přetavila ve všemožné zkoumání a pozorování ptáků i jejich životních projevů, jakému jsme svědky v dnešní době a vyústila v moderní organizovanou a koordinovanou činnost regionálních ptáčníků. Píli a obětavosti našich předchůdců i mnohých současníků, kterým se nejrůznější ptáčkaření stalo takřka životním stylem, totiž vděčíme za to, že si letos připomínáme již 40. výročí vzniku Oblastní ornitologické sekce při Správě KRNAP ve Vrchlabí. Celý článek →
Sýček obecný (Anthene noctua) patří k druhům, jejichž počty se výrazně snižují ve velké části hnízdního areálu. Také v České republice jde o druh, jehož početnost klesla v minulých letech na kritickou mez. Zdali se nalezne cesta k ochraně této sovičky, napoví již čtvrtý program celorepublikového sčítání sýčka obecného, který organizuje Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců Akademie věd České republiky. Ve východních Čechách patří sýček v řadě oblastí k nezvěstným druhům. Přesto není vyloučeno, že existují lokality, kde sýčci přežívají a unikají pozornosti.
Mladá potápka rudokrká se na Rozkoši zdržovala téměř tři měsíce. Foto je z prvního dne jejího pobytu. Foto J. Vaněk
S určitým zpožděním, způsobeným výpadkem pobočkových webových stránek přináším souhrn nejzajímavějších ornitologických pozorování z přehrady Rozkoš za druhou polovinu roku 2013. V předchozím příspěvku jsem se zaměřil na přehled pozorování nejpečlivěji sledované skupiny ptactva na lokalitě – na bahňáky. Tento příspěvek přináší přehled zajímavých pozorování ostatních skupin ptactva.
Jeřábi popelaví v NPR Bohdanečský rybník. foto L. Kadava
Projít se po obnaženém dně NPR Bohdanečský rybník se hned tak nepoštěstí. Vidět známou východočeskou rezervaci z míst, kam se běžný návštěvník nedostane – navíc s odborným výkladem Vlastimila Peřiny a Milana Růžičky z AOPK Pardubice a Adolfa Vondrky z místního rybářského podniku. To byla hlavní lákadla „Procházky po dně“ NPR Bohdanečského rybníka, kterou pro VČP ČSO připravila pardubická Agentura ochrany přírody a krajiny v sobotu 14. února 2015. A zajímaví ptáci samozřejmě byli také k vidění!
rákosník velký foto: T. Dettlaff
Nedávno publikovaná studie švédských vědců ukázala, že někteří rákosníci velcí (Acrocephalus arundinaceus) jsou nakažení ptačí malárií. S tímto parazitem (prvokem) se dostávají do kontaktu na svém zimovišti v Africe. Malárie je těžkým soupeřem pro člověka, ovšem ptáci se s tímto onemocněním dokázali vyrovnat nebo se na nich onemocnění zřetelně neprojevuje – infikovaní i zdraví jedinci hnízdí a úspěšně vychovávají mláďata. Tento jev byl doposud hádankou pro ornitology i evoluční biology. Protože onemocnění běžně mívá nějaký vliv na zdatnost jedince. Důkladnou analýzou vzorků krve vědci zjistili, že infekce má dvě fáze. První fáze je akutní stádium s typickými vnějšími symptomy, které se projeví krátce po nakažení. Druhá je trvalá chronická fáze, kdy nejsou symptomy rozpoznatelné.
Ibis skalní. Foto M. Unsold
Je to práce, kterou by asi nikdo nechtěl. Být ve vedení letové formace, mít tu největší dřinu s větrnými proudy, zatímco se ostatní „vezou“. Asi většina lidí tuto formaci do „V“ zná a ví, že ten první ve formaci rozráží vzduch a dalším za ním se letí snadněji. Setkáme se s ní u řady ptačích druhů, nejznámější jsou u nás asi husy. Co ale vede ptáky k tomu takto létat ve formaci? Z evolučního hlediska má smysl se „obětovat“ pro své příbuzné a tedy nějak podpořit své geny. V ptačím hejnu jsou ale i ptáci nepříbuzní. Co je tedy vede k této vzájemné kooperaci a šetření energie?
Po vydání Panuru č. 23/2014 ukončil roli vedoucího redaktora po osmi redigovaných číslech Martin Paclík. Za příkladnou péči o vysokou odbornou i technickou kvalitu našeho ornitologického časopisu si zaslouží upřímné poděkování. Od letošního čísla po něm přebírá pozici vedoucího redaktora Libor Praus. Příspěvky do letošního čísla zasílejte elektronicky na e-mailovou adresu libor.praus@gmail.com a nebo ve výjimečných případech poštou na adresu Východočeské pobočky ČSO při VČM v Pardubicích, Zámek 2, 530 03 Pardubice.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Za podporu děkujeme:
