Východočeská pobočka České společnosti ornitologické se stává jednou za pět let organizátorem celostátní ornitologické konference s mezinárodní účastí „Metody a výsledky výzkumu ptačích populací“. Letos tomu tak bude již po šesté! Konference proběhne ve dnech 16. – 18. října 2015 v krásných prostorech pardubického zámku.
Racci chechtaví patří k naší krajině. Foto J. Rohlena
Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) vždy patřil k neodmyslitelnému koloritu tradiční rybniční (ale i zemědělské) krajiny kdekoli v Čechách či na Moravě. V posledních desetiletích (zhruba od počátku 90. let minulého století) dochází v České republice k prudkému poklesu početnosti, která se projevuje zejm. zánikem tradičních hnízdišť na řadě lokalit. Tato situace se projevuje plně i v regionu východních Čech, kde po roce 2000 došlo k zániku drtivé většiny kolonií. V Královehradeckém kraji jsou v současné době obsazovány pouze dvě: kolonie na přehradě Rozkoš na Náchodsku a kolonie na pískovně Štít na Královehradecku. Té však reálně hrozí zánik!
V posledních dnech vyšel již druhý atlas hnízdního rozšíření ptáků Krkonoš, který navazuje na první mapování, které probíhalo mezi roky 1991 – 1994. Mimořádně zdařilé dílo ukazuje stav avifauny Krkonoš během let 2012 – 2014 na české a polské straně hor. Autory publikace jsou podobně jako u minulého atlasu Jiří Flousek, Bożena Gramsz a Tomáš Telenský. Na celkovém sběru dat se podílelo dalších 36 ornitologů z celé České republiky a Polska.
Mladí puštíci obecní. Foto M. Dusík
Základním cílem zavedení systému plošné hnízdní podpory dutinových dravců a sov na území na území CHKO Orlické hory je obnova jejich populací a zvýšení podílu na tlumení početnosti drobných zemních hlodavců v lesním prostředí. Předpokladem ke snížení hustot lesních druhů drobných hlodavců v období gradačního maxima je usazení stabilizovaného společenstva jejich přirozených nepřátel a trvalý soustředěný odběr jedinců v průběhu celého roku. Doplnění stávajícího společenstva myšilovných predátorů o nové páry dutinových dravců a sov je vzhledem k předchozímu nedostatku hnízdních možností nejsnadnější cestou. Usazování do hnízdních budek je zaměřeno především na poštolku obecnou (Falco tinnunculus), puštíka obecného (Strix aluco) a sýce rousného (Aegolius funereus).
Káně lesní. Foto L. Holásek
Chceme znovu upozornit na jednu z monitorovacích ornitologických akcí, které v naší republice probíhají. Je to akce „ Zimní sčítání kání“, která byla zahájena před více než 30 léty. Tuto akci v roce 1984 vyhlásil tehdejší ústřední výbor Českého svazu ochránců přírody. V té době byla káně lesní velmi diskutovaným druhem a mezi ochránci přírody a myslivci byly o ni vedeny urputné spory. Tehdy byla již káně lesní celoročně hájena, ale neustávaly žádosti o výjimky pro její odstřel, zvláště v zimním období. Argumentovalo se jednak významně rostoucími počty u nás zimujících kání, jednak změnami v její potravě a přechodem od hrabošů a dalších drobných hlodavců na lovnou zvěř, tedy zajíce a bažanty. Proto bylo rozhodnuto mimo jiné i monitorovat zimní stavy káně lesní, aby bylo možno objektivně posoudit jejich údajné zvyšování.
Na rok 2015 připadají ve spolkovém pobočkovém životě dvě významné události. Výročí 40 let od založení VČP ČSO a celostátní ornitologická konference s mezinárodní účastí „Metody a výsledky výzkumu ptačích populací“, která se koná jednou za pět let. Letos proběhne již šestá konference. Prvotním cílem takového setkání je možnost prezentace a sdílení nejen posledních ornitologických výzkumů, ale měl by být poskytnut prostor pro zveřejnění výsledků nejen akademického bádání, ale také ornitologům amatérům, jejichž regionální výsledky do značné míry ovlivňují současnou podobu české ornitologie. Dalším kladem, který konference může přinést, je i v době široce využívaných komunikačních technologií možnost kolegiálního kontaktu a přímé výměny zkušeností, různorodých pohledů na danou problematiku a také cosi, co snad lze nazvat „užším komunitním pocitem“, který přirozeně vyplívá ze setkání lidí s podobným pohledem na svět ptáků, navíc nezřídka podpořeným přátelskými vztahy.
To ještě nepálilo….. kroužkovaní na „chladném“ vzduchu. Foto L. Urbánek
Dvacátá šestá letní odchytová akce na Žehuňském rybníku, proběhla ve dnech 1. až 8. srpna 2015. Byla svým způsobem v několika ohledech rekordní. Rekordní byla vedra, která se během pobytu zvětšovala až k 39°C v pátek 7.8. Dále rekordně dlouho pokračuje rekonstrukce železniční trati v úseku Velký Osek – Chlumec nad Cidlinou. Drážní technika nám již na jaře zrušila stanoviště P, stanoviště H a E bylo nepřístupné pro nemožnost pohybu na staveništi. Také se činili zemědělci, kteří nejen k naší veliké radosti kosili louky, ale také pilně hnojili a podmítali nedaleká pole. Nataženo bylo 232 metrů sítí s oky 6 mm a síť pro odchyt dravců za pomoci vycpaného výra (jen 3 dny).
Prvně byl polák malý zjištěn v sezóně 2015 dne 23. července. Foto J. Rohlena
Pozorování poláka malého (Aythya nyroca) patří k těm zajímavým a atraktivním ornitologickým zážitkům. Přestože je na tahu pozorován v malém počtu každoročně, jako hnízdící v ČR vymizel. Poslední hnízdění uvádějí stránky Faunistické komise ČSO z roku 1988 na rybníku Chobot na Třebíčsku. V roce 1992 uvádí hnízdění 1 páru v NPP Žehuňský rybník M. Jelínek (in litt.). Je také pravdou, že v některých letech bývá vzácně pozorován i v hnízdní době (např. v roce 2003 na Znojemsku, nebo v roce 2009 na Střední Moravě) avšak doposud bez prokázaného hnízdění. Jediný údaj o hnízdění uvádí V. Šena z roku 2006 na Českolipsku, kde měla být pozorována rodinka s mláďaty (tento údaj však FK ČSO neeviduje). Z východních Čech údaje o hnízdění chybí od 80. let minulého století. Až teprve letos bylo hnízdění poláka malého prokázáno na rybníku Černý Nadýmač na Přeloučsku.
Kulíšek nejmenší. Foto Jari Peltomäki
Další zvýšení početnosti hnízdící i nehnízdící části populací usazovaných dutinových dravců a sov ve čtvrté, troficky podprůměrné sezoně hnízdní podpory o 35 % ukazuje na dosud nenaplněnou nosnou kapacitu prostředí. Přírůstek hnízdících párů podchycený u všech tří druhů dokládá volné potravní zdroje v minulosti nevyužívaných hnízdních teritoriích. Ze záznamů obsazených hnízdišť a teritorií v mapách (viz příloha) je zřejmý přírůstek po celé ploše zájmového území. Překvapivé je další významné navýšení početnosti cílových druhů na původním území mezi Vižňovem a Heřmánkovicemi, kde se na rychlém vzestupu mohla podílet vyvedená mláďata z předchozích sezon se značnou věrností ke svému rodišti. Na druhé polovině území s později instalovanými budkami mezi Janovičkami a Šonovem se podobný efekt promítne až v dalších letech.
