Čapí trojčata po okroužkování. Foto – Pawel T. Dolata.
Žáravice – Kotulin – Náš polský přítel Pawel Dolata nedávno nalezl v polských přehledech pozorování okroužkovaných čápů bílých historický údaj o hnízdícím 18-letém čápovi bílém, který byl okroužkován v obci Žáravice na Pardubicku. Protože v Žáravicích již dávno čapí hnízdo neexistuje a protože pozorování takto starých čápů rozhodně nepatří mezi běžné, spojili jsme se jak s polským autorem pozorování, panem Dr. Piotrem Profusem, tak i s naší kroužkovatelskou stanicí, abychom zjistili co nejvíce podrobností.
I když se jedná o poměrně starou historii, je velmi zajímavá a je jedním z dokladů toho, co všechno se dá kroužkováním zjistit. Pojďme se spolu podívat, jak to tehdy asi bylo…
Honzík spatřil světlo světa jednoho dne kdesi v polovině května roku 1962. Vylíhl se spolu se dvěma sourozenci v malebné vísce Žáravice nedaleko Pardubic na bytelném hnízdě na starém topolu. Honzíkovi předkové se zde usadili již před 17 lety a byli zde spokojení. Rybníky jsou všude okolo, žab i myší habaděj, lidé je zde mají rádi – co víc si takový čáp může přát.
Dny rychle ubíhají, Honzík i jeho sourozenci pod starostlivou péčí svých rodičů rostou jako z vody, už mají pěkné černé letky jako opravdoví čápi, už se udrží na nohách a pomalu začínají trénovat svá již pořádně dlouhá křidélka. A pak přichází 18. červen. Toho dne se naše rodina probudila do dne, který se zdál být stejný jako řada předcházejících. Rodiče od časného rána pilně sháněli potravu pro své tři nenasyty a trojčata přemýšlela, jak si zkrátit dlouhou chvíli čekání. Vůbec netušila, jaké je dnes čeká dobrodružství…
Táta čáp zkontroloval hnízdo, nakrmil a trochu porovnal děti a odletěl. Spokojení čápíci se chvíli trochu pošťuchují – to jak se nemohou dohodnout, kdo kde bude ležet. Nejvíc ze všech se samozřejmě jako vždycky strká Honzík. Je nejstarší, tak si nárokuje nejlepší místo a je rozhořčen na své sourozence, že to nechtějí respektovat. Konečně se všichni nějak srovnají a v hnízdě zavládne klid. Už-už začínají usínat, když tu se najednou stane něco strašného: nad okrajem jejich bezpečného obydlí se objevuje jakási strašlivá hlava. Vyděšení čápíci se co nejvíce přitisknou ke dnu hnízda a strachem ani nedutají. Za hlavou se brzy objevují i ruce a začínají jednoho malého čápa za druhým obracet a osahávat mu nohy. To už na sousední střeše sedí rozčílená máma čápice a s obavami sleduje, co se to s jejími dětmi děje.
Návštěva nezvaného hosta naštěstí netrvá dlouho. Pan Ladislav Štancl svou práci umí. Uběhne sotva pár minut a už si spokojeně zapisuje do svého notýsku další tři okroužkované mladé čápy, nasedá na kolo a odjíždí směrem k dalšímu hnízdu…
Otřesená trojčata dál leží v hnízdě a bojí se pohnout. První nabírá odvahu Honzík. Nejdřív zvedá hlavu, pak si opatrně sedá na paty a rozhlíží se. Zdá se, že nikde nic. Staví se proto na své ještě chvílemi vratké nožky, aby měl lepší rozhled. A skutečně – nikde nikdo, okolo hnízda je klid, jako by tu ani žádný vetřelec nikdy nebyl. Honzík začíná pošťuchovat své sourozence: „Vstávejte, strašpytlové, ta příšera už je pryč!“. Ale to už přilétá máma a kontroluje děti. Ty se okolo ní nahrnou, chtějí si postěžovat, co se jim stalo. Mámu to ale moc nezajímá. Když zjistí, že jsou děti v pořádku, uštědří každému mateřský šťouchanec a letí si po svých. Čápíci znovu osiří. Usadí se do kruhu na paty, nožky pěkně vytrčí před sebe – a najednou to vidí. Co to je? Každý z nich má nad patou něco divného. Honzík je hned doma. „To je určitě kroužek, o kterém nám vyprávěl táta! Lidé si na něj píší různé věci a pak nás, čápy, sledují a píší o nás knihy“, poučuje své sourozence. Zálibně si svůj blyštivý kroužek prohlíží a vůbec netuší, jaké slávy se díky němu jednou dočká…
Čas uběhl jak voda a je tu červenec. Honzík i jeho sourozenci pilně trénují křídla a skáčou při tom vysoko-vysoko. A pak jednoho dne se Honzík jako první ze všech odváží a s roztaženými křídly skočí dolu z hnízda. Mláďata létají. Užívají si toho s velkou radostí. Zvídavý Honzík se toulá dál a dál od hnízda, vracívá se domů už jen občas, až jednoho dne v polovině srpna zůstane jeho místo v hnízdě prázdné a od té doby o něm dlouhá léta nikdo nic neví.
Co dělal a kde se toulal odvážný a podnikavý čáp celou tu dobu, kdy jsme o něm neslyšeli, se můžeme jen dohadovat. Jisté je, že na scéně se znovu objevuje téměř na den přesně po čtrnácti letech od chvíle kdy dostal svůj kroužek – 12. června 1976.
Toho dne vyšel pan Marcin ze svého domu v polském Kotulinu a jeho pohled, stejně jako každý den, nejdříve zabrousil k čapí rodině, která už léta obývá střechu jeho stodoly. Čapí táta Jasiek zrovna krmil svou nenasytnou čeládku. V ranním slunci se náhle něco zablýsklo. „Nojo, ten kroužek“, zabručel si pod vousy pan Marcin. Už třetí rok pozoruje, že jeden z „jeho“ čápů má na noze kroužek, ještě se mu ale nepodařilo zjistit, co je na něm napsané. Možná se to povede dnes. Bere dalekohled a čeká až se čáp trochu otočí. Podařilo se! Pan Marcin čte zřetelný nápis: Muzeum Praha B 9519. To je ale překvapení! Na stodole mu hnízdí „cizinec“! Honem píše do Prahy a brzy se ukazuje, že okroužkovaný čáp není nikdo jiný, než náš starý známý Honzík, kterému ale tady říkají pěkně po polsku Jasiek. Je to vskutku „starý“ známý, protože většina Honzíkových vrstevníků v té době již je po smrti. Honzík – Jasiek se ale zjevně těší plné síle a dobrému zdraví. S jistotou víme, že na stejném místě úspěšně hnízdil také v roce 1978.
O rok později se Honzík– Jasiek na jaře trochu opozdil. Ornitolog pan Piotr, který začal hnízdo na stodole pravidelně sledovat, zde 18. dubna 1979 nalézá pár čápů bez kroužků. Partneři čile kopulují a hodlají zde založit rodinu. Čtvrtého května již mají 5 vajíček, s nadějí očekávají své potomstvo a na Jaśka už si nikdo ani nevzpomene. Jenomže – to se přepočítali! Druhý týden v květnu se Jasiek náhle objevuje a ihned se hlásí o svá práva. Otec pěti krásných vajíček se nadarmo brání. Statný a zkušený Jasiek mu po dlouhém a urputném boji dává s přehledem najevo, že na tomto hnízdě je pánem on! Pokořený otec se vzdává a opouští bojiště. Čápice ovšem zůstává na hnízdě a úkosem Jaśka sleduje. Imponuje jí svou odvahou, umí si představit, že by mohl být otcem jejích dětí. Stihnou ale spolu založit novou rodinu? Také Jasiek obhlíží své znovu vybojované hnízdo i svou novou partnerku. Zamlouvá se mu, koneckonců se kvůli ní pořádně popral. Ze tří vajíček se už čápata nevylíhnou, bojující samci je rozbili. Dvě vejce tu ale zbyla. Jasiek chvíli přemýšlí. Má je vyhodit? Většina jeho kolegů to dělá, nechce se jim vychovávat cizí děti. Kdoví, co rozhodlo. Snad byl příliš unaven vyčerpávajícím bojem, snad ho jeho nová milá „umluvila“, snad prostě jen zapomněl, jisté je jen to, že obě vejce zůstala v hnízdě a Jasiek o ně začal pečovat společně s jejich matkou, svou novou manželkou. Když pan Piotr 25. května kontroloval hnízdo, pečovali šťastní rodiče o jedno již vylíhnuté a jedno klubající se mládě.
Jasiek se na hnízdo v Kotulině vrátil ještě v následujícím roce, kdy zde s partnerkou ze čtyř vajec vychovali tři mláďata. V té době mu bylo plných 18 let a na čapí poměry to byl už úctyhodný stařec. Od té doby o něm již nikdo neslyšel, až vy dnes.
Honzík – Jasiek sice již dávno loví žáby na nebeských lukách, pro nás ale nepřestává být ani po letech hrdinou, který se zapsal mezi čapí rekordmany. Předně se prokazatelně dožil značně vysokého věku. Je pravda, že jsou známé i případy podstatně starších čápů. Podle Fauny ČR 1 se nejstarší známý kroužkovaný čáp se dožil 26 let a zdá se, že i tento údaj je již značně překonaný. Na http://www.pwg.otop.org.pl/bocian6.php Pawel Dolata píše: „Nejvěrohodnějším a největším zdrojem informací o rekordech v délce života evropských ptáků je Roland Staav ze švédského Muzea přírodní historie ve Stockholmu (Naturhistoriska riksmuseet Stockholm), který se mnoho let tomuto tématu věnuje a publikuje výsledky své práce (za využití ornitologických publikací a údajů z kroužkovacích stanic z celé Evropy) v časopise Evropské unie kroužkování ptáků „EURING Newsteller”. Díly své laskavosti nám pan Roland Staav poskytl dosud neopublikované údaje. Rekord mezi čápy bílými drží pták, okroužkovaný ve Švýcarsku. Celková délka jeho života byla plných 39 let, což je evropský (a pravděpodobně i světový) rekord. Další místa náleží čápům narozeným a okroužkovaným ve Francii (34 let a 10 měsíců) a v Německu (29 let a 11 měsíců), přičemž německý pták v tomto věku ještě hnízdil! Když čteme tyto údaje, musíme mít na paměti, že se jedná o rekordy a vzácné výjimky. Věková struktura ptačích populací je jiná, než u populací lidských. Zatímco lidé se za normálních okolností téměř všichni dožívají stáří, u ptáků velmi vysoké procento hyne hned v prvním roce života, kdy jsou ještě nezkušení a setkávají se s množstvím různých nástrah. To se týká zejména tažných druhů, jako jsou čápi. Uvědomme si, že měsíc nebo dva po opuštění hnízda absolvují cestu na zimoviště, při níž musí překonat několik tisíc kilometrů!“ Většina čápů bílých se tedy dožívá podstatně nižšího věku a osmnáct let našeho Honzíka – Jaśka proto patří k velmi pěkným výsledkům. Druhý, ještě zajímavější Honzíkův – Jaśkův rekord se týká výchovy cizích mláďat. Jedná se o velmi neobvyklé a vzácné chování. V naprosté většině případů při souboji o hnízdo dojde ke zničení vajec nebo zabití mláďat původního páru. Díky kroužkům ale je možné zdokumentovat i takovéto zajímavé případy a pan Dr. Profus, který o této události podal zprávu, patří k renomovaným odborníkům, věnujícím se čápům dlouhá léta.
Svě
Shrnutí dat:
Čáp bílý Muzeum Praha B 9519
Kroužkován: 18.6.1962
Místo: Žáravice (50°6’23.53″N, 15°33’21.667″E)
Kroužkovatel: Ladislav Štancl
Okolnosti: tři mláďata v hnízdě
Hnízdo: na topole, založeno 1945, zaniklo 1969 (topol pokácen)
Odečty: všechny z Kotulin – Naklo 50° 28’N 18° 23’E (okres Gliwice Gm. Toszek)
1974 – podle majitele hnízda má 1 dospělý čáp kroužek; kód neodečten (info P. Profus)
1975 – podle majitele hnízda má 1 dospělý čáp kroužek; kód neodečten (info P. Profus)
12.6.1976 (data z KS NM)
16.7.1978 (Dr. Piotr Profus)
25.5.1979 (Dr. Piotr Profus)
24.5. – 10.6.1980 (Dr. Piotr Profus)
Dr. Piotr Profus – pracovník Institutu ochrany přírody Polské akademie věd v Krakově. Čápem bílým se zabývá mnoho let a v letech 1981 – 2006 o něm publikoval nejméně 30 prací.
