Hořice – Nápad založit ornitologický kroužek, či skromněji řečeno najít skupinku dětí se zájmem o přírodu, jsem dostal již před lety. Ale teprve po nabrání dostatečného množství zkušeností a znalostí v terénní ornitologii a dvouleté spolupráci s vedoucími jihomoravského ekoklubu jsem se odhodlal nápad zrealizovat. Během školního roku 2007/2008 se mi podařilo dát dohromady skupinku mladých ornitologů, která se postupem času ustálila na 7 dětech. Počet to není nijak závratný, ale představují už opravdu vážnější zájemce.
Přejděme nyní k činnostem, kterým jsem se s dětmi loni věnoval. Předně šlo o výpravy po okolí ať už pěšky nebo na kole, při nichž jsme vždycky viděli něco zajímavého, občas i nějakou vzácnost, která mnohdy překvapila i mě samotného. Chodit s ornitologickým kroužkem pozorovat ptáky se tedy rozhodně vyplatí. Například jsme náhodou objevili hnízdo výra, pozorovali hejno pasoucích se jeřábů nebo nalezli jeřábí rodinku se dvěma mláďaty. Další činností byl transfer žab v Červené Třemešné, který vzbudil veliký zájem, zvláště pak hromady ropuch nebo bizarní čolci velcí. Dále jsme na jaře kontrolovali doupné stromy plné doupňáků, puštíků a datlů, kontrolovali budky pro sýkory, chodili na noční výpravy na puštíky a užívali si jarního aspektu v doubravách, kterých je na Hořicku bezpočet.
Téměř všichni se účastnili také Vítání ptačího zpěvu na rybnících v Dobré Vodě u Hořic, kam přivedli i své rodiče a sourozence a přispěli tak k výborné atmosféře akce. Společně jsme podnikli i dva celodenní výlety do Krkonoš. První výprava nás v období na začátku června zavedla k divokým Sněžným jamám a Labskému vodopádu, v jehož okolí jsme pozorovali kosy horské a hýly rudé. Při druhé, zářijové, jsme zdolali Sněžku a prošli si Obří důl v celé jeho délce. O podzimních prázdninách se naskytla příležitost třídenního výjezdu do jedné zapadlé podkrkonošské vesničky s možností přespání v nádherné staré roubence. Pobyt zpestřily noční výpravy na puštíky a sýce, návštěva bukového pralesa a nalezení jezevčí nory.
Asi největší zážitky si ale děti odnesly, když mohly pomáhat při kroužkování ptáků. Takoví ledňáčci, mláďata dravců a volavek, či sojky, strakapoudi, dlaskové a další podobné druhy, u nichž je vždy vybírání ze sítě malé drama, opravdu vzbudili veliký zájem. Odchyty CES jsme občas spojili dohromady se stanováním přímo na rybníku.V poslední době je už motivuji k nějaké práci, například sčítání kání nebo IWC. Doufám, že těch pár skalních příznivců u ornitologie vydrží a bude se o Hořicko v budoucnu starat 😉
Jan Bartoníček
