Hoholka lední (Clangula hyemalis) – jeden z nejčetnějších ptáků v přístavech a na pobřeží. Foto Jiří Mach
Helská kosa a celý Gdaňský záliv patří mezi tradiční oblasti, které i naši ornitologové se zájmem navštěvují především v zimním období. Zdejší prostředí zná proto i řada Východočechů osobně, případně z rubrik pobočkových webových stránek nebo jiných zdrojů. Návštěvu, cílenou k pozorování zimujících druhů vodních ptáků na mořském pobřeží nebo na jezerech, naplánovala trojice ve složení Milan Janoušek, David Lučan a Jiří Mach na přelom první a druhé březnové dekády letošního roku. Pro mě osobně to byl k Baltu návrat po sedmi letech, zatímco kolegové sem mířili poprvé. Cenné proto byly nejen zkušenosti z jednotlivých cílových lokalit pro pozorování ptáků, ale projevily se i při zajišťování ubytovací základny, kterou se nám v Helu stala známá Mořská stanice Ústavu oceánografie Univerzity v Gdaňsku.
Vyhlížení turpana bělokřídlého (Melanitta deglandi stejnegeri) na pobřeží u Gdaňsku. Foto Jiří Mach
Přestože termín byl vybrán již několik měsíců před naší cestou, stalo se příjemným zjištěním, že v době naší výpravy se v Gdaňské zátoce vyskytovala hned dvojice mimořádně zajímavých ptačích druhů. Na dohled gdaňského přístavu se u pláží východně od tohoto města vyskytoval samec turpana bělokřídlého (Melanitta deglandi stejnegeri). Výhodné potravní nabídky tu využíval již od konce února. Sice jsme po více než dvouhodinovém pobytu na pláži neměli takové štěstí na jeho blízkost, ale nakonec jsme mohli uznat, že rozlišovací znaky tohoto sibiřského druhu turpana se registrovat daly. Od přítomných polských kolegů, kterých zde bylo více než dvacet, jsme měli také podrobnější údaje o lokalizaci druhé rarity, kterou byla samice kajky královské. Přejet jsme museli do nedalekých Sopot, kde se tu původně od začátku března vyskytovaly samice dvě. Kajka se pohybovala již podstatně blíže u břehu a my si jen mohli postesknout, že nešlo o pestřeji vybarveného samce. I tak jsme museli konstatovat, že prožitky dnešního dne, které zpestřovaly i další druhy vodních ptáků v zálivu, jistě už za dobu našeho pobytu u Baltu nepřekonáme.
Turpan černý (Melanitta nigra) v přístavu ve Wladyslawowu. Foto Jiří Mach
Rackové patřili mezi dobře pozorovatelné druhy. Foto Jiří Mach
S vidinou jiných zajímavých zážitků jsme se v příštích dnech vydávali do dalších atraktivních lokalit, kterými se staly hlavně přístavy ve městech Wladyslawowo a Hel. V tom helském jsme se nemohli nabažit hlasů a početnosti hoholek ledních (Clangula hyemalis), které doplňovali ve slušných množstvích hlavně morčáci velcí (Mergus merganser) nebo turpani hnědí (Melanitta fusca). Kromě nich jsme zde viděli také poláky kaholky (Aythya marila) nebo kajku mořskou (Somateria mollissima). Druhové složení ptáků bylo v obou přístavech poměrně podobné, ale v tom ve Wladislawowu byly větší počty racků, kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo), morčáků velkých, které zde doplňovali i morčáci prostřední (Mergus serrator) a malí (Mergus albeolus). Na volném moři u břehů dominovali znovu hoholky lední, turpani hnědí a černí (Melanitta nigra). Z racků šlo o racky chechtavé (Chroicocephalus ridibundus), bouřní (Larus canus), stříbřité (Larus argentatus), bělohlavé (Larus cachinnans), řidčeji o žlutonohé (Larus fuscus), mořské (Larus marinus) a jednoho černohlavého (Larus melanocephalus). Příjemné bylo sledování čtyř sněhulí severních (Plectrophenax nivalis), naopak marně jsme vyhlíželi potápky žlutorohé (Podiceps auritus) nebo nějakého alkovitého (Alcidae) ptáka. V blízkosti přístavů (ale i na dalších místech) byl také markantní pohyb vran šedých (Corvus cornix), kavek obecných (Corvus monedula) a havranů polních (Corvus frugilegus). Další shromážděné druhy vodního ptactva šlo dobře pozorovat v ještě téměř zamrznutých částech Pucké zátoky u Helské kosy. Konkrétně u Kužnice šlo o labutě velké (Cygnus olor), hoholy severní (Bucephala clangula), morčáky velké, poláky chocholačky (Aythya fuligula) nebo lysky černé (Fulica atra).
Majestátnost písečných dun ve Slowiňském národním parku. Foto Jiří Mach
Příjemným překvapením se stalo registrování prvních významných pohybů ptačích migrantů, kteří v hejnech táhli v počínajícím předjaří východním směrem při mořském pobřeží, ale také nedaleko od břehů ve vnitrozemí. Prakticky neustále jsme viděli nebo slyšeli přelety skřivanů polních (Alauda arvensis), čejek chocholatých (Vanellus vanellus), kulíků zlatých (Pluvialis apricaria) nebo hus (Anser). Na některých místech (např. na polích u Žarnowieckého jezera) tyto druhy usedaly ke sběru potravy, kde je doplňovali i jeřábi popelaví (Grus grus), bernešky velké (Branta canadensis) nebo až dvěstěhlavé hejno labutí zpěvných (Cygnus cygnus). Nastávající jaro se také dalo připomenout pozorováním průtahu luňáků červených (Milvus milvus), drozdů zpěvných (Turdus philomelos) nebo konipasů bílých (Motacilla alba). Na několika místech jsme zaslechli už i zpěv strnadů lučních (Miliaria calandra).
Sledování ptáků na polích u Žarnowieckého jezera. Foto jiří Mach
Sladkovodní jezera v příbřežních oblastech severu Polska byla převážně ještě zamrzlá, ale zaznamenat jsme zde mohli z dalších druhů orly mořské (Haliaeetus albicilla) nebo lžičáky pestré (Anas clypeata) a čírky obecné (Anas crecca). Kromě Žarnowieckého to bylo i Lebské jezero, které je součástí Slowiňského národního parku. Zde jsme si v písečných dunách šance na zajímavá pozorování ptáků nedělali. Přesto jsme pokračovali hlavně ve sledování tahu ptáků krajinou. Kromě hus nebo obligátních skřivanů jsme viděli větší hejno ostralek štíhlých (Anas acuta), ale nejvíce nás upoutal silný průtah kosů černých (Turdus merula), kteří na okraji dun využívali k zastávce nízké porosty borovic. Na samotném pobřeží Baltu v národním parku jsme už příliš zajímavostí neviděli, ale byla zase možnost v místech, kde prakticky nepotkáte žádné domorodce nebo návštěvníky, dobře užívat zdejšího mimořádného fenoménu písečných dun, které se zařezávají do podmáčeného lesního porostu na severním pobřeží Lebského jezera.
Labutě zpěvné (Cygnus cygnus) při přeletu nad Žarnowieckým jezerem. foto Jiří Mach
Už při pobytu v Polsku jsme začali srovnávat naše celkové počty pozorovaných druhů ptáků s našimi nedávnými únorovými nebo březnovými výpravami do Dánska nebo Holandska. Nakonec 82 druhů u Baltského moře se možná překvapivě (protože zde chyběli bahňáci) rovnal tomu, co se dá vidět například v daleko lukrativnějším Holandsku. Tak třeba i to bude pro vás motivace k cestě k našim severským sousedům. Vřele doporučuji.
Jiří Mach
Sněhule severní (Plectrophenax nivalis) na typických místech v přístavu ve Wladyslawowu. Foto Jiří Mach
