Kuna skalní, jedněmi obdivována pro svou krásu, druhými nenáviděna pro svou dravost. Foto – Miloš Truhlář.
Reaguji na některé dotazy a připomínky některých ornitologů či ochranářů, poukazujících na „masovou likvidaci“ ptačích hnízd kunami (Martes spp.), zvláště hnízd dutinových ptáků usazených v budkách. Často se objevují názory upozorňující na mimořádnou nebezpečnost těchto šelem a vyvolávají dojem jejich nesmírné dravosti a nenasytnosti, v milovnících ptactva pak i pocit velké krutosti vůči bezbranné kořisti. Konec konců, jistě lze pochopit zklamání natěšeného pozorovatele, fotografa nebo kroužkovatele, který přišel o krásný zážitek ve vzácné chvilce svého volna… Každému z nás už se to jistě stalo.
Přítomnost opatrného nočního lovce nejčastěji prozradí charakteristický trus. Foto – Jindřich Poříz
Pokusme se být ale objektivní a připusťme, že i kuny do naší přírody patří a plní tam svoji funkci. Všimněme si také toho, že všude kolem nás zpívají od časných jarních dní do letních měsíců drobní pěvci – ti dutinoví i volně hnízdící – a není jich zrovna málo. Stejně tak přítomnost našich lesních druhů dutinových sov, osídlujících stromové dutiny nebo velké budky prozradí často početné noční hlasy v lesních komplexech podhůří i hor, které jsou současně obývány především kunou lesní (Martes martes). Zapátráme-li v takových místech po přítomnosti kun, prakticky všude po nich nalezneme neklamné stopy. Jsou jimi především charakteristické rohlíčky trusu na vyčnívajících kamenech, vystouplých kořenech stromů, cestách poblíže stromořadí, keřových porostů, remízků, zahrad, v lesích všude od nížin až vysoko do hor. Setkáme se s nimi také na půdách budov, zemědělských skladech, zkrátka všude tam, kde zase nacházejí dostatek potravy kuny skalní (Martes foina. A přesto – ptáci nevymřeli…
Oba druhy těchto šelem mají totiž velmi pestrý jídelníček, který je tvořen zejména drobnými savci a pokud jich není dostatek, také ptačími vejci, mláďaty i dospělými ptáky nebo kořistí do velikosti bažanta nebo menšího zajíce. V nouzi nepohrdnou ani hmyzem nebo rostlinnou potravou v podobě nejrůznějších lesních plodů. V nezabezpečených chovech domácí drůbeže nebo odchovnách pernaté zvěře mohou kuny ztropit skutečný poprask, když jsou při své noční výpravě schopny udolat i několik desítek chovanců během krátké chvíle. Taková místa s vysokou pravděpodobností snadného úlovku tito predátoři logicky vyhledávají. V přirozených podmínkách s běžně rozptýlenou kořistí však k ničemu takovému nedochází.
Velikost teritorií jednotlivých, samostatně žijících zvířat se podle reálných údajů z literatury například v podmínkách našich lesů běžně pohybují od 3 do 20 km2. Tak jako prakticky u všech predátorů, se lovecký okrsek s úbytkem hustot základní kořisti i u těchto šelem zvětšuje a současně se rozšiřuje i potravní spektrum. Například v horských lokalitách nad 800 m n. m. lze podle ostrůvkovitého osídlení jednotlivých seskupení hnízdních budek pro sýce rousné odhadnout, že tu kuna dosahuje maximálních hustot kolem 1 ks/3-5 km2, ovšem pouze v letech s dostatkem drobných hlodavců. Pokud jsou drobní savci na nízkých stavech, silně klesá i počet kunami navštěvovaných budek a jejich hustota klesá až na hranici 1 ks/10–20 km2. Zároveň dochází k úplnému vysídlení nejméně úživných lokalit, poněvadž také hustoty náhradní kořisti (především ptáků) tu nedosahují takových hodnot, aby šelmu spolehlivě uživily. V takových letech zbývající zvířata intenzivně loví v celém obývaném okrsku široké spektrum kořisti (což se dá zjistit dle obsahu trusu), ale nemohu potvrdit, že by ve větší míře docházelo k predaci například mladých sov a z těchto důvodů k častějším návštěvám hnízdních budek rovnoměrně rozptýlených v prostoru. K tomu mohou však dospět zvířata, nacházejí-li budky vzorně seřazené podle cest nebo jiných liniových sestavách nedaleko od sebe. Ani tady se však nejedná o jednoznačné pravidlo a zdá se, že se týká pouze jednotlivých zvířat, která si dočasně ověřila úspěšnost takového chování.
Mladá kuna lesní vyhlíží z rodné budky.
Ve vztahu k sýci rousnému (Aegolius funereus) může být podle mých zkušeností kuna nebezpečným predátorem pouze v případě jednotlivých hnízd u málo početné izolované populace a současně za trvale nepříznivých potravních podmínek, které významně omezují úspěšnost hnízdění a doplňování jedinců. Za normálních okolností šelma po nálezu zcela vyplení hnízdo nejčastěji ještě v období inkubace vajec. Dospělí ptáci, reagující na zaškrábání na kmen stromu, včas uniknou a mohou mít při dostatečné hnízdní i potravní nabídce v okolí ještě v téže sezoně náhradní snůšku, která předchozí ztrátu nahradí. Osmnáctileté sledování ztrát predací ze strany kun u tohoto druhu sovy v regionech s plošnou hnízdní podporou (KRNAP, Jizerské hory) prokázalo průměrné ztráty na hnízdech do 20 %, které jsou z hlediska prosperity populace zanedbatelné a také dokládají, že hnízda sýců patří do kategorie náhodné kořisti – nejsou pravidelně vyhledávána. Je nutné však zdůraznit, že v lokalitách s častěji ohrožovanými hnízdy, jsme zvýšili hustotu hnízdní nabídky a tím poklesl podíl kontrolovaných dutinek kunami. Stejně tak některé budky, dlouhodobě pravidelně obsazované kunou, byly přemístěny (často jen o několik desítek metrů); následně již nebyly kunami navštěvovány a došlo v nich opět k úspěšnému zahnízdění sýců.
U puštíka obecného (Strix aluco) se průměr ztrát na hnízdech způsobených kunami dlouhodobě pohybuje kolem 5 %. Do této nízké úrovně predace se pravděpodobně promítá schopnost starších samic těchto sov aktivně bránit snůšku nebo mláďata.
Mláďata kuny skalní v budce pro sýčka
Jiná situace může však nastat u dutinových pěvců, kteří mohou být kunami v budkách cíleně vyhledáváni. Na podílu predovaných hnízd z celkového počtu hnízdících dutinových pěvců se odráží způsob rozložení hnízdišť v prostoru. Kuny snáze objeví budky vyvěšené bezprostředně v blízkosti cest, rozmístěné nedaleko od sebe. Jsou pak schopny kontrolovat i několik desítek hnízdišť najednou, a to jak v hnízdní sezoně, tak i v zimním období, kdy zejména brhlíci a sýkory vyhledávají dutinky jako nocoviště. Při pravidelné predaci se pak ptáci této hnízdní nabídce začnou vyhýbat a neosídlují ani budky v širším okolí. Při hnízdní podpoře na velkých plochách, tedy sestavách budek čítajících řádově stovky až tisíce hnízdních příležitostí, dosahuje predace hnízd pěvců v jednotlivých sezonách od 3 do 20 % z celkového počtu hnízdících párů. Opět tedy není prosperita jejich populací nijak významně kunami ohrožena.
Zdá se tedy, že ačkoliv kuny jednoznačně patří k významným predátorům dutinových druhů, na početnost populací těchto druhů nemá jejich výskyt negativní dopad.
Miroslav Dusík
Kuny jsou noční zvířata. Foto Allan Bantick
