Ohlednutí za jarem 2011 na přehradě Rozkoš

Vodouš bahenní patří na lokalitě z nejpočetněji protahujícím bahňákům. Foto – Jaroslav Vaněk.

V případě ptačího tahu je třeba jaro chápat poněkud jinak, než jaro kalendářní. Jarní tah řady ptačích druhů začíná již v zimních měsících a v některých případech se může přehoupnout až do měsíců letních. Mnohem častější je však první případ, protože jarní tah je proti tomu podzimnímu velice rychlý a většina ptačích druhů pospíchá na svá hnízdiště.

Tento příspěvek je jakýmsi ohlédnutím za letošní jarní sezónou na přehradě Rozkoš.

Vzhledem k omezenému rozsahu příspěvku, tento nemůže zahrnovat všechny ptačí druhy, které byly v tomto období na lokalitě zastiženy, ale je výběrem toho nejzajímavějšího, alespoň z mého vlastního pohledu. Pro přehlednost článku uvádím jednotlivé druhy v pořadí podle zoologického sytému.

Konipas luční je na lokalitě pravidelně protahujícím druhem. Foto – Jaroslav Vaněk.

Mezi pravidelné jarní hosty patří na přehradě potáplice (Gavia). Jako první jsem letos pozoroval 22.4. jednu potáplici malou (Gavia stellata) v prostém šatu. Nejvyšší počet potáplic malých pak v některých dnech dosahoval až 5 ex a poslední byla pozorována 30.5. První potáplice severní (Gavia arctica) se objevila 10.5. a nejvíce jsme jich napočítali také 5 ex. Poslední potáplici severní jsem pozoroval 3.6. a ta již byla v hnízdním (svatebním) šatu.

Z potápek vždy potěší pozorování potápky rudokrké (Podiceps grisegena). Tento druh jsme viděli několikrát v průběhu dubna a května v maximálním počtu 3 ex. Pravidelný je rovněž výskyt tahových skupinek potápky černokrké (Podiceps nigricollis). Největší hejnko dne 3.4. čítalo 19 ex.

Řád brodivých (Ciconiiformes) žádné překvapení nepřinesl. V posledních desetiletích jsme již přivyknuli výskytu volavek bílých (Ardea alba), ale ani jejich počet nedosahoval v tomto roce žádných rekordních hodnot. Nejvíce jsem pozoroval 8 ex dne 12.3.

Po několikaleté přestávce letos na jaře navštívili Rozkoš i poláci malí. Foto – Jaroslav Vaněk.

Řád vrubozobých (Anseriformes) představuje vzhledem k charakteru lokalitu velmi zajímavou skupinu. Oproti jiným rokům se letos neobjevila tisícová hejna husí polních (Anser fabalis) a běločelých (Anser albifrons). Z plovavých kachen byly zastiženy všechny obvyklé druhy, ale ani v tomto případě nebylo dosaženo počtů z některých předchozích let, spíše se dá hovořit o počtech nižších. Maximální počty jednotlivých druhů plovavých kachen byly tyto : Ostralka štíhlá (Anas acuta) 10 ex, kopřivka obecná (Anas strepera) 12 ex, lžičák pestrý (Anas clypeata) 36 ex, hvízdák euroasijský (Anas penelope) 70 ex, čírka obecná (Anas crecca) 80 ex, čírka modrá (Anas querquedula) 20 ex. Druhově pestré bývá zastoupení potápivých kachen, i když i v tomto případě byly počty poněkud skromnější. Po víceleté přestávce potěšil výskyt poláků malých (Aythya nyroca) – dne 13.3. – 1 M, a 18.3. – 2M, pravidelný je jarní výskyt poláků kaholek (Aythya marila), kdy skupina 4M a 2F ze 7.4. měla hnízdní šat. Vítané zpestření mě připravil zajímavý kříženec poláka velkého a poláka chocholačky (Aythya ferina/Aythya fuligula). Z turpanů nás tentokrát poctili svojí návštěvou pouze turpani hnědí (Melanitta fusca), když jsme dne 12.3. pozorovali 5 nedospělých ptáků. Rod morčáků byl jako obvykle nejpočetněji zastoupen morčáky velkými (Mergus merganser) – max. 38 ex, celkem 4x jsem pozoroval morčáky prostřední (Mergus serrator), nejvíce 6 ex 10 a 18.4. Morčáka malého (Mergellus albellus) jsem tento rok nezastihl, ale je mi známo jedno pozorování kolegy Regnera. Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) patří k poměrně vzácným návštěvníkům přehrady, což se potvrdilo i v tomto roce, kdy mám jediné pozorování 2M a 1F z 16.3.

Dvojice vodoušů šedých na dělící hrázi prehrady. Foto – Jaroslav Vaněk.

Pokud se týká dravců, tak jejich průtah nebývá v okolí přehrady příliš zřetelný. Pouze ve dvou případech jsem pozoroval orlovce říčního (Pandion haliaetus), lovícího potravu a jednou ostříže lesního (Falco subbuteo), kterého pronásledovali racci chechtaví (Larus ridibundus). Ostatní pozorovaní dravci patří nejspíš k hnízdním populacím z širšího okolí přehrady.

Z řádu krátkokřídlých (Ralliformes) stojí za zmínku pouze jeřábi popelaví (Grus grus), kdy jsem 13.3. pozoroval protahující hejno 13 ex a 18.3. 3 odpočívali na břehu přehrady.

Nejvíce sledovanou skupinou, jsou na přehradě bezesporu bahňáci (Charadrii). Na jaře spočívá problém především ve skutečnosti, že hladina přehrady je tak vysoko, že ptáci nemají k dispozici dostatek vhodných biotopů. V tomto roce však hladina rekreační části přehrady zůstala po celé jaro mírně upuštěna, takže bahňáci měli proti jiným rokům k dispozici více vhodných míst k hledání potravy.

Většina jespáků obecných má v době průtahu přechodný šat. Foto – Jaroslav Vaněk.

Pokud pomineme vodouše kropenatého (Tringa ochropus), který na je na lokalitě k zastižení i v zimních měsících, patřilo letošní jarní prvenství samci jespáka bojovného (Philomachus pugnax) dne 12.3. První jarní pozorování čejek chocholatých (Vanellus vanellus) připadlo na pro tento druh poměrně pozdní datum 13.3. Poté již tah tohoto druhu propukl naplno a k vidění byla hejna počtech až několik set jedinců. Další druhy bahňáků byly pozorovány 18.3, a to 2 kulíci říční (Charadrius dubius) a dvě kolihy velké (Numenius arquata). Na polích v okolí přehrady každoročně netrpělivě vyhlížím hejna kulíků zlatých (Pluvialis apricaria). Nezklamali ani letos a první hejno o počtu asi 80 ex jsem pozoroval 22.3. Krátce se na lokalitě zastavil i kulík bledý (Pluvialis squatarola). Datum 5.4. je na tento druh poměrně dost časné. V průběhu května byl vícekrát pozorován i kulík písečný (Charadrius hiaticula) v maximálním počtu 3 ex. Mezi tradiční jarní hosty patří i některé druhy jespáků. O jespáku bojovném již byla řeč a na jaře patří tomuto druhu i prvenství v početnosti. Letos jsme jich nejvíce na lokalitě napočítali 18. Druhým nejčastějším jarním jespákem bývá obvykle jespák obecný (Calidris alpina). Také letos byl mezi 14.4. – 11.5. několikrát pozorován v maximálním počtu 4 ex. Jespák malý (Calidris minuta) nepatří k pravidelným jarním návštěvníkům. Letos jsem jej pozoroval jednou, a to 9.6. – 1 ex. Z dalších jespáků byli letos pozorováni opakovaně jespáci šedí (Calidris temminckii) – maximum 4 ex a jespáci píseční (Calidris alba) s maximem 2 ex. Pisík obecný (Actitis hypoleucos) patří k tradičně a poměrně početně protahujícím bahňákům. Prvních 5 ex jsem pozoroval 14.4., jejich počet pak kulminoval na přelomu dubna a května, kdy jsem 2.5. napočítal asi 40 ex a poslední pak byli pozorováni 23.5. Ve svém elegantním černém hnízdním šatu pravidelně protahují vodouši tmaví (Tringa erythropus), kterých jsem letos nejvíce napočítal 6 ex. Dalšími běžnými vodouši na jaře jsou vodouši šedí (Tringa nebularia), které jsme pozorovali při každé kontrole mezi 14.4 – 16.5., s maximem dne 6.5. – 15 ex. Pochopitelně nechyběli ani vodouši bahenní (Tringa glareola) s maximem asi 20 ex dne 6.5. Poměrně pravidelně se lokalitě na jaře zastavují i kolihy malé (Numenius phaeopus). Bylo tomu tak i letos. Vícekrát byl pozorován jednotlivý pták, dne 6.5. jsem pak pozoroval 4 ex. Dva nejzajímavější druhy jsem si nechal na závěr části o bahňácích. Mým nejsilnějším jarním zážitkem na lokalitě bylo pozorování samce kulíka mořského (Charadrius alexandrinus), kterého jsem zde objevil 25.4. a ještě jednou jej pozoroval 26.4. K dalším jarním zajímavostem patří i pozorování vodouše malého (Xenus cinereus) ze dne 11.5. Je to další pozorování z lokality po téměř 3 letech.

Kulík písečný v hnízdním šatě. Foto – Jaroslav Vaněk.

Vzhledem k charakteru lokality tvoří Rackovití (Laridae) významnou skupinu ptačích druhů se kterými se pravidelně setkáváme. Mimořádný byl letos průtah racků malých (Hydrocoloeus minutus), přičemž první se objevil již 10.4. a na přelomu dubna a května dosahovaly počty tohoto druhu na lokalitě až 1400 ex ! Za zaznamenání stojí i pozorování racků žlutohohých (Larus fuscus), kdy jsme dne 12.5. pozorovali tři ptáky. Jeden z nich měl obvyklý břidlicově zbarvený pláštík poddruhu fuscus, zbylí dva však měli pláštíky tmavě šedé a patřili tedy z některému z poddruhů intermedius/graellsii. Mimořádně silný byl i průtah rybáků černých (Chlidonias niger), kterých bylo napočítáno začátkem května až 400 ex. Z dalších rybáků byli jako obvykle zastiženi rybáci obecní (Sterna hirundo)a rybáci bahenní (Chlidonias hybridus) v počtech do 2 ex a rybáci bělokřídlí Chlidonias leucopterus) – max. 17 ex 11.5. Do výčtu rybáků nechybí ani rybák malý (Sterna albifrons) – 2 ex ze dne 9.6.

Koncem dubna vyhlížíme každoročně první rorýse obecné (Apus apus). Letos jsem několik prvních jedinců zaznamenal 25.4., stovky protahujících rorýsů pak byly k vidění 5.5.

Spatřit slavíka modráčka se nepodaří příliš často… Foto – Jaroslav Vaněk.

Závěr příspěvku patří početnému řádu pěvců (Passeriformes). Z této skupiny bych uvedl jen několik málo zajímavostí. V posledních letech se s rámci celé republiky stávají pravidelnými zástihy konipase citrónového (Motacilla citreola). Také letos jsme měli možnost pozorovat jednoho samce dne 2.5. Dalším pravidelně protahujícím konipasem je konipas luční (Motacilla flava). Prvních 9 ex jsem pozoroval 5.4. Naprosto ojediněný den byl však 14.4., kdy jsem na dělící hrázi přehrady zastihl nejméně 200 konipasů lučních. Z této čeledi bych ještě doplnil pozorování lindušky horské (Anthus spinoletta) ze dne 25.4. Velice vítaným zpestřením byl průtah slavíků modráčků (Luscinia svecica). Jejich tah probíhá většinou velice skrytě, letos mě však přálo štěstí a podařilo se mě několik modráčků pozorovat z velmi malé vzdálenosti a dokonce pořídit několik dokumentačních záběrů. Posledním ptačím druhem o kterém se zmíním je konopka žlutozobá (Carduelis flavirostris). Tento druh pravidelně v okolí přehrady přezimuje a nejinak tomu bylo i letos. Jejich počet pohyboval až okolo 35 ex a několik konopek vydrželo na lokalitě až do poslední březnové dekády, proto je také zařazuji do svého příspěvku.

Jaroslav Vaněk