Dolni Bousov – CES (Constant Effort Sites) je monitoring hnizdnich populaci ptaku, provadeny prostrednictvim chytani do narazovych siti. Vice o teto problematice zde .
Jednim z odchytovych mist CES je i Cervensky rybnik u Dolniho Bousova na Mladoboleslavsku s rozlohou 35 ha a poradovym cislem 21. Akce zde bezi od roku 2006, tedy patym rokem, a tento bude pro nedostatek casu zaroven i rokem poslednim. Pro toto ohlednuti nejsou ale prichystany udaje o poctech nachytanych ptaku, ani souhrn kontrolnich odchytu. Prispevek – jak uz nadpis napovida – je spise pocitovy. Objevi se zde informace, ktere v CESove databazi najit nelze, protoze tam nepatri.
Duvod, proc bylo tehdy rozhodnuto pripojit se k dvema desitkam stanovist v republice byl predevsim ten, ze jsem chtel najit konecne cas na prozkoumani avifauny v regionu malem nejvetsiho rybniku, se znacnou ornitologickou tradici. Dnes mohu rict, ze se to podarilo.
Uz si dovedu predstavit treba to, co zpusobi vyjimecne snehem slehle rakosi, jak zmeni spektrum operencu! Uz vim, jak se nechat pobavit casem ptaci lasky, kdyz se den prodluzuje, casem starosti o rodinu, kdyz stoupa k zenitu i dospivanim mladat v case, kdyz uz noc zase vyhrava.
Snad jako kazdemu krouzkovateli, zapojenemu do podobne seriovych odchytu, ani mne se nevyhnula spousta zazitku a zjisteni, veselych i chmurnych.
Tomu, kdo se rozhodl vypinat desitky metru siti po devet dekad od jara do leta sam, jako ja, nemusim jiste vysvetlovat, co to je za „uvazek“, nasmerovat vsech devet odchytu do obstojneho pocasi podle predepsaneho harmonogramu. Cele dopoledne nepustit z ruky kleste, meritko a vahu, roje komaru rozhanet upatlanou tabulkou tukoveho skore, potit se v brodacich a takrka si nesednout! Zpocene celo otirat pokalenymi pytliky, obnovovat srpem „lajny“ pro site, premyslet pritom o uslem vydelku, pohonnych hmotach a z nejblizsiho stromu koukat, zda je auto jeste na mostku…
Prestoze mne chytani v rakosi opravdu bavilo, posledni dekady uz mely prichut cekani na konec vojny. Prispelo k tomu i to, ze velkym „hitem“ byly letos v rakosi msice. Kdo to nezazil – nevi, o cem je rec! Vedro bylo od rana takove, ze jinak nez v kratkem a notne „prosolenem“ tricku se po cestickach v trtine pohybovat nedalo a ruce po prvnim kontaktu s oslizlymi listy pripominaly hodne „jete“ lizatko. Zar slunce sice na devatou uklidil komary, ochotne je vsak vystridali ovadi, kterym dany stav vyhovoval. Polovyschle bahno na poslednim „punktu“ gumovky v kotnicich sevrelo natolik, ze ponozky sklouzly do spicek a nohy byly odirany. Cerna barva „faldovek“ lakala slunecni paprsky s takovou vervou, ze nohavice vlhly zevnitr a po chvilce uz bylo uplne jedno, zda si clovek nabral, nebo ne. Blizila-li se jindy od hraze bourka, trauma bylo podobne. Nejhorsi vsak byval dest, kdy odchyty bylo nutno ukoncit a akci zrusit. Jeste, ze si dovolenou mohu podepsat sam! Na pocasi jsem ale jinak mival stesti a dobre dny vybiral, nemohu si tedy stezovat.
A pak jsou tu zazitky vesele.
Nestava se casto, ze bych mel neplanovanou navstevu. Par studentu se u siti za ten cas sice „otocilo“, i nejaky ten novinar, ale ti byli vzdy ohlaseni. Jednou vsak to bylo v lete prekvapive, az vesele. Stometrovym bahnitym chodnickem podel kanalu se priblizovalo kombinovane „tapkani“ a po chvili dorazili bezpecnostni agenti v polobotkach! Stihali toho roku intenzivne pytlaky. Blato se jim tlacilo z bot, ale byli privetivi. Jindy zas, kdyz za mostem zastavil cerny luxusni vuz a uslysel jsem dvoji lupnuti s naslednym zblunknutim, objevil jsem pote v kanalu zahranicni poznavaci znacky, k ceste jiz nepotrebne.
A pak by tu byla siroka paleta nalad rybnika – treba s kvartetem nasich „vlastovek“, lovicich behem ochlazeni tesne nad hladinou. A treba kontroly brehuli z obrubske piskovny, ktere zde travily s dospelymi mladaty posledni noci, nez vyrazily k Zrcadlu a pote k Zehuni na shromazdiste nejvetsi. Nalety spacku a neuveritelny lov ostrize. Hnizdo moudivlacku hned nad stanovistem, kalichy mokradnich kvetu a u nich premlsni cmelaci. Mazana kmotra liska a zbesili divocaci, ondatra a jeji podvodni tunel, v nemz jsem malem prisel o nohu!
A ze zajimavych odchytu? Treba modracek, ktery pak natrvalo presidlil do Ceskeho raje, kde byl dokonce odecten dalekohledem! Vousate sykorice v miste hnizdici, kane lesni chycena do site a namachana tak, ze ji kridla na potrebnou chvilku neunesla. A ted naposledy – postovni holub! Zrejme s nejakym dulezitym poslanim – tedy v praci, narozdil ode mne! Kdyz se chtel napit v ulici, sit jej zastavila. Ale jen na chvilku, mel jsem pro nej pochopeni. Sotva si na vrbe znovu vyladil kurz, vypalil k jezu na jihu.
Kdyz ma clovek moznost sledovat nejaky kout po delsi cas, vznikne vztah. Pochopi, ze rudi nornici si kufr, co kdysi priplaval kanalem od Sobotky a ted slouzi jako stolecek, nevybrali za domov nahodou a rad se s nimi rozdeli. Ze ptaci svet ma davno sva pravidla i to, ze „na cisla“ se v CESu vubec nehraje. Ze jde o neco jineho. A taky jsem pochopil, ze nebyt sakramentskych slaviku, snad bych tady na par let jeste rad zustal.
I proto vsechny kolegy, zavazane timto dulezitym projektem, obdivuji a drzim jim palce!
Pavel Kverek
Prispevek je venovan pamatce Jarky Klapsteho – ornitologa, ktery se svoji zenou do posledni chvile „tahl“ takoveto akce dokonce dve!
