Chřástal vodní. Foto L. Kadava
Na severozápadním okraji města Lanškroun, v kraji Podorlické pahorkatiny, byla již od počátku 15. století v nivě Ostrovského potoka založena soustava rybníků Krátký, Dlouhý, Olšový, Pšeničkův, Slunečný a Plockův. Celá kaskáda v nadmořské výšce přibližně 380 m n.m. samozřejmě nevznikla najednou. Má rozlohu 45 ha a v širším měřítku leží na severu Boskovické brázdy, která tvoří poměrně významný migrační koridor pro řadu organizmů, což dává geograficky místním organizmům značný potenciál. Co ale vlastně vědí aktivní pozorovatelé ptáků o této partii východních Čech?
Rybníky byly zasazeny do zalesněné partie, a tak i proto se postupem času staly cílem zájmu návštěvníků, především pak obyvatel Lanškrouna. Ti prostor zachovalé části okolní krajiny využívají k rekreačním a sportovním účelům. Kolem rybníků vede celá řada stezek (naučná, turistické, cyklistické a běžecké), a je tedy třeba počítat s tím, že při pobytu se zde budete setkávat často s lidmi. Zejména u rybníka Krátký (sportovní rybolov), Olšový a Dlouhý. Ten je také z rybníků největší (16,5 ha) a nejvíce rekreačně využívaný (kempování, koupání i přes zhoršenou kvalitu vody, plavba lodí, windsurfing). I proto nebyl zařazen do žádné z částí územní ochrany. Výjimku tvoří jen zadní porosty pobřežní vegetace, která patří do přírodního parku.
Dlouhý rybník s pozorovatelnou v zadní část lokality. Foto J. Mach
V této partii byla nedávno postavena i ornitologická pozorovatelna. Podle mého názoru to ale šťastné řešení příliš není. Pominu-li poměrně obtížný pohyb díky nedostatku místa při výstupu a sestupu (zejména se stativovým dalekohledem), tím hlavním neduhem je samotné umístění. Stavba není v blízkosti vodní hladiny, ve výhledu brání vzrostlé stromy, a postaví-li se dospělý člověk s dalekohledem na horní plošině, oči má nad úrovní okraje střechy, která tak brání dobrému výhledu. Jde spíš tedy o rozhlednu, protože ptáky odtud pozorovat příliš nelze, ale žádné výhledy do krajiny nečekejte.
Olšový rybník. Foto J. Mach
Sice jsou popisovány (viz naučná tabule nebo materiály KrÚ Pardubického kraje) některé záznamy o místním výskytu druhů jako třeba orlovec říční (Pandion haliaetus), orel mořský (Haliaeetus albicilla), hohol severní (Bucephala clangula), chřástal vodní (Rallus aquaticus), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) a další, ale ornitologové ani pozorovatelé ptáků si území Lanškrounských rybníků k pravidelným návštěvám v posledních desetiletích zřejmě nijak neoblíbili. Vodní ptáci nejspíš ale také ne. Až naivně může vyhlížet připravená hnízdní plošina pro rybáky obecné (Sterna hirundo) na Olšovém rybníku. To byla skutečně nevydařená snaha a investice, hodna spíše rybníka Hvězda u Opatova. Paradoxně pro znalce lokalit v našem okolí také bude působit uvedení lokality Lanškrounských rybníků v letáčku České společnosti ornitologické (ČSO) „Kam na ptáky v Česku“ (www.birdlife.cz/kamnaptaky). Stačí se podívat do ornitologických pozorování ČSO(!) na birds.cz/avif, kde je jedno pozorování za celkovou dobou letitého provozu databáze (skoro 9 let), a to je ještě v komentáři zpochybňováno.
Zjistit objektivní realitu by bylo ale moudré až po uskutečnění solidního počtu návštěv na rybnících ve vhodném období, což je výzva pro všechny. Vždyť o zajímavé druhy tu dříve nouze rozhodně nebyla, přestože doba i prostředí se samozřejmě mění. Stačí nahlédnout do práce pana Františka Štancla, který zde v 60. až 80. letech minulého století pozoroval např. kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax), hnízdícího bukáčka malého (Ixobrychus minutus), turpana hnědého (Melanitta fusca), morčáky (Mergus sp.), břehouše černoocasého (Limosa limosa), chřástala malého (Porzana parva) nebo cvrčilky (Locustella sp.) a řadu dalších (blíže ZDE). Jako kroužkovatel pak také vlastnil celou řadu zajímavých zpětných hlášení ze zahraničí.
Přestože mi připadají rybníky dost podmínkami podobné rybníkům svitavským, nemají oproti nim rozsáhlejší litorální porosty, jsou protáhlého tvaru a dost uzavřené lesními porosty. Otázkou jsou tedy nejen hnízdní nebo migrační možnosti, ale i potravní nabídka pro ptáky. Připomeňme, že zde hospodaří Rybářství Litomyšl (dokonce i za využití dotačního titulu EU k podpoře udržitelné produkce ryb z tradiční akvakultury). Zřejmě proto také zmizela na jaře v roce 2009 malá hnízdní kolonie volavek popelavých.
Pohled na Dlouhý rybník z hráze. Foto J. Mach
Z dalších zajímavějších druhů živočichů by se zde měli vyskytovat někteří obojživelníci, jako např. rosnička zelená (Hyla arborea), skokan zelený (Pelophylax esculentus), skokan štíhlý (Rana dalmatina) nebo čolek horský (Ichthyosaura alpestris) a čolek obecný (Lissotriton vulgaris). Ze savců lze jmenovat např. bobra evropského (Castor fiber) nebo několik druhů netopýrů (Microchiroptera). Údaje pocházejí z podrobnějšího monitoringu obratlovců, který zde v posledních letech (rok 2009) prováděl RNDr. Vladimír Lemberk (blíže ZDE). Propagační materiály Krajského úřadu Pardubického kraje se také zmiňují o výskytu modráska bahenního (Phengaris nausithous) na rybníkům přilehlých vlhkých loukách nebo o rakovi říčním (Astacus astacus) v Zadním potoku, který mezi rybníky Pšeničkův a Olšový přitéká z lesa ze severu od Jakubovic.
Hlavním cílem ochranářských snah ze strany státních orgánů ochrany přírody se však staly právě prvky nivy Zadního potoka, která je zarostlá ze severu od rybníků lužním jasanovo-olšovým lesem s typickým podrostem, a dále litorál za rybníky Olšový a Pšeničkův, plynule přecházející do mokrých bezkolencových luk se zajímavější druhovou skladbou rostlin (ostřice, kostřavy, metlice a další). Ty jsou botanicky nejcennější plochou na území Evropsky významné lokality v soustavě NATURA 2000 (viz např. práce Bárta F. a kol. /eds./ 2006: Pardubický kraj – Natura 2000, Krajský úřad Pardubického kraje, Pardubice, 56 pp), ale i přírodní rezervace. Roste zde např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) nebo suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), které jsou znakem existence slatinných rašelinišť. Celkově má lokalita EVL rozlohu 41,5 ha a patří do ní v jižní části i vrch Kypuš s nadmořskou výškou 450 m n.m.
Kulík říční zde hnízdí v případě vhodných podmínek. Foto L. Kadava
Větší rozlohu má potom plocha přírodního parku Lanškrounské rybníky, který byl v 90. letech minulého století vyhlášen především kvůli svým estetickým a přírodním hodnotám. Do území patří i část zadní pobřežní partie s ornitologickou pozorovatelnou. Od ledna roku 2017 byla také vyhlášena přírodní rezervace Lanškrounské rybníky. Rezervace zahrnuje plochu rybníků Pšeničkův a Olšový s bezkolencovými loukami a nivu Zadního potoka se zmiňovanými jasanovo-olšovými lesními porosty (viz mapka). Kéž by Krajský úřad vyslyšel hlasy, které potvrzují minimálně stejně (ne-li více) hodnotné plochy u Nového rybníka u Opatova.
Návštěvu oblasti Lanškrounských rybníků doporučuji si naplánovat na období měsíců dubna až června. V tu dobu lze nejlépe zhodnotit přírodní kvalitu tohoto území. Přivítáme zajímavé informace nejen o výskytu ptactva, o které se s námi můžete podělit.
Jiří Mach
