Ornitologicky rok 2011 konci. Ja jej uzil se slaviky, vy treba s vlastovkami po konirnach, s bahnaky na modernich zastavkovych mistech v polnich lagunach, anebo pri chytani v rakosi. Zjara jen lehce spicatem, pozdeji zlatozelenem, v lete pak tmavem, ulepenem od msic. A v posledni fazi uz zase susticim. Nekomu se na hrazi snad i trasl stativ nad vyjevem za sklem, jiny se pod strakatou plachtou dockal vytouzeneho momentu. Dalsi se v horskem sedle konecne „trefili“ do suproveho pocasi, az nebylo na reflektor pres rojici se operence chvilemi videt a jiny se treba rozzaril nad konecne vsevypovidajicim grafem, plnym zastupu prehledne odlisenych sloupku.
Nekomu konecne uzral v hlave leta vyhlizeny napad a uspesne jej dokonce preshranicne prevedl do praxe. Vysledky vsechny natolik ohromil a s kolegy zasypal databazi krouzkovaci stanice natolik, ze jsem fenomenu bez rozmysleni venoval letosni silvestrovsky obrazek!
Kazdy jsme si nasel radosti, kolik nam bylo davno pred tim nachystano pani Stestenou.
Pred rozhlizenim se po novem rakosi, novych piskovnach, houstinach i vsech nedozirnych hladinach, nezapomenme podekovat. Poklonit se, ze to s nami krajina snasi, ze s nami jeste pocita. Budme pokornymi.
Do ornitologickeho roku 2012 preje kazdemu nejmene jeden mimoradny zazitek
Pavel Kverek.
